Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sport

Prokleté Tokio. Japonci přišli už o hry v roce 1940 a další ztracená olympiáda se blíží

Olympijské kruhy. foto: ČTK

Tokio/Praha - Dnes měl na Japonském národním stadionu zaplápolat olympijský oheň, který by odstartoval dvaatřicáté letní hry. Místo velké slávy pod pěti kruhy, kterou by sledovaly miliardy lidí po celém světě, se včera na stejném místě uskutečnila jen krátká ceremonie bez diváků, která připomněla nový termín.
  5:00

Postarala se o ni plavkyně Rikako Ikeeová. Na plochu potemnělého stadionu nastoupila v bílém kostýmu, pozvedla olympijský oheň hořící v lucerně a přednesla projev. „Pokud by šlo všechno podle očekávání, zítra touto dobou by se zde na Olympijském stadionu v Tokiu konal zahajovací ceremoniál olympijských her,“ uvedla plavkyně, jejíž vystoupení doprovázelo i připravené video z historie a příprav her.

Komorní ceremonie se v Tokiu zúčastnila japonská plavkyně Rikako Ikeeová.

Pandemie koronaviru však odsunula největší sportovní svátek o rok a celý svět věří, že za 364 dnů bude už moci započnout. Jenže přání je jedna věc a realita druhá. A aktuální situace opravdu není realizaci olympijských her v příštím roce příliš nakloněna.

„Pokud bude pokračovat, tak to možné nebude,“ přiznal ve středu šéf organizátorů her Joširo Mori s tím, že klíčovou podmínkou uskutečnění akce je vyvinutí vakcíny proti covidu. „Ať už budou moci olympijské hry proběhnout, či nikoli, jde o to, aby lidstvo dokázalo přemoci koronavirus. Prvním úkolem bude najít vakcínu či lék.“

Ztracené hry 1940

Není to poprvé, co této události v Tokiu hrozí zrušení. Stejný osud potkal už olympiádu v roce 1940, která následně dostala přezdívku Ztracené hry. Přestože se měla odehrávat již téměř rok po vypuknutí druhé světové války, nezrušil ji tento konflikt, ale sami pořadatelé.

Nový národním stadion v japonském Tokiu.
Tokijský olympijský oheň zatím hoří jen uvnitř malé lucerny.

Přitom od počátku šlo ze strany japonských organizátorů o velmi ambiciózní projekt. Přestože mezinárodní olympijský výbor předkládal hry jako celosvětovou oslavu sportu a jeho ducha, pořádaly je do roku 1936 a zářily na nich především západoevropské země či Spojené státy americké.

Důvodů, proč tehdejší starosta Tokia Hidejiro Nagata podal v roce 1930 kandidaturu japonské metropole a v následujících letech ji země vycházejícího slunce vydatně podporovala, bylo hned několik. Přípravy a pořadatelství měly Japonsku pomoci vzpamatovat se z devastujícího zemětřesení v roce 1923. 

Organizátoři si připomněli rok do zahájení olympijských her. V Tokiu proběhl komorní ceremoniál

Olympiáda v roce 1940 by se také časově shodovala s 2600. výročím nástupu mytického císaře Džimmu na trůn a založení státu. V Los Angeles 1932 se Japonci blýskli 18 medailemi, což jim vyneslo v pořadí národů páté místo, a vzestup měli potvrdit právě na domácí půdě. A v neposlední řadě chtěli Japonci vylepšovat své mezinárodní renomé, jemuž ubližoval ozbrojený vpád do Mandžuska. 

„Korelace mezi mezinárodní prestiží a olympijským úspěchem učinila myšlenku japonské olympiády nejprve věrohodnou, pak žádoucí a nakonec i zásadním prvkem zahraniční politiky,“ píše britský publicista a sociolog David Goldblatt ve své knize Hry.

Japonci se snažili na všech frontách. Dokonce jeli do Itálie za fašistickým vůdcem Benitem Mussolinim, aby ustoupil s konkurenční římskou kandidaturou výměnou za podporu v následujícím termínu. Na členy MOV včetně tehdejšího prezidenta Henriho de Baillet-Latoura prý také zapůsobil projev, podle něhož by přidělení organizace Japoncům zapadalo do coubertinovských vizí překlenování rozdílů mezi Východem a Západem.

Válka a hry nešly dohromady

Vedle Říma nakonec od kandidatury odstoupil také Londýn a v závěru nechvalně proslulé olympiády 1936 v Berlíně, která se nesla v nacistické režii, porazilo Tokio při hlasování finské Helsinky v poměru 37:26.

„Mé dvacet sedm let dlouhé dílo konečně přineslo ovoce. Tokijská olympiáda se musí stát příkladem pro celý svět a z olympiády vzniknout skutečně globální událost,“ prohlásil s radostí zakladatel moderního juda a člen MOV Džigoró Kanó.

Olympijský stadion v Tokiu.

„Olympiáda spojí řeckou antiku s vybranou kulturou a uměním Asie,“ podotkl baron Pierre de Coubertin, zakladatel moderních olympiád, krátce před svou smrtí v roce 1937.

Po přiklepnutí pořadatelství se však stále víc ukazovalo, že realizace her bude nad možnosti Japonců. Vyčerpávala je válka s Čínou, jejíž potřeby dostávaly přednost před stavbou sportovišť a infrastruktury. Kromě toho řada mocností kritizovala zemi za agresivní politiku, která se s duchem her neslučuje. „Jde o gigantickou akci, která má pro japonské císařství sloužit jako reklama,“ zaznívalo například od Britů.

V létě 1938 se Japonci nakonec zřekli pořadatelství letních her v Tokiu i zimních v Sapporu. Organizace přešla na Helsinky a Svatý Mořic, ale všechny snahy, aby se oba sportovní svátky uskutečnily, odvála druhá světová válka.

Japonci se staví proti

V roce 1964 se už Tokiu povedlo uspořádat krásnou olympiádu a Japonci věřili, že podobné to bude i letos. Jenže koronavirus vše změnil. Hry se musely o rok posunout, kvůli čemuž se prodraží minimálně o třetinu. I proto se vymýšlí, jak pořádání zjednodušit. Přestože MOV spolu s organizátory vyjadřují přesvědčení, že se příští léto uskuteční, aktuální situace napovídá spíš opak.

Dlouholetý člen MOV Pound: Po zrušení olympiády v Tokiu by asi nebyly ani ZOH 2022 v Pekingu

V nejnovějším průzkumu agentury Kjódó mezi japonskou veřejností se dokonce 70 procent respondentů vyjádřilo pro to, aby byly hry znovu přeloženy nebo úplně zrušeny.

 Další odklad však olympijský svět nebere jako reálnou variantu. Mnohem pravděpodobnější tak je, že přibudou další ztracené hry.