Test rosé a klaretů: Velká očekávání jsou zbytečná, příjemných vín je ale dost

Devatenáctky v menšině

Už při výběru se ukazovalo, že sázka na starší vína bude v rámci tohoto tématu spíše slepou uličkou, zejména osmnáctky vykazovaly výrazné známky předčasného stárnutí, o formě některých ještě starších ročníků ani nemluvě. Snaha co nejvíce omezit mladý ročník 2019 byla přesto úspěšná, v degustaci se objevili jen čtyři zástupci z jedenácti. Po dvou je měly tři předchozí ročníky 2018, 2017 a 2016 a sestavu doplnila jedna patnáctka.

Velmi letmo jsme sledovali i zastoupení jednotlivých podoblastí, kde nakonec figurovaly všechny moravské a jedno víno také z Čech. Celkem pochopitelně bylo nejvíce vín (pět) z Velkopavlovicka, kde je modrých odrůd vysazeno nejvíce. Dvakrát se objevila vína ze Slovácka a Mikulovska, Znojemsko reprezentoval jeden vzorek.

Protože se tentokrát nejednalo o jednoodrůdovou degustaci, chtěli jsme mít také pestré zastoupení jednotlivých odrůd. Možná trochu nečekaně to ale početně vyhrála cuvée, která se sešla čtyři, každé s jiným odrůdovým složením. Rulandské modré, Cabernet Sauvignon, Merlot, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe byly v jednoodrůdových vínech zastoupeny jedním vzorkem, Frankovka dvěma, ale ve variantě klaret a rosé.

Roséčka netáhnou?

Starosti jsme měli tentokrát také se sehnáním poroty. Podepsaly se na tom jak prázdninový termín degustace, tak také ne zrovna velká popularita tohoto druhu vín. Relaxační skleničku rosé si občas dá kde kdo, ale pokusit se posuzovat více než desítku vzorků za sebou je přece jen jiná disciplína. Nakonec se v brněnské Vinotéce U Tří knížat sešlo šest porotců.

Při slepé degustaci neměli k dispozici konkrétnější seznam vzorků, pouze statistiku odrůdového zastoupení. Při servírování do sklenic řady Electra od italské značky Rocco Bormioli jim byl vždy sdělen ročník. Vína jsme většinou otevírali zhruba deset minut před podáváním, výjimky v textu zmíníme.

Pomůckou k hodnocení byla plná stobodová stupnice. Po škrtnutí nejvyššího a nejnižšího dosaženého hodnocení se z celkového součtu bodů spočítal průměr. Názory z diskuse a ze zapsaných poznámek degustátorů shrnujeme do uvedeného popisu u vín. Ten místy doplňuje můj osobní komentář a informace o dosažených výsledcích v některých profesionálních soutěžích či publikacích.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Rosé & Cross 2015 zemské víno (SV + FR), Dva duby • 2. místo degustace
La Guerre rosé 2018 kabinet (FR + CM), Vinařství Válka
Rosé Trkmanska 2017 VOC Modré Hory (FR), Víno J. Stávek • vítěz degustace
Frankovka klaret 2018 výběr z hroznů, B\V vinařství
Svatovavřinecké rosé 2019 zemské víno, Vinné sklepy Kutná Hora
Zweigeltrebe rosé 2019 pozdní sběr, Milan Vašíček • 3. místo degustace
Cabernet Sauvignon 2019 zemské víno, Vinařství Hrozínek • 3. místo degustace
Merlot & Pinot noir rosé 2019 pozdní sběr, Georgios Ilias
Rosé Nad Zahrady 2016 výběr z hroznů (ME), Víno J. Stávek
Rosé Franc 2016 zemské víno (CS + ME), Vinařství Baraque
Blanc 2017 zemské víno (RM), Stapleton & Springer

Dost netradiční rosé jsme zvolili i pro kalibraci naslepo. Už velmi vysoká barva André od vinařství Syfany zaujala, stejně jako plná chuť ozvláštněná ležením v akátových sudech. Bodový rozptyl byl velmi malý a s konečným průměrem 84,2 bodu by toto víno skončilo na druhém místě oficiální degustace.

Rosé & Cross 2015 zemské víno (SV + FR), Dva duby

A protože jsme netradičním naturálně laděným vínem začínali, rozhodli jsme se v podobném duchu pokračovat. Rosé od dolnokounického naturálního vinaře Jiřího Šebely je v okruhu milovníků přírodních vín již dost známé. Tušili jsme, že názory na něj budou velmi rozdílné. Aby se lépe rozdýchalo, otevřeli jsme jej už 3 hodiny před začátkem degustace a celé 1,5 hodiny trávilo v dekantační karafě.

I přesto působilo zprvu spíše uzavřeně. Pak už porotci zaznamenali krvavý pomeranč, včelí vosk a výrazné stopy zrání v sudu spíše formou surového dřeva, mízy. Výrazně šťavnatá chuť připomínala spíše mladé víno, jakoby ještě nebylo zcela harmonizované. Plusem byla dlouhá slaná dochuť.

Předpovědi o rozporuplném přijetí tohoto vína se potvrdily, i po škrtání zůstal rozdíl v hodnocení jednotlivých degustátorů zdaleka největší. Přesto mezi nimi nakonec převážil názor, že je to „ba(ví)", přičemž pro dva šlo ten den dokonce o nejlepší víno. S průměrem nad 84 body se toto víno dostalo až na druhé místo degustace. Rozhodně nedoporučujeme milovníkům klasických voňavých roséček, ale spíše nadšeným průzkumníkům. A nemusíte se bát, že nevydrží, stále působí velmi mladě.

La Guerre rosé 2018 kabinet (FR + CM), Vinařství Válka

Dále jsme se rozhodli pokračovat běžnějšími víny. Přechod mělo obstarat lehčí rosé od nosislavského biovinařství Válka. Cuvée Frankovky a Cabernetu Moravia patří zamlada k dobře zvládnutým „oddechovým" vínům.

Celkem klasická vůně nabídla hodnotitelům tóny smetany a jahod, ale měla docela krátké trvání. V chuti byl dojem podobný, tělo bylo bohužel už hodně vyprázdněné a ani se nedostavila očekávaná šťavnatost.

Tentokrát bylo bodově velmi jasno, známky se pohybovaly jen kolem osmdesátibodové mety a nakonec ji v průměru pokořily jen velmi mírně. Pro čtyři porotce šlo o nejslabší víno večera a na chvostu nakonec vydrželo až do konce degustace. Potvrdilo (nejen) naše zkušenosti i s dalšími rosé tohoto ročníku, která nebývale rychle „ztratila mládí" a za rok se prakticky vytratila. Loni přitom mělo celkem dobře našlápnuto, třeba 84,67 body na Cuvée Ostrava. Letos bychom už rozhodně sáhli po mladším ročníku.

Rosé Trkmanska 2017 VOC Modré Hory (FR), Víno J. Stávek

Rosé od Jana Stávka nemohlo chybět a přirozená byla i volba Frankovky. Jediné VOC víno degustace jsme také zvolili o rok starší, než aktuálně vinařství nabízí, a chtěli vědět, jak se s uběhlým časem vypořádalo.

Vůně u tohoto staršího ročníku chtěla trochu více povzbudit mícháním. Projevovala se výraznou mineralitou, někteří degustátoři i zde jmenovali krvavý pomeranč či bobulové ovoce. Dobře vyvážená a šťavnatá chuť přezrálého ovoce byla dlouhá s jemnými náznaky kouřovinky v dochuti a patrnou mineralitou.

Na starší ročník bylo víno ve výborné kondici, i když už na tom asi bývalo i lépe. Dva porotci jej hodnotili nejvýše a obecně s ním panovala spokojenost. Známky padaly kolem pětaosmdesáti bodů a průměr se zastavil těsně pod touto hranicí. Při třetím vzorku to bylo možná překvapením, ale už tady jsme ochutnali pozdějšího vítěze degustace. A doplním ještě dva výsledky z dob jeho „největší slávy". V podoblastní soutěži 2018 to bylo 87 bodů a vítězství v kategorii, o rok později v publikaci Nejlepší vína ČR 2019–2020 ještě o bod více.

Frankovka klaret 2018 výběr z hroznů, B\V vinařství

Do konfrontace jsme postavili hned záhy další Frankovku, tentokrát ze Slovácka a vyrobenou jako bílé víno, tedy klaret. Vysoká vyzrálost do výběru z hroznů měla vínu dodat zcela jiný charakter od klasických rosé.

Na hodnotitele působila vůně trochu příliš „navoněně" až parfémově, přirovnávali ji ke žvýkačkám, tropickému ovoci, z „tradičního" aromatického profilu jmenovali snad jen sušené švestky. Už v ní byl cítit vyšší alkohol. Kompozice cukrů a kyselinek v chuti byla relativně vyvážená s mírnou převahou pocitu sladkosti, alkoholu ale bylo výrazně hodně a na konci jinak pěkné krémové a minerální dochuti zapříčiňoval vyšší hořčinu.

Důvodů k nižším známkám bylo zkrátka více. Obsahem alkoholu a vyzrálostí suroviny by mohlo jít o vážné a charakterní víno, na to ale bylo výrazně navoněné kvasinkami. Proto si od porotců zasloužilo jen něco málo přes 83 bodů. Zatímco na loňské podoblastní soutěži s námi odborníci celkem souhlasili (84,33 bodů), později víno prošlo až do Stříbrného Salonu vín.

Svatovavřinecké rosé 2019 zemské víno, Vinné sklepy Kutná Hora

Baterii nejmladších vín jsme začali tím nejlehčím – jediným zástupcem z Čech z biodynamických Vinných sklepů Kutná Hora. Vybrali jsme Svatovavřinecké, které nám přesně zapadlo do odrůdové skladby.

Velmi vysoká barva „malinovky" dost připomínala kalibrační vzorek. V tomto případě to ale byly maliny „na třetí", protože se výrazně projevovaly ve vůni i v chuti. Ve vůni dle porotců doprovázené smetanou či pudinkem, v chuti pak kratší a spíše jednorozměrné.

Nenáročné a velmi lehké víno si moc příznivců nezískalo, bodově zůstalo jen na 81,5 bodech. Osobně jej považuji za ideálního zástupce oddechového rosé do parných letních dní a myslím, že jej degustátoři podhodnotili. Rozhodně ale není k delší archivaci, a tak pokud jej máte ve vinotéce, radil bych vychutnat si jej co nejdříve.

Zweigeltrebe rosé 2019 pozdní sběr, Milan Vašíček

Rosé od Milana Vašíčka patřilo obsahem cukru k nejsušším vzorkům, přesto jsme jej zařadili až do druhé poloviny degustace. Zweigeltrebe je v tuzemsku jednou z nejvyužívanějších odrůd na rosé, ale zrovna v podání tohoto vinařství nemá úplně standardní „jogurtovou" aromatiku.

Její jemně zelený odstín listí lesního ovoce trochu připomínal kabernetové odrůdy. Později se ale dle porotců změnil hlavně do sušených brusinek, někteří zmiňovali i květinovost. V chuti už se krémovost dostavila, tady to bylo spíše o třešních, střední délka. Příjemná byla harmonie cukrů i kyselinek.

Pro jednoho hodnotitele dokonce nejlepší víno večera si zasloužilo dobré, i když střídmé bodové hodnocení. Konečným průměrem 84 bodů zaujalo dělené třetí místo. A můžeme si u něj už říct i výsledek z letošní soutěže – na Prague Wine Trophy to bylo 85,8 bodů. Milovníkům roséček udělá určitě radost.

Cabernet Sauvignon 2019 zemské víno, Vinařství Hrozínek

Jednoodrůdový kabernet jsme sháněli dost usilovně, až jsme narazili na povedený u mladého vinaře Adama Hrozínka. Jen málo vín z této odrůdy u nás vzniká v suché variantě, tady se podařilo přes nižší alkohol zachovat jen pět gramů cukru.

Vůně porotcům odrůdu celkem dobře prozradila, často zmiňovali rybíz, mimo jiné i v bílé variantě, a peckoviny s lehkým podtónem zeleného listí. V chuti si pochvalovali pěknou svěžest a šťavnatost, v závěru také jemnou slanost.

Známky byly v podstatě stejné jako u předchozí devatenáctky a i tady se našel jeden hodnotitel, který měl toto víno zcela nejvýše. Zcela zasloužená byla tedy remíza a dělené třetí místo. K tomu ale poznamenáme, že pokud by se krajní hodnoty neškrtaly, právě toto víno by nakonec zvítězilo jako všeobecně nejpřijatelnější. Letos už zabodovalo na Jarovínu rosé (86,33 bodů) a také Králi vín (85,2 bodů) a radost může rozdávat i nadále.

Merlot & Pinot noir rosé 2019 pozdní sběr, Georgios Ilias

Rosé od Iliase už je celkem pojem. Letos mají vzniknout dokonce dvě varianty, toto je čistě nerezové, to ze sudu se lahvovalo teprve v době naší degustace. Bohužel bývají hned vyprodána a starší ročník jsme nesehnali, museli jsme si tedy vystačit s devatenáctkou.

Z ještě hodně uzavřené vůně bylo cítit trochu více síry a celková reduktivnost, jeden z porotců psal o „rakouském stylu". Později se objevila výrazná mineralita, až mořská slanost, díky které někteří správně tipovali oblast původu. Promítla se i do celkem dlouhé chuti, která byla výrazně šťavnatá.

Poprvé a naposledy padaly slova o potenciálu a přílišné mladosti vína, které toho má ještě hodně před sebou a je škoda jej otevírat. V bodech ale byli hodnotitelé neústupní a aktuální kondice vína jim přes 84 bodů jít nedovolila. Víno tedy o dvě desetiny za touto metou a také i za stupni vítězů zaostalo. Nekompromisní byli také na Jarovínu rosé, tam to stačilo dokonce jen na 82,33 bodů. Já osobně bych byl velmi zvědavý, kam se posune do konce roku či za rok.

Rosé Nad Zahrady 2016 výběr z hroznů (ME), Víno J. Stávek

Jan Stávek měl ještě druhé želízko v ohni. Merlot 2016 byl jeho posledním roséčkem této odrůdy, které se vešlo do deseti gramů cukru, následující ročníky už tuto hranici přesáhly. Víno jsme otevřeli na začátku degustace, aby mělo zhruba dvě hodiny na vydýchání.

U této lahve se to neukázalo jako dobrý nápad. Ve vůni degustátoři vnímali výraznější vliv kvasnic, za kterými se skrývaly kompotované jahody, pro některé s nepříliš příjemnou dovůní pryže. Chuť už byla dosti obroušená, spíše nasládle marmeládová s méně výraznou kyselinkou a výraznějším alkoholem v závěru, který ještě podporoval „utahaný" dojem.

Známky až téměř k 82 bodům byly vlastně v tomto případě milosrdné. Navíc se víno později večer a hlavně druhý den postupně rozpadlo zcela. Přitom měsíc zpět jsme natrefili na lahev v mnohem lepší kondici. Tato nevydržela a potvrdila, že u většiny rosé se delší archivace nevyplácí.

Rosé Franc 2016 zemské víno (CS + ME), Vinařství Baraque

Experimentální rosé Františka Machovského s šestiměsíčním zráním v dubovém sudu si o zařazení do degustace vysloveně říkalo. Abychom jej na ni pořádně připravili, otevřeli jsme jej tři hodiny před jejím začátkem a na hodinu ještě dali vydýchat i do karafy.

Na toto rosé to bylo trochu moc, ale oxidativní nádech ve vůni nakonec nevadil. Postupně se dle hodnotitelů prosazoval více sud, pomeranč a až kandované ovoce. V chuti ale už působilo unaveným dojmem, hodně plochým bez kyselinky, zato s nazrálostí. V dochuti byl patrnější vyšší alkohol a hořčinka.

Je samozřejmě otázkou, zda jsme víno zbytečně „nepředekantovali", každopádně jsme od něj očekávali větší výdrž. Těsně nedosáhlo ani na jednaosmdesát bodů. Tím se výsledek výrazně přiblížil letošní soutěži Co chutná mladým, kde dostalo 81,67 bodů. Jednalo se o vinařovu prvotinu tohoto druhu vín, třeba při dalším pokusu se dokáže více výsledkem rovnat zkušenějším kolegům ze Syfany či Dvou dubů. I přes velmi odlišné názory na tento styl vín byl u všech porotců bodově až za těmito dvěma vzorky.

Blanc 2017 zemské víno (RM), Stapleton & Springer

Velmi dlouho jsme hledali zástupce jednoodrůdového vína z Rulandského modrého. To je odrůda, která si vysloveně říká o delší ležení na lahvi. Ale zjistili jsme, že příliš mnoho růžových pinotů staršího ročníku není ani v soutěžích a ani na trhu. Když jsme narazili na klaret Jaroslava Springera, byli jsme nadšení. Specialistu na pinoty je povinnost do testu zařadit. Víno jsme otevřeli dvě hodiny před začátkem degustace a hodinku si poleželo v karafě.

Víno bylo evidentně nefiltrované a s překvapivě naoranžovělým nádechem. Ve vůni dle porotců hodně dominoval sud, i přes dlouhou dekantaci se některým zdála trochu zatuchlá, později se objevovaly šípky, čajové tóny, hořké byliny a také pocitově vyšší alkohol. Ten byl výrazný i v chuti, která působila i díky absencím kyselinky unavenějším dojmem.

Očekávání velkého vína se nenaplnilo. U výsledku 81,5 bodu jsem jenom vzpomínal na ročník 2016, který byl ve své době úžasně krémovým a komplexním vínem. V sedmnáctce hodnotitelé nic z toho nenašli a zde si nemyslím, že by to mohla způsobit dlouhá dekantace.

Výjimky potvrzující pravidlo

Ve vědeckých pracech platí, že i vyvrácení původního předpokladu je relevantním závěrem. My jsme si tímto testem dokázali, že se sice mohou objevit dobrá rosé staršího ročníku, ale šance na jejich objevení je velmi malá. Ambice najít komplexní zajímavé víno tak bývá v rámci tohoto segmentu spíše následována zklamáním.

Naopak požadavek příjemného, korektního rosé na běžné letní popíjení může být celkem široce uspokojen zejména mladými víny. Pokud se tedy ještě někdy k opakování tématu odhodláme, popustíme uzdu ročníkovým omezením a možná nám budou mladá rosé kandidovat i na příčku nejvyšší.