Martina Adlerová: Dárek

Jinak to manžel kromě běžných věcí jako je šroubovák a zednická lžíce zvládne například i se skládacím metrem nebo s plastovým kolíčkem na prádlo.

Kromě originální šikovnosti se manžel vykazuje i originalitou v odívání. Jednou mu v práci praskl pásek u kalhot, tak si vypomohl kabelem. Samozřejmě na to pak zapomněl a do obchodu odjel s vizáží ruského mužika. 

A manželovy dárky? To je kapitola sama pro sebe. K posledním narozeninám jsem si přála žíněnku. Dostala jsem žehlicí prkno. To prý taky začíná od „Ž“.

Můj muž je prostě originál.

Ale to, co mi „nadělil“ k našemu nedávnému výročí, už asi netrumfne nikdy. Ve hře byl zlatý prsten a romantická večeře. Ten prsten to nakonec byl. Na kusy rozervaný, se stopami zaschlé krve. 

A málokterá žena dostane od manžela kromě prstenu i kus prstu.

To máte tak, když si skočíte z bagru a zůstanete viset – za snubák – na ocelovém dveřním pantu.

Ani na tu večeři nedošlo. Po zbytek dne jsem při pohledu na jeho zafačovanou ruku překonávala mdloby. Z manžela se navíc mezitím stal svobodný člověk. Na levém prsteníčku už nikdy nic nosit nebude. Takže on si vlastně ke společnému výročí svatby nadělil volnost.

„Už byl nejvyšší čas, miláčku,“ zašklebil se na mě a odešel před chalupu, aby si otevřel pivo. Obouvátkem.