Vyzobáno z webů za červenec 2020

*Mike Pompeo: Povaha čínského režimu je marx-leninská. Představy našich vůdců o tom, že Čína půjde směrem k demokracii a svobodě, se nenaplnily. Generální tajemník Si Ťin-pching je stoupencem zbankrotované ideologie čínského komunismu. Na Čínu nesmíme nahlížet jako na normální zemi.

*Nezapomeňme, že soutěžíme s Čínou a mnoha dalšími zeměmi po celém světě. Jsme v obrovském ekonomickém závodě s dalšími zeměmi, včetně Evropy, která s námi nikdy nezacházela dobře, řekl Trump na tiskové konferenci v Bílém domě. Evropská unie byla vytvořena, aby mohla těžit ze Spojených států, byla vytvořena, aby využila výhody Spojených států, vím to, řekl americký vůdce.

*Proč se Trump velkým konfliktům vyhnul, to vyplývá ze složení jeho týmu. Tématem jeho volební kampaně v roce 2016 byl lidový odpor proti globalistickým elitám. Mluvilo se o miliardářské dávce, na stole bylo i nucené rozdělení nebo znárodnění největších technologických firem. Šéf jeho kampaně Steve Bannon při svém pražském vystoupení řekl, že kapitáni největších světových bank představují stejné zlo jako Adolf Hitler. Šéf Trumpovy bezpečnostní strategie Michael Flynn zase zastával jasné stanovisko, že probíhá civilizační válka s islámským světem a vítězství nad islámem musí mít prioritu před vším ostatním. Jenže Bannon ani Flynn ani další osobnosti z tohoto táboru už v Trumpově týmu nejsou. Bílý dům dnes řídí Jared Kushner – Trumpův zeť, který je snad loajální k jeho osobě, ale přesvědčením je zapálený globalista. Dokonce kdysi udržoval obchodní vztahy s Georgem Sorosem. Na dalších klíčových pozicích pracují osvědčené kádry z období George Bushe.

*Sankce, které uvaluje vláda Spojených států na Čínu a Čína na USA, co to vlastně je? Dotýká se to volného pohybu zboží anebo volného pohybu kapitálu nebo je to jenom řízené bankovními domy, které se rozhodly dostat svět nebo alespoň část světa díky koronavirové krizi do dluhové pasti jako celek, anebo je to tak, že už se vlády budou muset nějak rozhodnout. Vypadá to, že ve Spojených státech se už rozhodli a velké banky nějakým způsobem zestátní, upozorňuje Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz. A chaos na Balkánu… ale teď vlastně ani nikdo neví, za současného stavu, kdo by proti komu měl válčit, dodává Zdeněk Zbořil.

*Politický systém v USA nelze s jasnou myslí nazvat demokracií, nýbrž oligarchií, kde hrstka bohatých ovlivňuje chod země, zatímco zbytek nemá prakticky žádnou moc.

*Co se týče těch protestů, dovolil bych si ocitovat Hynka Kmoníčka, českého velvyslance ve Spojených státech, jenž výstižně podotknul, že rasové nepokoje patří ke Spojeným státům zhruba tak jako hurikány. Občas přijdou, způsobí škody, potom se uklidní a jede se dál.

*S Hongkongem se bude zacházet tak jako s Čínou: Žádná zvláštní privilegia, žádné zvláštní ekonomické zacházení a žádný vývoz citlivých technologií, byla jim odebrána svoboda, mnoho lidí z Hongkongu odejde, řekl Trump na tiskové konferenci.

*Čínská svrchovanost nad Hongkongem je zakotvena v podmínkách dohody o pronájmu části poloostrova Jiulong a mnoha ostrovů, z nichž největší jsou Hongkong, Lantau a Lamma. Dohoda byla uzavřena britskou korunou s říší Čching (Qing) v roce 1898. Mluvit o nějakém záboru Čínou na jejím vlastním území je podivné. Nájemní smlouva byla uzavřena po ponižující porážce Číny ve dvou opiových válkách, které tuto zemi proměnily na polofeudální a polokoloniální stát.

*Západní reakce jsou zcela předvídatelné, západ se domnívá, že Hongkong je pořád britskou kolonií, domnívají se, že princip „jedna země, dva systémy“ znamená, že jeden systém je čínský a druhý britský. Čína respektuje odlišnost Hongkongu. Během 155 let britské vlády Británie ani náznakem nezavedla něco, co by se podobalo demokracii, o to víc za ni bojují dnes.

*Trump právě poslal dvě letadlové lodi do oblasti čínského vojenského cvičení v Jihočínském moři. Tyto dvě letadlové lodi s doprovodem jsou historicky největší silovou formací na moři. Samozřejmě všichni vědí, že životnost takovéhoto operačního uskupení se v případě velké války počítá na minuty. Ne na hodiny či dny, na minuty.

*Chci předložit jedno číslo. Americký jaderný arzenál činí asi 5 800 – 6 000 hlavic, což je 20krát více než jaderný arzenál Číny. To je podle údajů poskytnutých mezinárodními známými analytickými institucemi, uvedl na zvláštním briefingu Fu Cong a zdůraznil, že si to USA dobře uvědomují. USA investují v příštích deseti letech 500 miliard dolarů (do jaderné výzbroje) a v příštích 30 letech 1,2 bilionu. Žádat Čínu, aby se účastnila takzvaných tripartitních rozhovorů, není nic jiného než výmluva, aby si rozvázaly ruce, aby získaly vojenskou dominanci. Zeptali jsme se Spojených států: Když žádáte Čínu, aby se připojila k trojstranným rozhovorům, co přesně tím myslíte? Existují dva způsoby, jak dosáhnout parity v této záležitosti: Čína zvýší svůj jaderný arzenál na úroveň Spojených států nebo jste připraveni ji snížit na naši úroveň. Dosud neodpověděly na tuto otázku. Pokud USA řeknou, že jsou připraveny snížit svou úroveň na úroveň Číny, my se rádi příští den připojíme k rozhovorům. Podle diplomata Čína chápe, že „k tomu nedojde“. Současně poznamenal, že odmítnutí Číny neúčastnit se těchto jednání neznamená jeho stažení z mezinárodního procesu jaderného odzbrojení.

*Gang pěti (Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu)…

*O. Krejčí: Systém Spojených států je odlišný od evropského. Málokdo si to uvědomuje, protože všichni jsme tzv. Západ. Spojené státy jsou ale jiný svět, země, kde má dravý individualismus mnohem větší význam než v Evropě. Alespoň zatím. Stačí připomenout, že u kolébky evropského sociálního státu stála tzv. Beveridgeova zpráva z roku 1942. V době války, za vlády konzervativce Winstona Churchilla vypracoval ekonom a reformátor William Beveridge zprávu o tom, jak bojovat s „pěti nepřátelskými obry,“ ke kterým patří chudoba, nemoci, nezaměstnanost, špína a nevzdělanost. Zrodila se vize státu, který by i v kapitalistických podmínkách v případě potřeby dokázal pomoci člověku po celý jeho život – od kolébky do hrobu. Takto se formoval sociální stát, který v podstatě v Evropě stále ještě funguje. Byť se jej někteří ideologové a zlatokopové snaží rozpustit například „outsourcingováním“ povinností sociálního státu na podnikavé neziskovky. Spojené státy nikdy nepřistoupily na zásady známé z Beveridgeovy zprávy. Americká společnost je rozkastovaná sociálně, ale i institucionálně například dosahem zdravotního systému. Požadavek posunout politickou kulturu směrem k evropskému sociálnímu státu není dominantní.

*Jaroslav Bašta: Není to tak dávno, kdy tón v americké politice udávali neokonzervativci, což byli původně trockisté, kteří se rozhodli místo revoluce vyvážet demokracii. Docela úspěšně, v USA jí výrazně ubylo. V současné žurnalistice předpona neo- hraje dvojí roli – poukazuje na jistou vnější podobnost a zároveň naznačuje, že jde o antipod původního termínu.

*Je až komediální, že severní Amerika byla kolonií Velké Británie, dnes je Velká Británie kolonií USA.

*Jak říkával Hugo Chávez – stát, který má v čele nevolenou královnu, poučuje jiné, kdo jim má vládnout. To je k smíchu.

*Putin: Doba kamenná neskončila proto, že došly kameny…

*Ruský prezident se chová „stále více nepřátelsky a nebezpečně“.

*Bismarck: Vždy, když jsem slyšel slovo ‚Evropa‘, bylo to od někoho, kdo si chtěl od někoho něco vzít, ale bál se si o to sám říct.

*23. června 1941 Slovensko vyhlásilo válku Sovětskému svazu. 60 000 slovenských vojáků se vydalo po boku německého spojence na východní tažení. V proklamacích k národu se hájilo tažením proti bolševizmu. Jak účelové a dodnes líbivé heslo, mávalo se heslem boje za Novou Evropu! Slovenská armáda tehdy vítězně postupovala až k Azovskému moři, slovenští vojáci se dostali až na Kavkaz. Jejich tažení bylo oslavováno, tisk přinášel fotografie z východního tažení, byly to tisíce ruských zajatců, tisíce padlých nepřátel… připomíná Votava. Tato euforie však podle něj netrvala dlouho. Následně jejich cesta vedla opačným směrem.

*Můžeme předpokládat, že i Spojené státy zažijí v příštích letech tlak na změnu zřízení, například k větší koncentraci moci? Jan Keller: USA je nesporně po všech stránkách náš vzor. Bohužel nevíme nejen to, jak budou vypadat v příštích letech, ale ani příští měsíc či dokonce příští týden. Rozhodně není nuda kráčet za vzorem tak plným překvapení.

*Někteří pociťují nostalgii po starých dobrých časech západního multilaterálního kapitalismu – když se lídři skupiny G7 sešli u krbu nebo samozvané elity ve švýcarském horském resortu.

*Není možné jakékoliv mezinárodní otázky vyřešit bez účasti Číny, Rusko tudíž považuje formát G7 za „odumírající“.

*Turecký velvyslanec v Baku řekl: „Ázerbájdžán a Turecko pojí kultura a historie, Ázerbájdžán a Turecko jsou jeden národ a dva státy.“

*Během krize eura Merkelová „zachránila“ Řecko uložením dluhů německým a francouzským daňovým poplatníkům, pokračoval Die Zeit. V důsledku toho proměnila hospodářskou krizi v politickou a mezistátní. Němečtí občané dostali právo v Řecku nastavit věk odchodu do důchodu, výši daní a také určit, jaká bude lékařská péče. Tento přístup vyvolal vlnu protiněmeckých nálad v Řecku a protiřeckých v Německu a také tvrdou hospodářskou politikou pouze zhoršil situaci v jihoevropské zemi.

*Vondra se stal hlavním hradním expertem na zahraniční politiku. Svou kvalifikaci vysvětloval: „Studoval jsem na Karlově univerzitě zeměpis a kupoval jsem si noviny“. Později dorazili další lidé podobného ražení, třeba vlasatý hudební publicista Jan Rejžek se stal expertem na armádu. Nebo herečka Bára Štěpánová, která Václavu Havlovi přinesla na Hrad koloběžku (poté, co si kdesi v televizi postěžoval, že hradní chodby jsou strašně dlouhé), zaslechla, že zrovna potřebují sekretářku, tak už tam zůstala. Další přátelé se našli v hospodách, divadlech a obskurních akademických institucích. Nakonec přibyli i ekonom s právníkem, popsal Žantovský svéráz tehdejší hradní personalistiky. O celé hradní partě Žantovský v knize připouští, že byla „předmětem údivu, klepů, kritiky a výsměchu“. Když dorazili s Havlem do Paříže, jistý diplomat se jich prý se zjevným despektem vyptával, jestli už někdy v životě viděli tak krásný palác. Na to vypálil Karel Schwarzenberg: „Jo. Tady se jeden můj předek uchlastal k smrti“.

*Tomáš Vyoral: Krátce k Miladě Horákové. Co říct na slova předsedy KSČM Vojtěcha Filipa? Ten v reakci na promítání hologramu Horákové s nápisem „zavražděna komunisty“ na fasádu sídla KSČM v pražské ulici Politických vězňů uvedl toto: „Komunistická strana Čech a Moravy existuje od března 1990 a je to pravděpodobně nedostatek znalostí, že obviňují KSČM z něčeho, co nemohla nikdy spáchat.“ Promítání hologramu na fasádu sídla KSČM mi přijde trapné. Mohli by tak oni organizátoři třeba rozsvítit hologramy na všechny bývalé komunisty, to by mělo asi podobnou logiku. Třeba na ředitele ČT Dvořáka, na Rychetského, Pitharta, generalissima Pavla…

*Před rokem napsal expremiér Mirek Topolánek na sociálních sítích: „V květnu 1945 osvobodila většinu naší země Rudá armáda. Osvobození byl ale jen náš subjektivní pocit. Stalin neosvobozoval, Stalin dobýval a dobývaná území držel. Na svobodu jsme čekali dalších 44 let.“ Co to bylo podle vás: osvobození nebo dobytí? Řekneme-li, že nešlo o „osvobození“, pak nám zřejmě vyhovoval Protektorát Böhmen und Mähren, Terezín, 340 tisíc zavražděných Čechů. Ale tak to pan Topolánek jistě nemyslel. Nacisté uplatňovali teror vůči disentním skupinám obyvatel zjevně, neskrývali ho. SSSR úlohu svých „poradců“ při režii politických procesů nezveřejňoval. Justiční zločiny a policejní teror nechával na domácích. Soud nad skupinou dr. M. Horákové obdržel údajně téměř 6500 rezolucí, podepsaných stovkami občanů, žádajících pro souzené trest smrti. Nacisté žádné rezoluce nepožadovali. Seznam popravených vylepovali na sloupech a své autorství nepopírali. Počty popravených a umučených byly v německém podání podstatně vyšší. V 50. letech nebyly vypálené žádné vesnice a děti nebyly zavražděné výfukovými plyny, říká Jiří Svoboda.

*„Čím to je, že se v poslední době – u nás i ve světě – dostávají do politických a státních funkcí vysloveně vyšinuté osoby, o kterých byste ještě před několika lety předpokládali, že nedostanou ani občanský průkaz, že nejsou svéprávní, že nejsou způsobilí převzít zodpovědnost za sebe, ne ještě za stát.“ Ve svém příspěvku dále vyjmenovává tyto „psychopaty“. Na tento seznam Chmelár zařadil amerického prezidenta Donalda Trumpa, britského premiéra Borise Johnsona či ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ze slovenské scény vyjmenoval premiéra Matoviče nebo předsedu Národní rady Borise Kollára. „Jistě, minimálně od slavného prvního předvolebního televizního duelu mezi Kennedym a Nixonem z roku 1960 platí, že není důležité, co říkáš, ale jak to říkáš, a proto i nezvítězil intelektuálně připravenější Nixon, ale lépe oblečený Kennedy,“ vzpomíná Chmelár.

*Lidé někdy říkají, že kdyby byl Facebook státem, byl by větší než Čína. Rozhodnutí Facebooku neodstranit výrok Donalda Trumpa, jímž pohrozil násilím proti demonstrantům z hnutí Black Lives Matter: „Když začne plenění, začne i střelba.“ Facebook není jen větší než Čína. Je zřejmě větší než kapitalismus.

*Mojmír Grygar: Marxův přínos k výkladu společenského procesu spočíval v tom, že za hybnou sílu historického pohybu nelze považovat ideje, intelektuální představy a duchovní postoje ke světu, nýbrž reálné životní podmínky, které je vyvolaly v život.

*Pokud jde o prezidentské období, osobně se domnívám, že princip pouze dvou prezidentských období je narušením ideálu demokracie. Lid by měl mít právo zvolit si, koho chce – tedy i kolikrát chce. Zásada pouze dvou volebních období se objevila v americké ústavě v roce 1951 poté, co byl čtyřikrát zvolen Franklin D. Roosevelt. A zemřel v úřadu. Mimochodem, jak dlouho je Angela Merkelová kancléřkou? Od roku 2005. Vadí to někomu?

*Někdo si možná myslí, že analýza velkých dat a umělá inteligence mohou nahradit trh. To je ale omyl, tvrdí Wolf. Jde o nápady, které se rodí v hlavách lidí, ty se nedají naplánovat. Bude to možné v Číně, která je stále represivnější?

*Text z facebookového profilu Jana Janečka zní: „Tím hlavním důvodem se zdá být důslednost v očkování obyvatel, neboť totalitní systém nemusel našlapovat kolem podivínů a pošuků po špičkách a neexistovalo, že by si někdo dovolil neočkovat své děti – hrozila mu žaloba za zanedbání péče a kriminál, což bylo velmi dobře. Už desítky let lékaři vědí, že vakcína na TBC překvapivě chrání i proti jiným nemocem alespoň do té míry, že průběh některých dalších nemocí zmírňuje. Zatímco ČSSR patřila do zemí, kde se důsledně celoplošně očkovalo, tak Itálie, Španělsko, Anglie, Francie a další západní země na plošné očkování z vysoka kašlaly a o USA vůbec nemá smysl mluvit.“

*Hegenbart: Mnozí vědí, že v bajkách o 17. listopadu 1989 zemřela pravda. Páteře mnohých se zhroutily. Mocní umlčeli pravdu i vlastní svědomí. Z dogmatiků nejhrubší ho zrna se stali političtí „reformátoři“, novodobí podnikatelé. Je to k nevíře. Žádná diktatura peněz, byť sehrála rozhodující roli ve společenských změnách u nás, nemůže zaručit občanskou svobodu všech sociálních skupin, ale jen vybraných jednotlivců. Jde jen o iluzi, o dočasný jev ražený z center západního kapitálu. Kapitalismus nikdy nebyl a nemůže být demokratický. Diktatura peněz je stejná jako diktatura tanků, ba horší, záludnější. To, co se odehrálo v ČSSR a čemu se říká Sametová revoluce, nemá zatím historicky žádné obdoby. V celé historii lidstva se nenajde moment, kdy by obyčejní lidé svými demonstracemi rozmetali pokrok a tím vlastně provedli revoluci proti sobě samým a svým výdobytkům, které generace jejich rodičů a dědů za cenu osobních obětí musela v boji proti kapitalismu vybojovat!

*Mark Zuckerberg, generální ředitel Facebooku, totiž opakovaně řekl, že (na rozdíl o Evropské unie) jeho společnost není arbitrem pravdy a nehodlá zkoumat, zda politické reklamy obsahují nepravdy či dezinformace, protože to věcně ani není možné. Sluší se dát Marku Zuckerbergovi za pravdu, protože taková CNN téměř tři roky informovala americkou veřejnost o ruském ovlivnění voleb v roce 2016, aby se ukázalo, že to vše byla neskutečná a nehorázná lež. Je obtížné říct, který diktát je horší, zda diktát ideologie-moci, nebo diktát trhu-zisku. V každém případě spojení těchto dvou diktátů vytváří onu atomovou třaskavinu, píše Mojmír Grygar.

*Mossad je považován za nejlepší výzvědnou službu na světě. Jeho mottem je biblický verš „klamem povedeš válku.“ Nepodléhá žádným izraelským zákonům, jeho operace stanoví ředitel a schvaluje je premiér. Má rozpočet zhruba tři miliardy dolarů ročně a sedm tisíc kmenových zaměstnanců, což z něj činí druhou největší světovou špionážní agenturu po americké CIA.

*V roce 2014 Greg Clark na základě zkoumání rodinných příjmení a sociálního postavení jejich nositelů v Anglii, Spojených státech, Švédsku, Indii, Číně, Tchaj-wanu, Japonsku, Koreji, a Chile, dokázal, že zhruba od pozdního středověku až do současnosti se bariéry mezi jednotlivými společenskými vrstvami, či chcete-li třídami, nijak nerozvolnily. Sociální mobilita není v současné době větší, než byla ve středověku a v raném novověku. Podobný objev přinesla studie ekonomů Guglielma Baroneho a Saura Mocettiho z italské centrální banky, kteří srovnali data o florentských daňových poplatnících z roku 1427 s údaji z roku 2011. Bohatci ve Florencii pocházejí ze stejných rodin jako před 600 lety. Rodiny, které byly „nahoře“ kolem roku 1450, jsou nahoře dodnes.

*Měl jsem šanci vidět oslavy 200. výročí v Paříži v roce 1989 a musím říct, že to bylo impozantní, létaly všechny možné druhy letadel, pochodovaly jednotky cizinecké legie až po současné elitní jednotky francouzské armády. Ale bylo tam také asi 15 představitelů Evropského společenství a americký prezident George Bush starší. Zajímavé bylo vystoupení Margaret Thatcherové, která pod těmi světly a prapory řekla se strohým anglickým humorem, že žasne nad tím, kolik pozornosti a pompy se věnuje události, která nebyla příliš významná, ale její následky se musely 200 let napravovat. Také bychom si mohli uvědomit, že i tzv. únorová revoluce v Rusku v roce 1917 startovala s ideály francouzské revoluce, ale netrvalo to ani 9 měsíců a už se revoluce změnila v revoluci jiného typu, vzpomenul Zdeněk Zbořil.

*V justiční sféře byla klíčová role Josepha von Sonnenfelse z Mikulova, který prosadil zákaz mučení, k němuž došlo patentem z 2. ledna 1776. Že to není nic samozřejmého ani dnes na „vyspělém Západě“, ví každý, komu je známo, co prováděli francouzští výsadkáři v Alžírsku nebo Američané v rámci boje proti terorismu (s podporou české vlády).

*Petr Hampl: Vznikla neuvěřitelně rozsáhlá třída profesionálních intelektuálů a aktivistů. Nejen že je musí někdo živit, ale tito lidé musejí také vykazovat činnost. Jsou tedy nuceni si vymýšlet nové a nové regulace, zakazovat další a další věci, nacházet další a další takzvané nespravedlnosti, až k úplnému zničení civilizace. Myslím, že současný režim s hesly: Všechno patří korporacím a všechno se rozhoduje v Berlíně a Bruselu – by byl neskutečně úspěšný, kdyby v otázkách zemědělství a bydlení dosáhl takových výsledků jako minulý režim. Všimněte si, že ani ti největší optimisté si netroufnou dokonce ani diskutovat o cílech, jaké byly tehdy běžně dosahovány. Bydlení pro každou mladou rodinu? Potravinová soběstačnost? Kilogram jablek za korunu? Dnešní ekonomové vám vysvětlí, že je to zhola nemožné. Takže se nám to asi jenom zdálo.

*Prohlášení předsedkyně Evropské centrální banky Christine Lagardeové, že lidé se dožívají příliš vysokého věku a tím ohrožují globální ekonomiku a je s tím třeba něco udělat. (Lagardeová, 2020). Přichází po konečném řešení židovské otázky také konečné řešení starých lidí?

*Jírovec: Právo na pravdu dostali do rukou prostituti z ÚSTR, placení za posměšky proti bývalému režimu.

*Tomáš Vyoral: Nekriticky prounijních, zapálených pozdních disidentů, Tibeťanů a lepších lidí v pravdě a lásce zahalujících lež a nenávist je půlka dolní komory. Odchází i Karel Schwarzenberg, u něj jde ale nejspíše o definitivní konec. Bude chybět on? Mně rozhodně ne. Doufám, že si kníže vezme s sebou na odpočinek na svá panství nějaké ty subsaharské či arabské sirotky 25+ a ukáže nám, zaprděným Čechům, jak to s tím naplňováním panevropské myšlenky míšení ras z hlavy svého kamaráda Kalergiho myslí vážně. Schwarzebnerg Vám vzkazuje „Gipsy Lives matter“ a jste „hovada“. A marš k lopatám, holoto! Jinak Klvaňa, podobně jako Pehe, Mitrofanov či Kundra už dlouho bloudí v krajině blbosti a ne a ne najít dveře ven.

*Jiří Pehe: Starý bílý muž, zcela mimo realitu, vylezl z lánského zámku, a bez jakékoliv snahy pochopit, oč v USA skutečně jde, pronesl další nehoráznost, že hnutí Black Lives Matter je rasistické, protože jde o všechny životy.

*Tomáš Klvaňa: Odliv idiocie musí tedy začít až na podzim s porážkou Trumpa.

*Ostatně – dá se vůbec o dnešní společnosti říci, že je demokratická? Možná tak ‚liberálně‘, stejně jako kdysi jsme měli demokracii socialistickou a ještě předtím lidovou. Demokracie to však ani v jednom případě nebyla,“ upozorňuje mediální odborník.

*Masaryk: Jestliže je vůbec nějaký ráj, je asi beztřídní. Ačkoliv i v nebi máte anděly a archanděly. Já jsem prosím pro beztřídní společnost, ve které každý bude mít, co potřebuje.

*Podle mého názoru je to červené srdce nesmírná kýčovina – symbol českých bordelů a levných šlapek. Jako by se poskytování sexuálních služeb dostalo až na Hrad.

*Někdejší velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta tvrdí, že hnutí Black Lives Matter, neboli Na životech černochů záleží, navazuje na nacisty. Stejně jako v nacistickém Německu se prý toto hnutí snaží vytvořit dojem, že existují lepší lidé a podlidé. Tentokrát jsou ti lepší lidé černé barvy pleti, zatímco ti horší jsou běloši. V tomto ohledu přímo navazuje na německý nacismus s jeho antisemitskou teorií a praxí. Zase zde máme nadlidi a podlidi, a tím základním rozlišovacím znakem je barva pleti.

*Když v roce 1955 Německo vstupovalo do NATO, jeden sociálnědemokratický poslanec vyjádřil překvapení, že generálové Adolfa Hitlera mohou být generály Konráda Adenauera. „Myslím, že by mi NATO osmnáctileté generály nevzalo”, odsekl Adenauer. Na tom, že bývalí nacisté musejí dostat šanci podílet se na budování demokracie, existovala shoda i u ostatních politických stran. Prostě minulost se nestala zbraní v politickém zápase. Vedlo to tak daleko, že se po neúspěchu Ludwiga Erhardta stal kancléřem bývalý nacista Kurt Georg Kiesinger. Když pak byl v roce 1968 zvolen předsedou CDU, dala mu novinářka Beata Klarsfeld, jíž nacisti zabili téměř celou rodinu, na sjezdu veřejně facku, aby na jeho nacistickou minulost upozornila. Německý soud ji promptně odsoudil k jednomu roku nepodmíněně, což se jí posléze povedlo zvrátit na čtyři měsíce podmíněně. Karl Jaspers, význačný německý filozof, autor Otázky viny, se na protest proti jeho volbě odstěhoval do Švýcarska. Ulriku Meinhofovou a její kolegy z Frakce Rudé armády německé NEvyrovnání s minulostí vedlo k rozhodnutí nacisty ve vedoucích funkcích vraždit, protože jinak se jich nelze zbavit. Upřímně řečeno, takhle si úspěšné vyrovnání s minulostí nepředstavuji, ale Adenauerovi se podařilo uskutečnit hospodářský zázrak a etablovat demokratické instituce.

*Podle Jana Kellera jsou dnes za neomarxisty označováni ti, kdo od Marxe v životě nic nečetli a kapitalismus je jim milejší než jakákoliv jiná forma společenského uspořádání.

*Janis Varufakis varuje: Přirozený sklon Evropské unie k sebezničujícím škrtům pro každého, kromě finančníků a průmyslových kapitálů, pro které jsou po ruce ty nejextravagantnější typy socialismu…

*Jordánský poslanec Mohammad Nouh Qudah: Alláh dal Arabům  nejen korán, ale také vůdčí vlastnosti, které ostatní národy nemají. Arabové nebyli stvořeni pro to, aby vykonávali skutečnou práci, ale spíše aby byli vůdci nearabů.

*Jaroslav Foldyna: Istanbulská úmluva je srovnatelná do jisté míry s Norimberskými zákony, které v některých ohledech svojí zrůdností a rafinovaností dokonce předčí. Jde zatím o nejpromyšlenější a nejnenávistnější útok proti Evropě, Evropanům a celé západní civilizaci v dějinách, a to, že pochází z dílny unijní byrokraticko-aktivistické oligarchie, jen ukazuje, co se z EU bohužel stalo za spolek.

*Schneider: Předávaná informace má pouze takovou hodnotu, jak ji pochopí adresát.

*Ale dnešní gesto, kdy Erdogan sám v rámci „slavnosti“ první páteční modlitby předzpěvoval modlitby a hlavní „kazatel“, předseda tureckého úřadu pro náboženské záležitosti, kázal s mečem v ruce, není jen plivnutí do tváře křesťanské, ale i sekulární společnosti.

*Být aktivistou za cokoli a proti čemukoli, jen aby se nemuselo do normální práce, se stalo poslední dobou hitem.

*Karel Dolejší z Blistů: Kubánský režim musel poddané nejprve naučit číst, pokud je chtěl ve své době ovládat především tištěnou propagandou. Rusko coby revizionistická mocnost, která nehledí na žádná mezinárodní pravidla, zásady či právo, je připraveno destabilizovat doslova kohokoliv a kdekoliv, pokud se to hodí do jeho imperiálních kalkulací.

*Jan Moláček z Deníku N: Vždyť i dnes jsou právě útoky neelit na elity tím, co je pro odpůrce liberální demokracie skutečným smyslem té demokracie, kterou prosazují. Elity jsou terčem všech populistů, ať už jim říkají ‚enemy of the people‘ (nepřítel lidu) nebo ‚pražská kavárna‘.

*Konspirační teorie se nedá vyvrátit, protože lidská fantazie nezná mezí. Obyvatelé jednoho z jižních ruských regionů spálili věž 5G, i když ji tam nikdo ani nepostavil.

*A jestli by si Zeman nechal narůst copánek, který měl v té době Ruml? „Víte, já nemám rád lidi s copánky, nemám rád lidi, kteří se odlišují tvarem své vlasové pokrývky nebo tvarem svého ochlupení nebo tvarem svého oblečení nebo tím, co si zapichují do uší nebo pro mě za mě do nosu. Prostě připadá mně to tak, že ti lidi si nejsou jistí sami sebou, že se potřebují ozdobit nějakými vnějškově viditelnými nápadnými symboly. Myslím si, že pokud to ten člověk potřebuje, je hoden politování.“

*Kechlibar: Na označování lidí za ovce jsem alergický a je to jedna z věcí, která mě odpuzuje na libertariánské internetové komunitě, zvlášť té anglosaské. Tam se s ovcemi hází pořád, stejně jako u anarchistů a krajní levice, až někdy máte pocit, že jste zabloudil na odbornou konferenci karpatských bačů. Je to strašlivě laciná nálepka.

*Václav Havel v roce 1990 označil Engelse za „bezvýznamného filosofa minulého století“.

*Jaroslav Dušek plní v současnosti roli šaška. Říká například, že nepotřebuje jíst, pít ani opalovací krém, či že komunikuje s kameny.

*Čínský znak pro slovo „potíže“ je zobrazován jako dvě ženy pod jednou střechou.

*Rozmlouvají spolu dva politici. „Já se ti důvěrně přiznám, kolego, že vůbec nerozumím naší ekonomické situaci,“ svěřuje se jeden. Druhý říká: „Ale to já ti ji rád vysvětlím.“ „Moment,“ ozve se ten první, „vysvětlit ji umím taky. Ale nerozumím jí…“

*Pokud nemůže existovat strana hlásící se k nacismu, neměla by existovat ani strana hlásící se ke komunismu, na což poukázal i Tomáš Sokol.

*Pavel Janíčko: Na jedné z mých lékařských prohlídek jsem se nedávno setkal s docela sympatickou mladou doktorkou. V průběhu vyšetřování jsme lehce klábosili o koronavirové situaci a o omezených možnostech cestování. Paní doktorka z ničeho nic prohlásila, že ona sice ten „komunismus“ nezažila, ale že si teprve teď uvědomuje, jak to muselo být hrozné, když se nikam nesmělo. Na to jsem jí opáčil, že já jsem v socialismu prožil svá mladá léta a že se sice tolik necestovalo do některých exotických lokalit, ale zase jsme neměli desítky tisíc bezdomovců a milión lidí, kteří nemají prostředky, aby zaplatili svým dětem obědy, a z tohoto hlediska se mi zdá tento režim méně demokratický a méně kvalitní. Paní doktorka překvapeně řekla „Myslíte?“ a konverzace se přesunula k mému zdravotnímu stavu. Nicméně třeba je to jen můj zaujatý subjektivní dojem, řekl jsem si. Třeba jsem byl jen uplácen tím zločineckým režimem a realita mi byla skrytá. Tak jsem zavítal na stránky ČSÚ a našel jsem tyto údaje:

*V roce 1988 z ČSSR vycestovalo 7,3 milionu občanů, z nichž 687 tisíc mohlo navštívit nesocialistické státy. Tuto výsadu tak měl zhruba jeden z dvaceti obyvatel tehdejšího patnáctimilionového Československa. Hlavní proud o síle 248 tisíc osob zamířil do západního Německa. Dovolenou zde strávilo 128 tisíc z nich s průměrnou délkou pobytu 11,3 dne. Druhou nejoblíbenější kapitalistickou destinací bylo Rakousko se 136 tisíci návštěvníky z Československa, přičemž 59 tisíc zde strávilo dovolenou o průměrné délce 7,3 dne. Dalšími v pořadí byly Itálie (46 tisíc, z toho 26 tisíc na dovolenou s průměrnou délkou 13,8 dne), Francie (35 tisíc, z toho 19 tisíc na dovolenou o průměrné délce pobytu 15,6 dne) a Švýcarsko (38 tisíc, z toho 25 tisíc na dovolenou o průměrné délce 18,1 dne). Čechoslováci vyráželi těsně před pádem komunistického režimu na dovolenou dokonce i do Spojených států. Celkem jich toto „hlavní kapitalistické hnízdo“ v roce 1988 navštívilo osm tisíc, z nichž dovolenou tam strávilo sedm tisíc občanů ČSSR. Průměrná délka pobytu byla impozantní, protože dosáhla 55,4 dne! Kolik našich občanů se z cesty do kapitalistické ciziny nevrátilo domů, již oficiální statistiky neuvádějí. Poměrně sporadické výjezdy do kapitalistické ciziny předčily milionové počty cest Čechoslováků na dovolenou do socialistických zemí. Do východního Německa odjelo na rekreaci 2,4 milionu osob, do Maďarska 1,8 milionu, do Polska 772 tisíc, do SSSR 252 tisíc a do Jugoslávie 326 tisíc. Takže v době, kdy se „nesmělo nikam“, do zahraničí v průběhu jednoho roku vycestovala polovina obyvatelstva tehdejší ČSSR. Dokonce i přes ty zadrátované hranice se dostaly statisíce lidí. Tedy když si to trochu vynásobíme počtem let „normalizace“, kdy se nikam nesmělo a na Západ už vůbec ne, tak dojdeme k několika milionům lidí, kteří se za ty „dráty“ dostali a viděli ten kapitalistický zázrak na vlastní oči. Kupodivu se nám počty obyvatelstva zvyšovaly a ti lidé se dokonce do toho komunistického marasmu vraceli.

Závěrem několik dalších statistických dat:

*V dějinách Československa lze najít následující údaje o tom, kolik obětí různých četnických zásahů bylo v jednotlivých letech existence 1. republiky: 1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných. Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci. Některé zásahy měly za minulé éry vyšší publicitu: Jednalo se zejména o střílení do průvodu dětí a mládeže v Radotíně v roce 1930 (5 zraněných dětí). V roce 1931 to byla střelba do nezaměstnaných dělníků a horníků v Duchcově (4 zastřeleni a 2 raněni) a ve Frývaldově (8 zabitých včetně žen a dětí, 30 zraněných). Odpor proti zásahu četníků projevili také tehdejší umělci První republiky formou výzvy Nelze mlčet, ke které se přihlásili Olbracht, Šalda, Vydra nebo Majerová. Problematiku a původ těchto akcí je zde zapotřebí hledat v kořenech poválečného vývoje: Z důvodu konce války a neplatnosti válečných objednávek bylo evidováno 228.000 nezaměstnaných. Počet válečných invalidů, kteří své zdraví ztratili v první světové válce, dosahoval úhrnem 210.000 a padlí a zemřelí vojíni úhrnem 385.000 osob v celé republice. Nerovnoměrné ceny a mzdy: V roce 1919 činily reálné mzdy dělníků 37,4 % úrovně roku 1913. Cena vepřového masa na vázaném trhu činila v prosinci 1918 32,- Kč/kg, v lednu 1919 už 46 Kč/kg. Na regulovaném trhu to bylo 22,- resp. 26 Kč. Některé mzdy v roce 1919: mladiství a ženy na haldě 6,11 Kč denně, havíři na povrchu 12,75 Kč denně, horníci 14,85 Kč denně. Z jiných oborů: truhláři 5.000,- až 8.000,- Kč ročně, textilní dělnice 4000,- až 5000,- Kč ročně. Na lístek do divadla musel dělník pracovat 3 dny, na 1 kg rýže 5 dnů. Oproti tomu Dr. J. Preis – ředitel Živnobanky – měl oficiální příjem 14.000,00 Kč/hod.

*Oskar Krejčí: Elita bývalých socialistických zemí je v řadě ohledů politicky radikálnější a je téměř za každého počasí ochotná křečovitě manifestovat svoji loajalitu vůči ideově-politickému centru v USA. Dokonce víc než k Bruselu. V letech 1500 až 1900 otrokáři vyvezeno z Afriky 12 milionů černochů; z nich 10 milionů dokončilo cestu do Ameriky, ostatní zahynuli cestou. Oba citovaní autoři uvádějí, že pouze menší část těchto otroků směřovala do britských kolonií. V předvečer občanské války, konkrétně v roce 1860, žily ve Spojených státech téměř čtyři miliony otroků s tržní hodnotou 3,1 až 3,6 miliard dolarů. V New Orleans byla nejvyšší cena u žen při dosažení věku 22 let, u mužů ve 25 letech. Cena dívky byla vyšší než cena chlapce do poloviny teenagerského věku. V roce 1850 průměrná cena mužského otroka v nejproduktivnějším věku dosahovala na Jihu 800 dolarů, v roce 1861 byla ale nejvyšší cena v New Orleans za mužského otroka 1381 dolarů; pak klesala. Následující tabulka, převzatá také z monumentálního díla Anguse Maddisona, ukazuje, že v 18. století měli na transatlantickém obchodu s otroky největší podíl Angličané následovaní Portugalci a Francouzi. Britové dováželi otroky především z oblastí dnešní Sierry Leone a pobřeží Guineje. Portugalci hlavně z oblasti Angoly směrem do dnešní Brazílie a španělských kolonií v Americe. Francouzi z oblasti Senegal-Gambie, Nizozemci ze Zlatého pobřeží, tedy dnešní Ghany.

*Jefferson byl třetím prezidentem USA a vlastnil též otroky. Jenže také sepsal Deklaraci nezávislosti USA, přičemž v jejím prvotním návrhu neopomenul odsouzení otroctví – což mu kongresová komise neschválila. Tak z původního Jeffersonova textu zmizela z části vypočítávající královy zločiny ostrá výtka, že anglický král „vedl krutou válku proti samotné lidské přirozenosti, potlačuje nejsvětější práva života a svobody vzdálených lidí, kteří se nikdy proti němu neprovinili, chytal je a vozil je do Otroctví v jiné Hemisféře, nebo jim způsobil bídnou Smrt během Transportu“. Tento křesťanský král podporoval trh, „kde Člověk byl prodáván a kupován“. I v osobním životě se Jefferson vymykal konvenčním či „korektním“ kritériím. Po smrti své ženy, které slíbil, že se už nikdy neožení, strávil zbytek života po boku otrokyně, se kterou měl šest dětí – přičemž ona otrokyně byla nevlastní sestrou Jeffersonovy ženy. Soudit je většinou snadné, porozumět bývá často téměř nemožné.

*Také Velká francouzská revoluce měla s ideou svobody pro otroky problém. Roku 1790 hlasování Národního shromáždění vyloučilo kolonie z konstitučních práv, neplatila tam ani Deklarace práv člověka a občana. Roku 1794 revoluční Národní shromáždění přijalo konvenci o zákazu otroctví. Jenže se tak stalo pod tlakem revoluce v Santo Domingu: Haiti je jediný stát, který vznikl vzpourou otroků. Ovšem v roce 1802 tam Napoleon poslal vojáky a otroctví opět obnovil. Francouzské kolonie pak musely počkat na zrušení otroctví až do roku 1848. Když byl v roce 1807 ve Velké Británii zakázán obchod s otroky a v roce 1833 zapovězeno otroctví jako takové, byla vyčleněna částka 20 milionů liber na kompenzaci majitelům; otroci nedostali nic. Tehdy začal dovoz levných námezdních pracovníků do kolonií z Asie. Odsouzení otroctví tehdy pronikalo i do mezistátní politiky a práva. Deklarace osmi mocností přijatá během Vídeňského kongresu (1815) obchod s otroky odsoudila. Všeobecná úmluva z berlínské konference (1884) byla první mezinárodní úmluvou zakazující obchod s otroky. Jenže zákaz otroctví či přijetí nejrůznějších deklarací o lidských právech neznamenaly vyřešení problémů. Stačí připomenout Belgii. Ta v roce 1831 přijala vzorovou ústavu s deklarací lidských práv. V roce 1885 král Leopold II., jehož sochy zdobí Brusel, získal Kongo jako soukromou kolonii. Během necelé čtvrt století trvající africké „civilizační mise“ tento konstituční monarcha snížil počet obyvatel Konga z původních 20 milionů na 8 milionů (údaj je z Britské encyklopedie). Belgická královská rodina nesmírně zbohatla, což jí mimo jiné umožnilo odstartovat pozoruhodnou ofenzivu sňatkové diplomacie na evropských panovnických dvorech.

*Mária Terézia zaviedla nielen povinnú školskú dochádzku (najvyspelejší štát vtedajšieho sveta, Veľká Británia, pristúpila k tomuto kroku až o polstoročie neskôr) a po prvýkrát umožnila chodiť do školy aj dievčatám, ale presadila aj modernizáciu všetkých typov škôl. Sprísnila pomery na univerzitách (keďže profesori si neplnili svoje povinnosti a prednášky sa diktovali), zaviedla povinné predmety a povinnosť vydávania učebných textov, podporovala vedu a výskum. Ešte aj zvonček na školských chodbách, ktorý dodnes používame, sa zaviedol za jej éry. V roku 1763 založila v Banskej Štiavnici Banskú akadémiu – prvú technickú vysokú školu na svete. Mária Terézia počas svojho neuveriteľne dlhého, štyridsaťročného panovania (ktoré sa nazýva aj tereziánske obdobie) dokázala zmeniť upadajúce zaostalé kráľovstvo na prekvitajúcu vyspelú ríšu, ktorá určovala vo viacerých oblastiach európske trendy. Ukážkou toho, ako sme zamrzli vo vývoji, je aj to, že tereziánsky systém školstva, ktorý bol vo svojej dobe najvyspelejší, platí v podstate dodnes. Ak sa dnes vedú spory o to, či do Bratislavy patrí socha Márie Terézie, moja odpoveď je, že jednoznačne áno.

*Oskar Krejčí: Před sto lety zabírala Britská říše, největší impérium v dějinách, 35,5 milionů km², což představuje 26,3 % pevniny na planetě. V roce 1913 měl britský král přes 420 milionů poddaných, přibližně 23 % světové populace; něco málo přes desetinu těchto obyvatel říše žilo na Britských ostrovech. Tehdejší „angloglobalizmus“ opírající se o průmyslovou revoluci předznamenal dnešní samozřejmosti, jako je jednotný čas měřený od greenwichského poledníku nebo přeměnu angličtiny na celosvětově užívanou dorozumívací řeč. Přinesl nebývalý pokrok v technice a technologii, časem i v masové vzdělanosti. Znamenal ale také otrokářství a bezohledné vykořisťování.

*O hladomoru v sovětském Rusku za Stalina víme snad všechny podrobnosti. O hladomorech za carského Ruska nevíme skoro nic, stejně jako o hladomorech způsobených Velkou Británií. Takže Oskar Krejčí to napravil a uvedl fakta: Cíleně opomíjeným námětem jsou hladomory v britských koloniích. Nejde jen o Velký irský hladomor v polovině 19. století, kdy neochota Londýna pomoci vzpurné provincii vedla k hrůzné smrti přibližně 20 až 25 procent obyvatel Irska. Jde o víc. V literatuře tzv. třetího světa lze nalézt titulky typu „viktoriánská genocida“ či „zapomenutý holocaust“. Jenom během britského panování v Indii od roku 1776 do roku 1943 ve dvou tuctech hladomorů zahynulo více než 60 milionů lidí; některé údaje hovoří o 40 milionech, jiné o 80 milionech – skutečnou pravdu se už nikdo nedoví. V přehledech hladomorů v Britské Indii je nejčastěji zmiňován ten v Bengálsku, největší provincii Britské Indie, který řádil v letech 1943 až 1944. Rozhodně nebyl nejtragičtější, ale byl nejlépe zdokumentován a jeho kontext je vskutku prapodivný. V té době Churchillova vláda vydala jako Bílou knihu věhlasnou Beveridgeovu zprávu, což byl svého druhu program univerzálního sociálního zabezpečení pro obyvatele své země. Bengálský hladomor byl ale zaviněný britskou koloniální správou – a to během 2. světové války, kdy v řadách takzvané Britské indické armády bojovalo až 2,5 milionů vojáků z této kolonie. Nejčastější údaje hovoří o dvou až třech milionech mrtvých během tohoto hladomoru, rozpětí odhadů je 1,5 milionů až 6 milionů (někdy se tento počet dělí na mrtvé z důvodu hladomoru a na ty, jejichž smrt zavinila epidemie).