„Nepřekonatelný pohádkový příběh,“ žasli sportovní historici a novináři.

Média v Zimbabwe hrdinky pohotově překřtila na Zlaté dívky, pozemní hokejistky vybojovaly pro svou zemi první olympijskou medaili v historii.

Hned tu nejcennější.

Přitom na hrách původně vůbec neměly startovat.

Kvůli bojkotu západních zemí, které neúčastí v Moskvě 1980 odsoudily sovětskou invazi do Afghánistánu, ale z původně kvalifikovaných týmů zbyly v ženském pozemním hokeji jen domácí reprezentantky.

Organizátoři tak při hledání dalších družstev pro olympijskou premiéru tohoto sportu oslovili i Zimbabwe. Africká země se chystala na svůj první start pod pěti kruhy a vyslat tým pozemních hokejistek ji původně ani nenapadlo. Narychlo, pouhých 35 dní před startem, však šestnáct dívek sehnala.

A dobře udělala.

Všechny hráčky se zrekrutovaly z menšiny bílého obyvatelstva v zemi, šlo o ryzí amatérky s minimem sportovních zkušeností.

Kapitánka Anna Grantová pracovala jako účetní, Pat McKillopová, hospodyně, se na turnaji blýskla šesti góly. Anthea Stewartová zase dříve okusila pozemní hokej v dresu JAR, za Zimbabwe hrála a zároveň plnila roli trenérky. Jediné mezinárodní zkušenosti do týmu přinesla Liz Chaseová.

Co však Zimbabwankám chybělo ve sportovním umu, nahradily odhodláním.

Premiérova manželka slíbila za odměnu vola

Do sovětské metropole dorazily dva týdny před začátkem her v letadle původně určeném k přepravě masa, v němž chyběly sedačky i jakýkoli náznak pohodlí. 

Následně absolvovaly několik přípravných utkání s místními týmy, aby se seznámily s prostředím.

„Dokonce jsme ani neměly správné boty k hraní na umělé trávě,“ vzpomínala kapitánka Grantová na nový povrch, s nímž se ona a její kolegyně setkaly poprvé v životě.

Stalo se před lety Historický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE.

Přesto ona a její krajanky v turnaji nepoznaly přemožitelky, nasázely nejvíce gólů a nejmíň jich inkasovaly.

„Naše soupeřky vůči nám neměly žádná očekávání, ani my jsme si nedávaly žádné ambice,“ prozradila brankářka Sarah Englishová. „Bohatě stačilo, že jsme reprezentovaly naši zemi, což je to nejvíc, po čem každý sportovec touží, ať už vyhraje medaili, nebo ne.“

V prvním duelu 25. července smetly Afričanky Polsko 4:0, následně remizovaly 2:2 s Československem, porazily 2:0 domácí SSSR, remizovaly s Indií 1:1 a slavit senzační zlato mohly po vítězství 4:1 nad Rakouskem.

„Na hřišti propukly scény nelíčené radosti, Zimbabwanky se slzami v očích tancovaly, objímaly se a líbaly,“ popsal rejdění čerstvých olympijských šampionek reportér listu z afrického státu The Herald.

„Zimbabwe v té době dokonce ani nemělo národní hymnu, hrály nám olympijskou. Ale byla tam vlajka naší země a všechny jsme byly pyšné,“ vyprávěla Englishová.

Zlaté dívky si pak zpět ve vlasti užívaly bouřlivého přivítání, jejich příjezd oslavovaly davy lidí. Zavítaly na audienci i k premiéru Robertu Mugabeovi, jehož žena Sally slíbila každé hráčce jako odměnu vola. 

A byť místo celého zvířete nakonec obdržely balíček masa, jejich slávu to nijak neumenšilo. Vždyť pozemní hokejistky svým pohádkovým tažením v Moskvě zajistily vlasti první olympijskou medaili v historii, další mohlo Zimbabwe oslavovat až v roce 2004.