Česká asociace amerického fotbalu v květnu rozhodla, že se letošní sezona Paddock ligy přeci jen rozehraje. Pro jihlavské Gladiatory to však znamenalo menší problém, museli rychle hledat náhradu za osvědčeného quarterbacka Reggieho Langforda, který nemohl přijet kvůli pracovním povinnostem v USA.
A podařilo se. Volnou pozici zaujme rodák ze Seattlu Joey Bradley. „Vyšel ze všech možností jako nejlepší varianta, jak v otázce kvality, tak i domluvy a přesunu,“ vysvětluje manažer klubu Martin Kulha.
Blonďatý Američan Bradley se k týmu připojil před pár dny a okamžitě se zapojil do přípravy.
Kdy jste se poprvé dozvěděl o zájmu Gladiators?
Ve chvíli, kdy bylo jasné, že se sezona odehraje. Na začátku května.
Nastaly během jednání nějaké komplikace?
Vůbec ne, všechno šlo hladce. I když pomalu, protože se pořád nevědělo, zda sezona opravdu bude a jak to bude s možností přicestovat do Česka. Museli jsme chvíli počkat, než bylo jisté, že to vyjde.
Vysočina Gladiators: Tréninky bez komfortu? Nic nového, jsme zvyklí |
Pobýval jste v Česku už někdy předtím, nebo je to vaše první zkušenost?
V roce 2016 jsem byl na Vánoce v Praze. Tohle je ale poprvé, co jsem někde mimo hlavní město.
A jak se vám Jihlava líbí? Určitě je menší než města, na která jste zvyklý. Nebo ne?
Jsem tu zatím jenom týden, ale už teď můžu říct, že se mi líbí moc. Rád získávám nové zkušenosti a jsem zvědavý, jaké to bude, žít v malém evropském městě. Navíc, já vyrůstal asi 15 minut od Seattlu v Issaquah. Což je místo, které má okolo 40 tisíc obyvatel, takže je v tomhle měřítku Jihlava podobná.
Máte za sebou už první kontakt s týmem, jaké byste popsal svoje pocity?
Je to skvělá skupina kluků. A to jak na hřišti, tak i mimo něj. Od té doby, co jsem přijel, byli všichni velmi přátelští, se vším mi pomáhají. Je tu dobrý mix starších a mladých hráčů. To, čeho jsem si ale všiml hned, když jsem kluky viděl trénovat, je, že mají extrémní chuť se zlepšovat. Učit se nové věci. A především vyhrávat, což je pro mě nejdůležitější.
Budete mít u týmu i jinou roli, kromě toho, že na vás trenéři sází jako na hlavního quarterbacka?
Ještě budu trenérem widereceiverů a runningbacků. Dalo by se to říct tak, že budu koordinovat naši ofenzivní část.
Hrál jste v Americe, Portugalsku, naposledy ve Španělsku, kde jste se cítil nejlépe?
Užil jsem si především svoje první dva roky v Evropě. V letech 2015 až 2017 jsem žil v Lisabonu, hrál jsem za tamní Devils. V tu dobu jsme získali titul, což vždycky pomůže. Já si tam ale hlavně udělal spoustu přátel, s kterými jsem si blízký dodnes. Lisabon je jedno z mých nejoblíbenějších měst.
Třeba bude i Jihlava. Zdejší fanoušci umějí vytvořit výbornou atmosféru. Těšíte se?
Jasně, moc! Slyšel jsem, že jsou tady fanoušci hodně zapálení do hry a fandí hlasitě, takže se už nemůžu dočkat, až nás poženou za vítězstvím. (usmívá se)
Jak už bylo řečeno, během kariéry profesionálního sportovce jste žil na více místech, snažil jste se pokaždé naučit něco o místní kultuře a obyvatelích?
Kdekoliv jsem žil, tam jsem se naučil spoustu věcí. Například za roky v Portugalsku jsem si zamiloval espreso. V Polsku zase zmrzlinu po obědě. (usmívá se) Ani nevím úplně proč, ale byla tam spousta obchodů se zmrzlinou a můj kamarád ji prostě miloval. No a Barcelona mě zase naučila lásce k plážím.
 |
Nicméně v Portugalsku bylo zatím nejlépe?
Ano, moc mi sedí tamní kultura a zvyky. Výplaty tam nejsou nijak velké, takže si lidé chtějí opravdu užívat života. Smát se a jednoduše se bavit. Vůbec jim nejde o to, kolik peněz vydělají. Což se třeba o lidech v Americe říct nedá. Navíc se i docela dobře domluvím portugalsky, což je dle mého další z důvodů, proč se mi tam tak líbí.
Máte dvojí občanství, z jakého důvodu? Vaši rodiče nejsou rodilí Američané?
Ne, to ne, oba jsou Američané, ale děda se narodil v Irsku a vzhledem k irským občanským pravidlům jsem dostal irské občanství i já.
Pojďme se chvilku věnovat vašim koníčkům, všiml jsem si, že natáčíte podcasty (zvukový záznam na internetu, který se dá stáhnout a poslouchat zdarma – pozn. red.). Je to jedna z věcí, v nichž jste se našel?
První díl jsem natočil v září a dělal jsem převážně rozhovory s hosty. Později i vzhledem k okolnostem jsem začal točit sám. Užil jsem si obě verze, takže nemůžu říct, co by mě bavilo víc. Mám opravdu rád konverzace, v nichž člověk aktivně poslouchá a zároveň odpovídá. A sólové podcasty zase spíš vnímám jako šanci vyjádřit pohled na dění okolo. Další věcí je, že když žijete přibližně devět časových pásem daleko od přátel, není jednoduché mluvit s nimi a s rodinou, tudíž pro mě mají podcasty i funkci toho, že se můžu naplno vymluvit ve svém rodném jazyce.
Dostává se vám pozitivních hodnocení?
Určitě! Fanouškovská základna roste sice pomalu, ale jistě. Některé epizody mají i několik tisíců zhlédnutí. Klíčem je vytrvat. Je to koníček, který mi pomáhá být kreativní a odreagovat se. Až jednou skončím s profesionální fotbalovou kariérou, chtěl bych se podcastům nebo celkově videu věnovat na plný úvazek.
Součástí vašeho YouTube kanálu ale není jenom podcast, jsou tam i různé vlogy z cest. Co vše tedy váš kanál obsahuje?
Vytvořil jsem si jakousi značku – Living for Living, která vše zastřešuje. Nejsledovanější jsou zatím mé cesty v Nepálu, které mají průměrně okolo 20 tisíc diváků, některé i 60 tisíc. Do budoucna plánuji i každotýdenní povídání z Jihlavy.
