„Pořád si říkáte, že se něco stane, že to nějak dopadne. I pan Vaculík starší (bývalý majitel FC Vysočina – pozn. red.) mi volal a ujišťoval mě, že bude dělat maximum, aby mě tady udrželi,“ prozradil Zoubele.
„Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem odešel do Viktorky Žižkov. A musím říct, že jsem za to rád,“ dodal čtyřiatřicetiletý rodák z Ústí nad Labem, který strávil v Jihlavě poslední čtyři sezony, přičemž ve všech patřil k lídrům týmu.
Měl jste sice ještě rok smlouvu, ale předpokládám, že vám vedení klubu řeklo, v jaké situaci se nachází. Nebo ne?
Jasně že nám to bylo naznačeno. I my jsme cítili, že situace je složitější a že zřejmě nastane, jak to říct kulantně, šetřící režim.
A že se bude týkat i hráčů pod smlouvou...
Přesně tak. Všechno to začal odchod brankáře Ludi Vejmoly. A pak nepodepsal klub další sezonu s Petrem Tlustým. Bylo nám naznačeno, že si máme hledat jiné angažmá. A znovu opakuji, já jsem moc rád, že mi laso hodil právě Žižkov, protože chci zase hrát ve druhé lize o co nejvyšší příčky. Což Viktorka splňuje na sto procent.
Byla ve hře i jiná varianta, objevila se další nabídka?
Jednou jsme si zavolali s trenérem Slovácka panem Svědíkem, ale tak nějak jsem cítil, že už bych chtěl být víc s rodinou. Nedojíždět tolik. Musím říct, že cestování po D1 už z Jihlavy bylo dost hrozné. Toho teď budu ušetřený.
Přesto cítím, že se vám z FC Vysočina neodcházelo snadno.
To víte, že ne. Já nemůžu říct na Jihlavu jediné křivé slovo, byl jsem tam spokojený. Dvakrát během mého působení jsme bojovali o postup do první ligy, byť v obou případech neúspěšně. Není to snadné. Nevím, kdo teď v Jihlavě z nás zkušenějších zůstane. Možná Matúš Lacko nebo Honza Javůrek. Každopádně ambice budou menší.
Asi muselo být těžké i pro nynějšího sportovního ředitele FC Vysočina Lukáše Vaculíka říct svým spoluhráčům a kamarádům, že na ně nemá peníze.
Myslím, že určitě. Třeba já měl s Lukášem vždycky hodně dobrý vztah, říkali jsme si všechno na rovinu, takže jsem od něj slyšel i to, že by bylo lepší vyřešit moji situaci přestupem. A stalo se. Aspoň mám zase novou motivaci, drajv. Sice jsem už starší, ale pořád chci hrát nahoře.
Zoubele zůstává ve druhé lize, Jihlavu však mění za Žižkov |
Když z Jihlavy odcházel už zmiňovaný trenér Martin Svědík, mluvil o tom, že by vás chtěl vzít s sebou. Nelituje teď zpětně, že to nevyšlo?
Je pravda, že i já měl tehdy zájem, ale protože mám Jihlavu opravdu rád, byl jsem k ní loajální. Nedělal jsem žádné dusno, že chci odejít za každou cenu, prostě jsem bojoval dál. Ale co bylo, to bylo, nemá cenu zpětně něčeho litovat.
Jak už bylo řečeno, o špatné finanční situaci Vysočiny se mluvilo dlouho. Nemohl to být jeden z důvodů, proč se po skvělém podzimu nepovedl jarní útok na postup do první ligy?
Víte, tohle hráč řeší jen okrajově. Pokud přijde na hřiště, hází všechny problémy stranou. Každý chce vždycky vyhrát. Já myslím, že jaro se pokazilo někde úplně jinde.
A prozradíte kde?
Myslím, že vedení i trenér Kučera to pojmenovali přesně. A já mám stejný pocit. Tedy, že pokud by zůstal v týmu Momo (Mohamed Tijani – pozn. red.) a Petr Tlustý byl zdravý, tak by jaro vypadalo úplně jinak. Defenziva je základ, ten pocit mít se o koho opřít. Jenže my najednou dostávali hloupé góly. Ale přitom mladí kluci, kteří hráli místo nich, jsou talentovaní, jenže prostě nemůžete takovou tíhu hodit na dvacetileté kluky. Navíc ani my vpředu jsme nijak nevynikali, vyjma Standy Klobásy, který to celé gólově držel.
Mluvil jste o tom, že nabídka ze Žižkova vás zaujala hlavně ambicemi klubu a také tím, že to budete mít blíž domů. Jenže vy máte ještě jeden důvod.
To je pravda, před pár dny jsme v Praze v obchodním centru Palladium otevřeli s mým společníkem a s přítelkyní bistro, kde si vyrábíme zdravé pomazánky. Třeba avokádovou či z červené řepy. A pak je mažeme na různé chlebíky a zdobíme je. Chutnají i vypadají fakt krásně, lidi si je u nás často i fotí.
 |
Vždycky jste chtěl podnikat právě v tomto oboru?
Kdepak, je to zajímavé, ale já si vždycky myslel, že chci být trenérem. Jenže teď jsem zjistil, že by mě to asi nenaplňovalo. Obdivuju trenéry a jejich trpělivost s dětmi a pak dorostenci. Já jsem děsně soutěživý a našel jsem si obor, kde chci vyhrávat. Být lepší, připravovat skvělé věci, to mě baví.
Jste jenom hlava, nebo taky občas přidáte ruku k dílu?
No jasně, že přidám. Když bylo volno, tak jsem i prodával. Makal jsem třeba celé dny a zjistil, že tak unavený jsem z fotbalu nikdy nebyl. Fakt mě děsně bolely nohy. (směje se) Je to záhul. Musím uznat, že je potřeba si vážit toho, že si jdeme na dvě hodiny dopoledne zatrénovat a pak máme klid.
Neodradila vás od podnikání ani spousta nutných razítek a splňování hygienických norem?
Jo, z toho jsem byl dost vyjukaný. Ale když pak vidíte, jak jsou zákazníci spokojení a vrací se, tak to má smysl.
