Finská metropole měla původně hostit hry už v roce 1940, kvůli druhé světové válce však olympijský plamen nesený legendárními běžci Paavem Nurmim a Hannesem Kolehmeinenem v zemi zaplál až o dvanáct let později.
Nicméně čekání se vyplatilo.
Helsinky díky 28 olympijským a devíti světovým rekordům zůstaly 56 let hrami s nejvyšším počtem nových zápisů do statistik, přihlížely také jednomu z nejpamátnějších počinů v olympijské historii.
Postaral se o něj československý vytrvalec Emil Zátopek, jenž během osmi dnů získal v atletice tři zlaté medaile, ve všech disciplínách navíc stanovil nové maximum her.
Nejprve suverénně ovládl běh na 10 000 metrů, následně triumfoval i na poloviční trati, přestože do posledního kola vbíhal až jako čtvrtý.
A slavil i v maratonu, který běžel poprvé v životě.
Jelikož vstupoval do neznámého pole, rozhodl se Zátopek přilepit na tehdejšího držitele světového rekordu Jima Peterse. „Není tempo příliš rychlé?“ tázal se Čechoslovák amerického soupeře v polovině závodu.
„Naopak, je dost pomalé,“ odpověděl Peters ve snaze rozhodit svého soka. Zátopek si však jeho slova vzal k srdci, přidal a do cíle před zraky 70 tisíců diváků doběhl na prvním místě osamocen. A to si ještě druhou polovinu klání krátil čas konverzací s fotografy v kolemjedoucím autě, protože jak poznamenal: „Maraton je velmi nudný závod.“
V Helsinkách zazářila také Zátopkova manželka Dana, která ovládla soutěž v hodu oštěpem. Finále její disciplíny se na stadionu konalo krátce poté, co Emil zvítězil v běhu na pět kilometrů, manželovu zlatou medaili tak hned zabavila a přibalila si ji do brašny pro štěstí.
Fungovalo to náramně, hned prvním pokusem dlouhým 50,47 metru překonala olympijský rekord.
Emil pak na tiskové konferenci vyprávěl, jak jeho výkon inspiroval také Danu na cestě k triumfu. „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!“ odpověděla mu.
Sověti poprvé pod pěti kruhy, neúspěch se trestá
Vedle příběhu manželů Zátopkových, který se dodnes vyjímá v české i celosvětové sportovní historii, nabídly hry v Helsinkách další významné milníky.
Poprvé pod pěti kruhy závodili reprezentanti Izraele, Indonésie, Čínské lidové republiky a také Sovětského svazu.
Právě evropská komunistická velmoc se na hrách vehementně toužila ukázat v co nejlepším světle, s počtem 71 medailí se umístila na druhém místě za USA. První zlato pro ni získala diskařka Nina Romaškovová, která vylepšila olympijské maximum téměř o čtyři metry.
Nina Ponomaryova, Russian discus thrower – obituary https://t.co/vY9SGR9kji https://t.co/VhnAc8PJae
„Každý rekord dosažený našimi sportovci, každé vítězství v mezinárodních soutěžích celému světu názorně demonstrují výhody a sílu sovětského systému,“ hlásal list Sovětský sport.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Jako událost rovněž velmi významnou pro politickou propagandu vnímali Sověti utkání svých fotbalistů s Jugoslávií, která v roce 1948 odmítla řídit své vnitřní záležitosti podle diktátu z Moskvy.
Oba vrcholní představitelé svých zemích, Josef Stalin i Josip Tito, zaslali národním výběrům telegramy, v nichž je upozorňovali na důležitost střetnutí.
Ještě 15 minut před koncem vedli Jugoslávci 5:1, Sovětům se však podařilo srovnat. V repríze zápasu se z vítězství 3:1 radovala Jugoslávie. Sovětský trenér Boris Arkadijev po porážce přišel o titul Zasloužilého mistra sportu.
Německý trenér pomohl porazit Němce
Ještě jednou obraťme pozornost k atletům a jejich pozoruhodným výkonům.
Zcela nečekaného vítěze měl v Helsinkách běh na 1 500 metrů. Lucemburčan Joseph Bartel pro svou zemi vybojoval první a dodnes jediné zlato ze soutěží pod pěti kruhy, tratí prolétl v novém olympijském rekordu 3:45,2 vteřiny.
K triumfu mu dopomohl věhlasný německý trenér Woldemar Gerschler, který lucemburským běžcům středních tratích pomáhal od začátku roku, stále však pracoval především pro atlety ze své rodné země.
Jako člen německé výpravy byl akreditovaný také ve Finsku, byť velké popularity si mezi krajany neužil. Jeho svěřenec Barthel totiž zhatil poslední naděje německé výpravy na zlatou medaili, když na patnáctistovce odsunul Wernera Luega na třetí místo.
“Just as I always dreamed in secret, l raised my arms, I smiled and I crossed the finish line.”
Josy Barthel, born 93 years ago, touched the Olympic skies(as did Emil Zátopek) in Helsinki 1952. @CourGrandDucale @Xavier_Bettel @dan_kersch @SportLuxembourg @Wort_Sport @mzvcr https://t.co/76mOez67aY
Desetiboj si stejně jako o čtyři roky dříve v Londýně podmanil Američan Bob Mathias, obhájit titul olympijského vítěze se mu povedlo jako prvnímu v historii.
V britské metropoli, kde kvůli neznalosti pravidel vrhu koulí soutěž málem nedokončil, slavil v pouhých 17 letech, ve Finsku už byl připraven mnohem lépe a nejbližšího konkurenta zválcoval o 912 bodů.
A ano, výkonem 7 887 stanovil nové světové maximum.
Olympijské hry v Helsinkách si tak označení rekordní skutečně zaslouží.
