Na jihu Čech působí dva týdny. Kromě stadionu a tréninkového centra nestihl ve městě poznat nic. Ale zatím slyší na svoji práci zejména chválu. „Až se přiblíží první ligový duel, budu nervózní. Když vám na něčem záleží, cítíte napětí. Moc se na ligu těším, je to pro mě jako sen,“ tvrdí 42letý kouč.
Jak se seběhlo, že se trenér z divize dostal jako asistent k prvoligovému týmu?
Pomohla mi známost s Davidem Horejšem a Martinem Vozábalem ze společného studia trenérské profi licence. Klub měl myšlenku víc propojit A tým s B týmem, aby se hráči lépe a rychleji zabudovali do prvního mužstva.
Když vás českobudějovický klub oslovil s nabídkou, byl jste hned rozhodnutý?
Domluvili jsme se během hodiny. A je to pořád poměrně čerstvé, sešli jsme se týden před začátkem přípravy. Neměl jsem žádné závazky, takže jsem neváhal. Jít do ligového týmu je pro mě pocta a výzva zároveň. Nabídka z nejvyšší soutěže se neodmítá.
Stal jste se asistentem u A týmu, současně jste hlavní kouč divizní rezervy. Pokud se zápasy či tréninky budou překrývat, prioritu má B tým? Nebo vás zastoupí u zálohy asistent Jaromír Plocek?
Prioritu má béčko. Tak to bylo například teď v sobotu. Jsem hlavní kouč béčka a mým cílem je, aby v kabině áčka sedělo co nejvíc odchovanců klubu. Aby se mezi dospělými zúročila práce, kterou odvedou trenéři v akademii.
Manažer Českých Budějovic: Rozpočet se může zvýšit o 20 milionů |
Je pro vás náročné skloubit obě pozice?
Zatím to tak necítím. Dělám to, co mě baví. Fotbal je sice práce, ale pořád hlavně zábava. Těším se na každý další trénink.
V Dynamu působíte dva týdny. Jak jste poznal klub a místní prostředí?
Zatím jsem byl jen na hlavním stadionu a v tréninkovém centru na Složišti. Na víc nebyl čas. Ale myslím, že mě všichni přijali dobře. Všechno funguje a cítím velkou spokojenost. Je však před námi hodně práce. Posunout hráče z dorostenecké kategorie do dospělého fotbalu, to chce čas. Není to otázka týdne ani měsíce. Jen tvrdá a poctivá dlouhodobá práce přinese úspěch.
Jako trenér jste pracoval jen s amatérskými fotbalisty. Překvapilo vás něco při vedení profesionálů?
Jasně, poznávám to a také si to užívám. Vidím oproti předchozím angažmá velké rozdíly v přístupu a samozřejmě i v kvalitě hráčů.
Hlavního kouče Davida Horejše jste znal ze studií. Jak jste zapadl do trenérského týmu k dalším asistentům Jiřímu Kohoutovi a Jiřímu Lerchovi?
S Jirkou Kohoutem se známe také ze studií, jsme ze stejného ročníku. Od kluků se učím a vycházíme spolu velmi dobře. Pomáhají mi, abych se co nejrychleji seznámil s místním prostředím.
Českobudějovický B tým, dříve juniorka, měl několik sezon velké problémy s počtem hráčů i jejich kvalitou. Trénovalo se mnohdy v doslova pár lidech. Víte o tom?
B tým vždy bude B tým, áčko má všude přednost. Ale z dorostu nějaký hráč těžko udělá krok rovnou do ligy. To je nepravděpodobné. Prakticky každý si musí projít nižšími soutěžemi. Kromě Sparty nebo Slavie většina ligových rezerv funguje v menším počtu hráčů. Když je jich pět, tak to je málo. Ale 10 až 14 fotbalistů je dostatečné. Nemůžete mít ani 20 hráčů, protože pak by neměli herní vytížení.
 |
Máte v kádru zálohy Dynama hráče, kteří by brzy mohli zamířit do prvního týmu?
Určitě ano, ale nechtěl bych jmenovat. Špatní hráči v béčku určitě nejsou, klíčová je vůle. Rozdíl mezi divizí a první ligou je však obrovský, takže by bylo dobré, abychom hráli třetí ligu. Vyšší soutěž by zase posunula naše hráče. A také pro kluky z áčka by to byl větší přínos, když by se tam šli rozehrát.
Je tedy postup do třetí ligy cíl pro příští sezonu?
Ano. Na druhou stranu to není tak, že by se hned muselo postoupit. Po sezoně odešla prakticky celá záloha, ale celkově víme, že pohyb hráčů budeme zažívat každý půlrok. Když bude možnost, o postup se popereme.
Celou hráčskou i trenérskou kariéru jste se pohyboval v okolí Prahy. Máte nějaké spojení s jihem Čech?
Ne, byl jsem tady maximálně na dovolené. Každý kulturně založený člověk zná a byl na zámcích v Českém Krumlově a na Hluboké. Jiné vazby na jih ale nemám. Bydlím už tři roky v Benešově u Prahy, to je hodina cesty do Budějovic. Ale denně domů nedojíždím, mám ve městě garsonku.
Jako bývalý brankář budete pomáhat i s trénováním gólmanů?
Ne. Například rozcvičení s brankáři zvládnu, ale nikdy mě trénování gólmanů nelákalo. Přitahuje mě týmový výkon.
Z divize jste jako mladý kouč vylétl rovnou do první ligy, byť jako asistent. Žijete si svůj trenérský sen?
Jednoznačně. Je to pro mě velký skok. Ale chci se dál vzdělávat a posouvat, stejně jako to mají hráči. Jsem moc rád za další trenéry, kteří mi opravdu pomáhají. Myslím, že jsme na jedné vlně a rozumíme si. Hlavní je, aby z toho těžilo Dynamo a dařilo se.
Jindřich Tichai (42 let)Rodák z Prahy začínal s aktivní kariérou v Admiře Praha, pak nastupoval za dnes již neexistující klub Viktorie Praha 8. Bývalý brankář následně chytal za Český Brod, Kolín, Velim a ve 28 letech zakončil v Admiře kariéru kvůli problémům s kolenem. Ve stejném klubu zahájil svou trenérskou dráhu. Začínal u místní přípravky, poté zamířil na 10 let k mládeži do Meteoru Praha. První zkušenosti s trénováním dospělých má znovu z Admiry, kde byl dva a půl roku u divizního celku. Dvě sezony vedl i tým mužů znovu na Meteoru. A naposledy působil jako hlavní kouč Benátek nad Jizerou v divizi, odkud před sezonou zamířil do Českých Budějovic. |
