Karel Hvížďala: Hranice v krajinách

Knihu připravila jako editorka  Eva Semotanová, ředitelka zmiňovaného ústavu a vysokoškolská učitelka, která se celý život věnuje dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Milan Kundera není ryba

Publikace je velice pozoruhodná právě v současné době, kdy střední Evropa hledá své pevné místo v euroatlantické civilizaci, protože nám připomíná, že hranice mají mnoho významů: jsou skutečné, myšlené, nalézají se v prostoru, v dokumentech i v lidské mysli: vytvářejí tudíž i mentální hranice, o něž i u nás v současné době vedeme spor. Proto je důležité se ohlédnout a uvědomit si, jak se historické hranice ve střední Evropě vyvíjely v několika zásadních časových a prostorových rovinách.

Připomeňme si proto Sámovu říši v 7. století přes Velkou Moravu v 9. století, český přemyslovský stát za Přemysla Otakara II. a Václava II. ve 13. století, země Koruny české ve 14. století, české země v habsburském soustátí od roku 1526, vznik tzv. nástupnických států Rakousko-Uherska po skončení první světové války, nadvládu Německé říše, přes posun hranic v roce 1945, kdy jsme přišli o Podkarpatskou Rus až ke změnám, ke kterým došlo po rozpadu východního bloku a odtržení Slovenska v roce 1993.

Naše země se stále zmenšovala, což se stalo zrovna v době, kdy se začala západní Evropa rozšiřovat a budovala těsnější svazky v rámci Evropské unie. To všechno nutně silně poznamenalo i mentální posuny v hlavách občanů na obou stranách, které nám mohou pomoci pochopit i naše spory, jež máme se svými západními sousedy.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Zvědavé výpravy Jiřího Peňáse

I když zrovna naše současné hranice de facto již od 11. století se vyznačují zřejmě zvláště kvůli naší poloze, kterou ohraničují hory, relativně velkou stabilitou. Břetislavovo knížectví, zahrnující Čechy, Moravu, část Slezska a Kladsko, je při pohledu na mapu velmi blízké současné České republice.

Publikace  Hranice v krajinách nám předkládá velmi zajímavé modelové příklady, aniž by si kladla nárok, jak píše editorka v úvodu, na úplnost tématu i soustavnost výzkumu, protože pozornost hranicím jakožto zvláštnímu fenoménu se vždy věnovali a stále věnují odborníci mnoha profesí: historikové, archeologové, historičtí geografové i politologové.

Studium hranic nám totiž připomíná, jak člověk v průběhu staletí pojímal prostor okolo sebe, jak si ho přisvojoval či dokonce jak si státy definovaly svá území, na nichž vybíraly daně, kde verbovaly vojáky a kde mohly využívat přírodní bohatství i lidskou pracovní sílu.