KSČM a SPD si „přisvojují“ slovenské či rusínské oběti války. Zabité Čechy násobně nadsazují
Tři čtvrtě století po prvním sčítání československých obětí druhé světové války stále ve veřejném prostoru rezonuje údaj o 360 tisících obětí, pocházející z 50. let. Při udržování protiněmeckého sentimentu jej často zdůrazňují poslanci za komunisty či SPD. Lze se setkat i s označováním všech obětí za Čechy. Historici připomínají, že Češi tvořili jen část československých obětí.
Kdekoliv někdo z politiků promluví o tom, kolik životů stála Československo válečná okupace nacistickým Německem, mluví o 340 až 360 tisících lidí. Tak jak se to zažilo za dlouhá léta výuky a opakování v médiích.
Právě před 75 lety, v srpnu 1945, úřady pod vedením ministerstva zahraničí poprvé zkusily odborně sečíst – pro pařížskou reparační komisi, která se pak sešla v prosinci – československé ztráty na životech. Dospěly k počtu 244 836 prokázaných obětí. Ten později rostl kvůli zjišťování dalších obětí a jejich širší kategorizaci.
Dodnes tak lze číst, že okupace „nás stála stovky tisíc obětí„ (místopředseda SPD Radim Fiala), že „tu vyhubila přes 360 tisíc životů“ (Josef Skála z KSČM), případně 360 tisíc českých obětí nebo obětí československého národa (Haló noviny) – to vše na základě podkladů Československého svazu protifašistických bojovníků zveřejněných v roce 1956.
Rámování může budit dojem, že je řeč o počtu obětí buď přímo v českých zemích, nebo z řad Čechů a Slováků: „O život přišlo 360 tisíc Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků,“ vypočetla letos při výročí konce války oběti podle národností komunistická politička Marta Semelová, aniž by se jí do výčtu vešli Židé, Rusíni, němečtí
