Praha nostalgická. Lomová maluje místa, která by turistický bedekr opomenul

Praha nostalgická. Lomová maluje místa, která by turistický bedekr opomenul
Ivana Lomová před svým obrazem v pražském DOX.
Ivana Lomová: Modrý dům.
Ivana Lomová: Světlo za vraty.
Ivana Lomová: Janovského.
Foto: DOX
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
31. 7. 2020 17:30
Dvě nízko posazená tabulková okna ve štukované, dost oprýskané omítce nezaměnitelně pocházejí z pražské ulice. Není jasné, čím se to pozná, ale pozná se to. Možná typickou skladbou dlážděného chodníku. Úplnou jistotu divák dostane, až když se rozhlédne po dalších obrazech Ivany Lomové.

Její soubor nazvaný Ve městě je zvláštně krásným albem pražských míst, z nichž by ovšem ani jedno neotiskl turistický bedekr. Zhruba třicet maleb středního i většího formátu teď vystavuje pražské Centrum současného umění Dox.

Na obrazech jen zřídka vystupují lidé, na rozdíl od dřívějších cyklů maleb, které Lomová věnovala například osazenstvu kaváren. Teď zachycuje pražské dvorky, nároží, zadní trakty nemocnic, vchody, čekárny a nejčastěji fasády poznamenané dlouhými roky. Výběr nesouvisí s původním oborem malířky, která vystudovala architekturu, ale s osobním a dobře přenositelným pocitem. Obrazy spojuje atmosféra známého a milovaného místa. Jde o vystižení něčeho ryzího a současně nenápadného, co utvářelo prostředí autorčina dětství.

Z druhé strany planety

"Prožitky se otiskují do věcí," říká v rozhovoru s kurátorkou Milenou Slavickou, který je publikován v katalogu výstavy, Ivana Lomová. Pro ilustraci popisuje zážitek spojený s místem na druhé straně planety.

Lomová v dětství strávila šťastný rok v americkém Chicagu. Když se tam po 25 letech vracela, čekala emocionální zážitek, silnou vzpomínku, která jí dávné pocity připomene. Zážitek se nečekaně dostavil ve chvíli, kdy jí padl pohled na typický americký chodník a hydrant. "Spustily se všechny asociace, najednou jsem byla opravdu tam."

Podobným "spouštěčem" se mohou stát i její pražské pohledy. Fasády a ulice maluje s hyperrealistickou přesností, v oknech se zrcadlí obloha, na kachlíkové fasádě zůstávají kovové držáky na prapory, na omítce jsou sádrou zamazané praskliny.

Ivana Lomová před svým obrazem v pražském DOX.
Ivana Lomová před svým obrazem v pražském DOX. | Foto: Jan Slavík/DOX

Lomová pracuje podle fotografií, kterými se ale nenechává spoutávat. U monitoru vybírá fotky, jež kombinuje, skicuje, vynechává a přidává. S nadsázkou říká, že dělá restaurátorskou práci. "Vyberu si motiv pokud možno v co ‚nejoriginálnější‘ podobě, a pokud ji narušují nějaké nepříjemné ‚novotovy‘, tak je nahradím původními prvky. Plastová okna nahradím dřevěnými, nový barák vynechám a nahradím tím dalším, či zruším dodatečně přistavěný podhled v místnosti a nahradím zářivky původními lampami," popisuje.

Odřená pata

Výtvarnice nehledá dokonalost, ale původnost, která zahrnuje i slátané chodníky, popraskané omítky, střechy, na kterých roste plevel, a fasády s mapami od dešťové vody protékající děravými okapy.

Kurátorka Milena Slavická pro to našla fyzické přirovnání: "Vnímáš tělo Prahy a zajímá tě například otlačené chodidlo, odřená pata, ulomený nehet, lupy v jejích vlasech."

Lomová v katalogovém rozhovoru přiznává, že oproti fotografiím občas mění i světelnou náladu. Například temné kabinky páternosteru jsou tak hrozivé, jak si nekonečný sled výtahových kabin mizících v šachtě zapamatovala z dětství.

Ivana Lomová před svým obrazem v DOX.
Ivana Lomová před svým obrazem v DOX. | Foto: ČTK

Podle Slavické projevuje Lomová v obrazech jen zdrženlivě melancholii a nostalgii. "Možná v tom hraje roli i to, že moje generace vyrostla v době, která vedla spíš k ironii, humoru a posměšnému šklebu, čímž jsme se chránili před tou zoufalou realitou kolem," zamýšlí se malířka.

"Velká slova jako mír, pravda, láska, přátelství, věrnost, či dokonce věčné časy v nás budila krajní nedůvěru. Když už jsme náhodou něco mysleli vážně, říkali jsme to co možná nejobyčejněji a velmi tiše."

Ivana Lomová se do malování "podivných" pražských zákoutí poprvé pustila v 80. letech minulého století, kdy se měly přestavovat její rodné Staré Střešovice. Tehdy pracovala v plenéru, se skicákem na kolenou. Nyní šedesátiletá výtvarnice souborem Ve městě znovu hledá místa svého dětství, která nakonec víc souvisejí s emocemi a podvědomými vzpomínkami než s podobou konkrétních míst.

Ivana Lomová: Ve městě

Centrum současného umění DOX, Praha, výstava potrvá do 27. září.

 

Právě se děje

Další zprávy