Rozhovor s Markem Ztraceným: V autě poslouchám vlastní písničky
Patří k nejpopulárnějším zpěvákům v České republice. S rodinou žije na rodné Šumavě a ročně zvládne Marek Ztracený v různých automobilech zdolat až osmdesát tisíc kilometrů.
Auta jsou jedny z nejopojnějších a nejkrásnějších věcí, které kdy lidstvo vytvořilo, prohlásil známý britský motoristický novinář Jeremy Clarkson. Náš redakční host by s ním dozajista souhlasil.
Kdy jste získával první řidičské zkušenosti?
Dnes už to je snad promlčené, ale jako čtrnáctiletý jsem si bral potajmu tatínkovy klíče od auta a bez jeho vědomí se vozil po okolí. Při jednom z prvních takových výletů mě přistihl policista, otcův kamarád. Já koktal, vymlouval se na kdeco. Tři roky neřekl otci nic, dokud to na mě samotného neprasklo mojí vinou. Táta doma často řešil, jak mohl projezdit tolik benzinu, a hádali jsme se kvůli tomu. Až se mi povedlo v sedmnácti rozbít jeho nový passat, který si přivezl z Německa.
Vzpomenete si na svůj první vůz?
V den osmnáctin jsem si koupil Opel Kadett. Spoustu věcí si na něm mohl člověk opravit sám. Byla to taková skládačka, opely jsou jednoduché. Dneska si maximálně vyměním kolo, protože když otevřete kapotu motoru, kouká na vás spousta krytů a plastů. Každopádně se o vozy pořád zajímám, sleduji nové modely a mám také několik stejně zapálených kamarádů, se kterými řešíme vozy.
Jaká auta následovala až do současné doby?
Moc rád vzpomínám na Octavii RS. U ní se mi zdál malý výkon, tak jsem si ji nechal načipovat, byla to hezká doba. Pak přišly roky, kdy mě lákala ojetá drahá luxusní auta. U pětkového bavoráku jsem po deseti tisících kilometrů vyměnil automatickou převodovku a zahučel tam finančně tak moc, že trvalo skoro dva roky, než se mi podařilo všechno splatit. U M3 praskl rozvodový řemen. Nejvíce štěstí jsem měl u jednoho Audi A6, které jsem pořizoval se sto padesáti tisíci kilometrů na tachometru a prodával s 310.000. Tam stačilo dělat jen běžnou údržbu.
Ročně strávíte v autě až osmdesát tisíc kilometrů, ale ne vždy sedíte za volantem. Proč jste zaměstnal řidiče?
Řízení pořád miluju, baví mě a dříve by mě nenapadlo, že můžu být občas pasažér. Mít vlastního šoféra mi jednu dobu připadalo jako něco nafoukaného nebo arogantního. Navíc když je o mě známo, jak mám rád motorismus. Jak ovšem přibývala vystoupení, hromadila se únava a ukázalo se, že pro bezpečnost svoji i mého okolí na silnici je lepší mít člověka na odvoz. Současně s tím funguje auto jako kancelář, během cestování vyřídím spoustu organizačních věcí.
Co řídíte v současné době?
Nemůžu si vynachválit černý Kodiaq RS, který mám od Škody Auto v rámci spolupráce. Má veškeré nejmodernější vybavení, jaké v současné době může automobil mít. Navíc černá barva je svým způsobem sexy.
Čím se bavíte jako šofér, když máte čas?
Doma v Železné Rudě mám Mazdu B2500, kterou jsem kvůli synovi nechal přebarvit do šedozeleného vojenského zabarvení. Jakmile se objeví trocha času, naložíme lyže, malou motorku a vyrazíme si užívat. Kluk je z jízdy vždycky nadšený. Já si ovšem připadám místy jako začátečník, když řídím něco, co nemá žádné moderní technologie.
Jaké máte zkušenosti s policisty?
Před mnoha lety se mi povedlo hlídku uplatit s cédečkem s podpisem. Ovšem za poslední dva roky mě zastavili pouze jednou. Jako mladého kluka mě kontroly samozřejmě otravovaly, teď je naopak vítám. Když si uvědomím, kolik řidičů usedá za volant pod vlivem alkoholu nebo drog, jsem rád, že policisté dělají dobře svou práci. A nakonec na to bohužel i někdy doplatí životem, jako se to stalo nedávno v Praze, když řidička nabourala policejní auto.
Může se zpěvák za volantem učit texty, nebo je rád, když je v autě ticho?
Často poslouchám vlastní písničky a oživuju si texty, které potřebuji k nejbližšímu vystoupení. Už několikrát jsem stál na křižovatce a napodoboval při zpěvu gesta Freddieho Mercuryho. Řidiči kolem koukali, co to vlastně vyvádím a proč nejedu.
Zkusil jste řídit motorku?
Začalo to na pionýru, pak následovaly Jawy 175, 250 a 350. Na jedné jsem boural, protože se mi ulomila brzda. V tu chvíli mě napadlo, že by se příště mohlo třeba stát něco daleko vážnějšího, a už preferuju jenom čtyři kola.
Co říkáte na ženy za volantem?
Moc se mi líbí. Moje přítelkyně a nastávající manželka Marcela je šikovná řidička. Dokonce má zajímavý zvyk. Když vidí auto, které udělá na silnici něco nečekaného, řekne: „No jo, ženská.“ To mě pobaví. Obecně si myslím, že než dělit za volantem muže a ženy je lepší rozlišovat dobré a špatné řidiče.
Je lepší řídit v Česku, nebo v zahraničí?
U nás doma. V zahraničí se člověk snaží chovat uctivě, protože je svým způsobem na návštěvě. V naší republice si může dovolit spíš vypěnit. Kdysi jsem použil jako muzikant příměr, že řídit na českých silnicích je pěkný rokec, a na tom trvám dodnes.
V jednom rozhovoru jste také řekl, že občas při práci s navigací děláte čest svému příjmení.
Takové příběhy bývaly častější dříve, nyní už tolik ne. Občas se mi ovšem stane při cestách do míst, kde jsem nikdy nebyl, že si připadám ztracený.
Fandíte motoristického sportu?
Býval jsem velkým příznivcem Michaela Schumachera, ale po jeho odchodu z formule 1 mě opustily emoce. Už to pro mě nemělo tak vzrušující náboj. Občas se podívám na rallye, ale abych ráno vstával kvůli závodům v televizi, to ne.
Vyzkoušel jste si nějaké závodní auto?
Minulý rok mě v rámci testování před Rallye Bohemia svezl Jan Kopecký a to mě nadchlo. Fascinovalo mě, jak to auto úžasně brzdí a neuvěřitelně sedí. Navíc je Honza bezvadný člověk.
Chtěl byste si ještě něco v motorismu splnit?
Už nemám potřebu si něco dokazovat. Po narození syna před devíti roky jsem se hodně zklidnil a vyhovuje mi to.
Jedenáct let
V roce 2009 sešla redaktorka Světa motorů Mirka Časarová s tehdejším objevem Zlatého slavíka 2009 a vznikl první rozhovor pro náš časopis. Marek Ztracený si na událost pamatuje. „Stalo se to v zimě a já tehdy přijel s hrozně špinavou Fabií RS. Raději jsem tentokrát projel myčkou, abych přivezl auto čisté,“ vzpomínal při současném rozhovoru. Během něj působil spontánně a bezprostředně i ve chvíli, kdy začal venku moknout čerstvě umytý vůz. „To je, jako když umyjete okna a začne pršet,“ smál se.
Marek Ztracený
- Narozen: 25. 2. 1985
- Bydliště: Železná Ruda
- Stav: svobodný, přítelkyně Marcela, syn Marek (9 let)
- Povolání: zpěvák, textař, hudební skladatel
- Alba: Ztrácíš (2008), Pohledy do duše (2010), V opilosti (2013), Pády (2015), Vlastní svět (2018), 10 let Ztrácíš – Forum Karlín (2018), Planeta jménem Stres (2020)
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat