redakce | Články / Rozhovory | 22.07.2020
Ondřej Zámečník – šéf. Quintet – pět hráčů, autorská hudba, jazz. Sestava – ta se mění tak rychle, že mnohdy ani jejich facebookový profil nestihne zaznamenat aktuální sestavu pětice. Vedle principála, skladatele a akordeonisty tvoří současný Ondřej Zámečník Quintet ještě Vít Beneš (kytara), Adam Sikora (bicí), Marek Kotača (alt saxofon) a Vlado Micenko (kontrabas). Kapela se poprvé veřejně představila před dvěma lety, od té doby vystoupila na několika koncertech u nás i venku. Autorské kompozice jsou energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické. Moderní pohled na soudobou improvizovanou hudbu bude k mání v půli srpna na festivalu Dobršská brána, balte si švestky.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Vít: Život, který žiju.
Vlado: Zvědavost.
Marek: Čas! Touha objevovat nové zvuky, principy a tak dále.
Adam: Inspiraci jsem nacházel, a nadále nacházím, v různorodých kulturách i uměleckých odvětvích.
Ondřej: Asi v roce 2012 jsem se setkal s akordeonistou z Itálie, který hrál jazz. V té době jsem o jazzu prakticky nic nevěděl, ale když jsem ho slyšel hrát, věděl jsem, že to chci dělat taky.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Vít: Vařením, pěstováním rajčat a světem vůkol.
Vlado: Pedagogickou činností.
Marek: Učím talenty na ZUŠ. Občas si zajezdím plně naloženou dodávkou stavebního materiálu a rozvážím ho na stavby.
Adam: Mám to štěstí, že se živím jen hudbou. Jednak jako interpret, jednak jako učitel.
Ondřej: Od mala mám velkou vášeň pro sport, konkrétně pro fotbal. Kopat do kulatého nesmyslu mě pořád moc baví. Kromě toho se zajímám i o vaření.
Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Vít: Neustálé změny basistů a saxofonistů, už se bojím, až mě taky vymění.
Vlado: Dlouhé nesmyslné kecy o tom, jak by to mělo znít a jak má kdo hrát.
Marek: Když je v kapele hráč, který do ní nezapadá, rozuměj povahou a charakterem člověka. K mému štěstí myslím, že v žádné z kapel, ve kterých hraji, takový člověk není. Brno je zlatá loď, tam…
Adam: V současné situaci je hraní v kapele opravdovým svátkem a stejně to bude kytarista.
Ondřej: Vždycky mě víc bavilo hrát v kapele, asi kvůli té kolektivní energii, která z toho plyne.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Vít: Kuře na kari v hledišti.
Vlado: Myšlenky.
Marek: Ani nevím. Zkusím zodpovědět otázku příště, budu analyzovat tento stav.
Adam: Dobré jídlo v backstagi.
Ondřej: Obecně asi nesoustředěnost. Přestože se vždycky snažím myslet na konkrétní koncert, skladbu apod., občas v hlavě vyskočí myšlenka, která tam vůbec nepatří. Pak je dobré ji co nejdříve odklonit a vrátit se zpět.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Vít: Kuře na kari, žejo.
Vlado: Víno, voda, domácí pálenka, Pho a banány v hořké čokoládě.
Marek: Žena chystá svačiny… Čistá voda a slivovice.
Adam: Bez takového, které dokáže rozhodit pozornost!
Ondřej: Dřív by to asi byla malá „desítka“, teď mi stačí voda a něco malého na zakousnutí.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Vít: Za malé roztomilé krabičky, co dělají můj zvuk větší a nesnesitelnější, čímž si léčím své pošramocené ego.
Vlado: Peníze: konzerty, struny, knihy. Čas: cvičení na nástroj, deprese vs. naděje a zase konzerty.
Marek: Za plátky na saxofon.
Adam: Obvykle vstupenky na koncerty.
Ondřej: Peníze nejčastěji za pronájem studia, popř. za propagaci s tím spojenou. Čas za všechny složky hudby: poslech, cvičení, nejvíc za kompozici.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Vít: Nemá (ani nemůže) mít chybu, ale mám rád, když se občas zastaví, tak jako teď – dostal jsem nový kšeft a počasí je tak akorát. Brzo se to zase změní, jsem trochu melancholik.
Vlado: Je to zajímavé...
Marek: Život závislý na virtuálním světě – k těmto krokům je bohužel člověk mnohdy donucen. Neuspokojivá politická situace – obsazení lidé v nejvyšších pozicích atd. Nakonec něco veselého, i když to asi nesplňuje zadání. Ještě nám zbyla krásná příroda – je jí ještě pořád víc než té zruinované! Zachovejme ji a předejme dále alespoň ve stejném stavu, jako jsme ji nalezli my!
Adam: Patrilineární. Reparabilní. Divergentní.
Ondřej: Zrychlený svět jsoucí ve virtuálním vesmíru. Náročný. Přesto krásný.
Veronika Miksová 22.04.2024
Charismatického kluka z Jihlavy nebylo úplně snadné rozpovídat, než mi došlo, že všechno podstatné ze svého vnitřního světa sublimuje do hudby. Rozhovor.
Kristina Kratochvilová 29.03.2024
Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 11.03.2024
„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 06.03.2024
Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.
Mariia Smirnova 05.03.2024
„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.
Viktor Palák 28.02.2024
Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.
Mariia Smirnova 27.02.2024
„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.
Viktor Palák 26.02.2024
Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.
Viktor Palák 25.02.2024
V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.