19.4.2024 | Svátek má Rostislav


EVROPA: Základ fiskální unie je položen

24.7.2020

Od dob vynikajícího nápadu Britů navěky opustit Evropskou unii a přestat tím brzdit evropský integrační proces bylo celkem předvídatelné, že nic zásadního již nebude stát v cestě k dalšímu kroku směrem k evropské federaci. Všechny ty naděje našich národovců o tom, že se snad pan premiér Babiš razantně zřekne obrovského pytle euro-škváry, jenž potřebuje nejen kvůli obrovskému nárůstu rozpočtu a nutnosti prodlužení se ke prosperitě, nebo o tom, že maďarský premiér Viktor Orbán do toho všeho tzv. hodí vidle, jak se na netu různě psalo, se ukázaly naprosto liché a zcela odtržené od reality.

merkel 1

Andrej Babiš zcela dle očekávání získal nějaké miliardy navíc pro ČR a může se tím pochlubit, no a Viktor Orbán měl sice zpočátku jakési námitky ke hlasování kvalifikovanou většinou o případném zavření dotačního eurovodu a k ústupku šetřivé čtyřce, jenž umožňuje do tří dnů rozpoutat společnou diskuzi o zastavení dotací, ale Emanuel Macron na jeho jeremiády zareagoval způsobem rázným a vysvětlil mu, že právo veta rovná se nula euro. No a aby těch pohrom nebylo málo, pustili se do něj ještě holandský premiér s finskou premiérkou, kteří vyžadovali, aby byly dotace přidělovány jen zemím, kde vládne právní stát. Můj osobní pocit je zatím takový, že se to s tím nevraživým „bojem“ proti Orbánovi přece jen poněkud přehání a že vývoj v Maďarsku je v souladu s parlamentní demokracií, což se ukázalo nejen před několika měsíci způsobem dočasného řešení největšího náporu současné pandemie. Stejně jako Alexandr Vondra mám pocit, že existující pojistky na ochranu právního státu v Evropské unii jsou již celkem dostačující a není třeba přidávat nějaké další.

„Jestli se to zablokuje, já za to nemohu, já ne, to ten holandský chlápek, …… já jsem připravený…“

Celé jednání se protáhlo z pátku až do neděle, přičemž Angela Merkel společně s Emanuelem Macronem celou dobu napravovali to, o co se snažil představitel šetřivé čtyřky holandský premiér Mark Rutte, jenž se podle internetového zpravodaje Franceinfo jednak pokoušel proti sobě postavit jednotlivé země EU a zároveň u představitelů jižního křídla vzbuzoval obavy a přesvědčoval je o tom, že je před otevřením finančních trhů lepší dospět alespoň k nějaké malé dohodě, než k žádné. Před sedmou večer se konečně objevil tvít belgické premiérky Sophie Wilmes: „Přišel čas na dohodu.“

Bylo jasné, že se ještě nějakou dobu budou řešit různé podrobnosti, a to nejen během společného setkání a večeře všech představitelů dvaceti sedmi států Evropské unie, která začala někdy po osmé (vlastně jen dvaceti šesti, neboť Xavier Bettel, první ministr Lucemburska, předal mandát za svou zemi belgické premiérce), ale přijetí konečné dohody bylo na dobré cestě a Evropa se zase může o něco blíže posunout ke společné federaci. Pro zajímavost uvedu, že zatím nejdelší evropský summit trval čtyři dny a čtyři noci. Bylo to jednání v Nice v roku 2000, na kterém se řešilo přijetí zemí střední a východní Evropy do Evropské unie.

Naše delegace v Bruselu:

Výše zmíněný tvít belgické premiérky byl sice nadějný, ke společné dohodě však nedošlo ani během nočních jednání. Podle posledních informací se věci daly do pohybu, když Macron představitelům šetrné čtyřky pohrozil, že opustí summit. V pondělí ráno před šestou se účastníci setkání konečně jednohlasně dohodli alespoň na něčem. Na přestávce do čtyř hodin odpoledne, během které si jednající odpočinou, upřesní se doposud dosažené kompromisní výsledky a sepíšou se do souhrné a srozumitelné podoby. Z důvěryhodných zdrojů se mně podařilo získat ranní momentku francouzského prezidenta po třech dnech vypjatého diplomatického úsilí:

merkel 2

Po sedmé večer se opět před novináři objevil prezident summitu Charles Michel, aby jim oznámil, že ještě před další společnou večeří předá všem účastníkům jednání poslední vypracovanou podobu konečné smlouvy.

Všiml jsem si, že byl s velkým zájmem sdílen a komentován výrok holandského premiéra, ve kterém prohlásil něco ve smyslu, že je tady na summitu kvůli svým holandským spoluobčanům a nikoli kvůli tomu, aby se s ostatními účastníky jednání časem zvali na oslavy narozenin. Z jistého úhlu pohledu se jedná o pochopitelnou argumentaci, která je samozřejmě naprosto legitimní. Existuje však i jiný pohled na celou záležitost a to je pohled, jenž nabízí mezi jinými německá kancléřka společně s francouzským prezidentem. Mám tím na mysli skutečnost, že se na summitu jedná spíše o občanech Evropské unie a o její budoucí podobě, nebo-li, lépe řečeno, o dalším možném posunu k nějaké její budoucí podobě, jež může zůstat v současném stavu jakéhosi novotvaru mezi konfederací a mezinárodní organizací, nebo se může vrátit na menší stupeň konfederace, či se může posunout k pevnější konfederaci, nebo dokonce k nějaké formě federace. A právě o tom se podle mne jednalo a ještě bude jednat na příštích společných evropských summitech, nemyslím si, že šlo pouze o peníze, i když v tom všem hrály a hrají velmi důležitou roli.

Plán na rozjezd evropské ekonomiky byl nakonec v úterý ráno po dlouhých pěti dnech diskuzí přijat, ode dnešního dne se státy Evropské unie stávají společným ručitelem za společný dluh a udělaly další krok ke společnému federálnímu osudu. Výše strukturální pomoci bude sedm set miliard €, z čehož třista devadesát miliard bude rozděleno mezi státy nejvíce zasažené pandemií ve formě dotací.

merkel 3

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem