Za tmou, která se dá krájet. Vydejte se pozorovat hvězdy na Manětínsko

Region na sever od Plzně má v rámci České republiky ojedinělé postavení. V důsledku řídkého osídlení venkovského charakteru jej zamořuje velmi malé množství světelného smogu. A to i přes masivní nárůst umělého osvětlení v celé Evropě. Proto je zde zachovalé noční prostředí a nádherná hvězdná obloha s velmi dobrými podmínkami pro pozorování.

Této skutečnosti využili nadšení astronomové a fanoušci hvězdářství ze Západočeské pobočky České astronomické společnosti a Hvězdárny a planetária Plzeň a vytvořili projekt zvaný Manětínská oblast tmavé oblohy. Ve spolupráci s místními starosty, obcemi a spolky provádí na vybraných místech monitoring světelného znečištění, chrání tmu a pořádají akce pro veřejnost.

Na Manětínsku pozorovatelé běžně vidí hvězdy slabší než šest magnitud. Mléčná dráha je nápadná na první pohled. Na jaře a na podzim bývá viditelné zvířetníkové světlo, za výborných podmínek i vzácnější jevy jako například protisvit, zodiakální pás nebo airglow (světelné záření atmosféry).

Díky tomu příznivci astronomie vidí nádherné jevy, kterých vlivem světelného znečištění ubývá. Pro zájemce existují ve volné přírodě pozorovací stanoviště, ze kterých jsou nejlepší a nejkrásnější výhledy na noční oblohu. Zároveň se také mohou účastnit organizovaných pozorování s astronomy.

„Manětínsko nabízí mnoho krásných míst, stačí poodejít mimo osvětlené vesnice a hvězdné nebe budete mít jako na dlani. Nejlepší jsou samozřejmě noci, které svým svitem neruší Měsíc. Neopakovatelnou atmosféru má například zaniklá obec Umíř uprostřed lesů, výjimečný rozhled skýtá návrší u vysílače Krašov nebo kopce nad osadami Lažany a Brložec u Štědré. Na romantický západ slunce bych vyrazil na vyhlídku ke kapličce u osady Vladměřice nebo na stolovou horu Kozelka u Nečtin,“ doporučuje Michal Bareš.

22 fotografií

Člen Západočeské pobočky České astronomické společnosti má noční manětínské nebe doslova v oku. V této oblasti prováděl měření jasu oblohy, aby astronomové získali informace o zdejší noční tmě a světelných zdrojích, které ji nejvíce ovlivňují.

„Noční tma na Manětínsku je jedinečná a vyvíjíme aktivity na její ochranu. Spolupracujeme s obcemi, které se na projektu Manětínská oblast tmavé oblohy podílejí. Pomáháme jim vybírat takové osvětlení, které dobře slouží lidem a přitom je šetrné k noční přírodě. Nedávno tak rekonstruoval osvětlení na hlavním tahu z Plzně na Karlovy Vary Bezvěrov, nyní se na obnovu osvětlení chystají Nečtiny,“ vypráví Bareš.

Večer s Jupiterem Na základě družicových snímků a naměřených hodnot mohou milovníci vesmíru nejlépe pozorovat noční oblohu v Žernovníku u Bezvěrova. Tato obec drží aktuální český rekord v tmavosti oblohy. Za výjimečně příznivých atmosférických podmínek v dubnu 2009 zde byla dokonce zaznamenána hodnota typická spíše pro odlehlé vysokohorské nebo pouštní oblasti než pro střední Evropu.

„Bohužel, světelné znečištění na Manětínsku vytváří také některé nevhodně osvětlené zemědělské areály a mnoho světla sem proniká i z poměrně vzdálených míst, z Plzně nebo z Prahy. Z tohoto důvodu působíme na celostátní úrovni. Poukazujeme na rizika spojená s nevhodným osvětlením a navrhujeme řešení, která pomohou chránit noční životní prostředí. V poslední době na této problematice úzce spolupracujeme s ministerstvem životního prostředí. Pro obce jsou tak například připravené dotace na šetrné osvětlení,“ doplnil Bareš.

Túra kolem ciferníku

Od zářivého hvězdného nebe přecházíme ke zdánlivému pohybu Slunce, na jehož principu fungují obrovské sluneční hodiny v Bezvěrově. Jejich ukazatel času je vyšší než Eiffelovka a ciferník větší než fotbalové hřiště. Funkci ručičky zajišťuje tři sta čtyřicet dva metrů vysoký stožár vysílače Krašov stojící kousek od obce a ciferník tvoří plechová římská numera lemující silnici kolem vysílače.

Na myšlenku unikátních slunečních hodin přišel milovník motorového paraglidingu a manětínský patriot Václav Sidorjak. Jednou prolétával okolím vysílače a všiml si, jak stožár vrhá stín na povrch země. Zkontaktoval bezvěrovského starostu, další astronomické nadšence a společně s Plzeňským krajem vytvořili za dva roky největší české sluneční hodiny. A pravděpodobně i světové, protože časomíra překonává dosud největší známé sluneční hodiny Samrát Jantra v královské astronomické observatoři v indickém Džájpúru (ty mají výšku přes dvacet sedm metrů).

„Využili jsme volné krajiny a druhé nejvyšší stavby v České republice, abychom vybudovali zajímavý turistický cíl v oblasti, kam mnoho návštěvníků nezamíří. Praktický význam sluneční hodiny nemají. Jedná se jen o zajímavost a pěkný způsob, jak přiblížit zákonitosti pohybu Země kolem Slunce“, dodává Michal Bareš.

Spánek v divočině

Manětínská vrchovina je územím rozsáhlých lesů, mezi kterými leží na planině zaniklá osada Umíř (poblíž vesnice Plachtín). Historie samoty sahá až do sedmnáctého století, kdy zde žilo osm hospodářů.

Později se Umíře dotkly v roce 1937 dramatické události spojené s budováním obranné pevnostní linie proti Německu a potom s odtržením Sudet. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo Umíře odsunuto a osada se na krátkou dobu stala součástí vojenského prostoru Dlouhá Louka. Domy postupně podlehly zkáze, ale pět studní, kaplička, několik sklepů, zhruba stoletý sad a luční porosty, kde pět set let lidé hospodařili, se zachovaly.

Místa se ujali ochránci přírody z Teplé a vybudovali tu naučnou stezku s osmi zastaveními a krytým posezením s bivakovacím přístřeškem, kde přespí tři lidé. Stezka přibližuje historii Umíře, popisuje zdejší vegetaci (včetně starých krajových odrůd ovocných stromů), péči o ni a informuje o unikátních vodních zdrojích, kamenných studnách. U jedné z nich také ochránci zřídili dřevěný rumpál, aby návštěvníci mohli využít místní vodu.

Makarónová šlechtična

Manětínsko není jen krajem stolových hor a rozlehlých plání. Je také krajem českého baroka, jež krášlí samotné město Manětín. Jeho barokní přestavbu zahájil po velkém požáru v roce 1712 Václav Josef Lažanský. Hrabě však za tři roky po neštěstí zemřel, a tak veškerá odpovědnost zůstala na dvacetileté vdově Marii Gabriele.

Nelehkého úkolu se zhostila skvěle. Na obnovu zámku i města pozvala významné umělce (například malíře Petra Brandla) a Manětín prošel za její vlády největším obdobím rozkvětu. Jeho kouzlo umocnily v té době zhotovené barokní plastiky, sousoší, vázy a kašny na náměstí.

Může se hodit Na noční pozorování se dobře oblékněte, za jasných nocí teplota rychle klesá. Během akce používejte baterku s červeným světlem, které neoslňuje. Šikovné je zadní červené světlo na kolo, ale stačí i obyčejná baterka překrytá červeným papírem či folií. K objevování vesmíru nepotřebujete velký teleskop. Hvězdná manětínská noční obloha odkrývá své krásy i při pohledu pouhým okem nebo dalekohledem. Až se vydáte večer ven, poslouchejte rovněž zvuky noční přírody, například houkání sov. Na Manětínsku jich žije sedm druhů. Jste-li milovníci vojenské historie, navštivte v Umíři dva objekty lehkého opevnění (řopíky). Nacházejí se necelých dvě stě padesát metrů od kapličky.

Hraběnka si také uměla užívat života a na svou dobu byla velmi emancipovanou ženou. Z cesty po Itálii si přivezla osobního sluhu, černocha. Ze zahraničí si nechávala dovážet různé laskominy, včetně makarónů, které byly v Čechách ojedinělým pokrmem. Hrála karty a do svých účtů si zapisovala, kolik kdy prohrála.

Ke stáří se pak světských radostí vzdala a svůj život dožila jako abatyše ústavu šlechtičen v Praze. Zámek byl v držení Lažanských, respektive jejich potomků Seilernů z Aspangu až do roku 1945. Poté patřil Státním statkům a lesům, okresnímu muzeu a před osmnácti lety přešel pod Národní památkový ústav. Do jednotlivých místností byl navrácen mobiliář a dnes zámek opět ukazuje svoji krásu turistům.