Mají dnes herci větší možnosti, než když jste s filmováním začínal vy?
Je toho samozřejmě daleko víc. I díky tomu, že se nám po sametové revoluci otevřel svět. A je toho možná až tak moc, že se to přehání. V televizi běží dvacet seriálů. Kdyby raději udělali dva nebo tři opravdu perfektní, bylo by to možná i lepší.
Patříte k hlavním tvářím Divadla Bez zábradlí, kterému je letos třicet let. V čem jste si poprvé zahrál?
Tehdy ještě divadlo nesídlilo v paláci Adria, ale v Gongu. Bylo to představení Kdes to byl(a) dnes v noci. Premiéra byla před třiadvaceti lety a my tuhle divácky oblíbenou komedii hrajeme dodnes.
Teď jste měl pár týdnů nedobrovolnou přestávku. Už víte, kdy začnete opět hrát?
Během léta hrajeme v přírodě přírodě. Předcházely tomu zkoušky, protože jsme přes dva měsíce nehráli.
Je vůbec potřeba zkoušet? Nemáte hry zažité už tak, že „oprašovačka“ je spíš zbytečná?
V repertoáru máme i hry, které měly premiéru loni, a tam je zkouška potřebná. V tomhle případě to nebudou „oprašovačky“, ale „projížděčky“. Ty fungují tak, že si v šatně sedneme do kroužku a projíždíme jen text, abychom viděli, jak to naskočí. Chození po jevišti a aranžmá se zkoušet nemusí, to se nezapomíná.
Líbily se vám dva měsíce prázdnin? Jak jste je trávil?
Vůbec. Já jsem byl doslova rozjetej. Hrál jsem přes dvacet představení měsíčně, takže mě to úplně vyhodilo. Najednou člověk nemá nic. Koronavirus zničil celou kulturu. A navíc je řada věcí, které by se měly řešit víc, jako třeba sucho. Na to se teď úplně zapomnělo. Ale díky tomu, že bydlím na vesnici, tak jsem měl co dělat. Nicméně je to dlouhé a doufám, že v červnu už pracovat začneme.
