Robert Šlachta Foto: archiv

Šlachta se opřel do manželky Langera a zapochyboval o soudci: „Jako nátlak to nevnímám,“ reaguje předseda

Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a bývalý náměstek celní správy Robert Šlachta se ve své knize Třicet let pod přísahou opřel do manželky exministra vnitra Ivana Langera. Markéta Langerová je členkou soudního senátu, který bude soudit jeden z případů, na němž je vystavěna kauza Vidkun. Šlachta v knize zapochyboval i o předsedovi senátu Martinu Lýskovi, který soudí Vidkun.

Markéta Langerová, manželka exministra vnitra Ivana Langera, soudila na Okresním soudu v Olomouci. Zhruba zhruba rok byla na stáži u Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Tam senátu, jehož je členkou, napadl případ dotačního podvodu politika ČSSD Jaroslava Králíka.
Jde o případ, který je součástí obří kauzy Vidkun, v rámci které Šlachtův ÚOOZ zatkl dva policisty z olomoucké krajské policie, hejtmana Jiřího Rozbořila a Langerova přátele – podnikatele Ivana Kyselého. V rámci operace Vidkun si ale Šlachtovci přišli i pro Ivana Langera, provedli o něj domovní prohlídku, ale obvinění mu nesdělili.

Robert Šlachta se kvůli tomu do Markéty Langerové, léta pozitivně hodnocené soudkyně, opřel ve své knize Třicet let pod přísahou. Česká justice získala verzi knihy v textovém souboru.

„Už jsem vám říkal o kauze kolem bývalého politika ČSSD (Jaroslava) Králíka. Tak ta kauza se teď bude v odvolacím řízení soudit u ostravského soudu na pobočce v Olomouci. A pokud jsou mé informace správné, tak do odvolacího senátu byla ustanovena manželka Ivana Langera, soudkyně JUDr. Markéta Langerová. Dokonce prý došlo v posledních dnech ke změně v obsazení toho senátu s tím, že paní Langerová by měla být jeho zpravodajem. To znamená tím soudcem, který kauzu nastuduje a ostatním soudcům v senátu již předkládá nějaké své názory či pohled na věc. Tahle skutečnost ve mně vyvolává obavy o nezávislost olomoucké pobočky soudu,“ nastoupil Šlachta na Langerovou.

A znervóznil ho i předseda senátu téhož soudu Martin Lýsek, který soudí samotnou kauzu Vidkun. „Znervózňuje mne pak i skutečnost, že soudce Lýsek, který kauzu Vidkun začal v Olomouci soudit, odmítl přijmout jako důkaz materiály, které byly zajištěny při domovní prohlídce u Ivana Langera s tím, že údajně nejsou využitelné pro souzenou trestní věc a této se netýkají. Já vím, jaký materiál byl u Langera zajištěný, a jsem si jistý, že s uvedenou kauzou zcela jistě souvisí a určitě měl být jako důkaz použit,“ zapochyboval Šlachta nad soudcem Lýskem. A pokračoval: „Co se týká soudu, který začal v kauze Vidkun, nezbývá mi než i v tomhle případě věřit, že pan soudce Lýsek bude tu pravdu hledat a při hodnocení důkazů nebude nadržovat ani jedné ze stran. A protože tu kauzu znám, jsem přesvědčen, že jiné než odsuzující rozsudky vyslovit nemůže. Je sice pravda, že mě trochu znervózňují některé informace, které v poslední době z Olomouce dostávám, ale přesto, jak jsem již řekl, věřím, že u soudu práce bývalého ÚOOZ a VSZ v Olomouci obstojí a ta pravda se ukáže.“

Exministr vnitra Ivan Langer Foto: archiv

Česká justice se kvůli těmto výrokům obrátila na předsedu Krajského soudu v Ostravě Petra Nováka, pod nějž olomoucká pobočka soudu spadá, zda nevnímá Šlachtovy výroky jako pokus o ovlivnění nezávislosti soudu. „Předesílám, že předmětnou knihu jsem nečetl, informaci o vydání knihy, jejímž autorem je pan Robert Šlachta, jsem pouze letmo zachytil někde na internetu a nemám ani bližší představu o obsahu knihy,“ začal svoji odpověď Petr Novák.

„Slova pana Roberta Šlachty v uvedených úryvcích nevnímám jako nátlak na rozhodnutí našeho soudu v jím citovaných případech. Každý soudce musí být připraven na to, že může čelit jisté formě tlaku veřejnosti či mínění jiných, více či méně ´poučených´ osob, a každý soudce by měl mít schopnost takový tlak ustát, a zachovat si svou nezávislost a nestrannost. Jako předseda soudu nemám žádné nástroje k tomu, abych zabránil ostrakizaci soudců či soudních senátů krajského soudu, které řeší byť i problematické a mediálně komentované případy,“ odepsal na otázky České justice šéf krajského soudu.

Citované případy byly podle Nováka do příslušných soudních senátů přiděleny v souladu s rozvrhem práce krajského soudu. A po jejich přidělení nedošlo k žádným změnám z hlediska jejich přidělení, a ani v obsazení soudních senátů.

„Pokud jde o tzv. kauzu Vidkun, tato napadla v souladu s platným rozvrhem práce do senátu 29T, jehož předsedou je Mgr. Martin Lýsek. Jedná se o živou trestní věc, tudíž postup soudu v rámci tohoto řízení mi zásadně nepřísluší komentovat. Obecně lze zmínit, že soud odpovídá za úplnost provedení všech důkazů, jež jsou nezbytné k plnohodnotnému objasnění skutkového děje. Soud nemá povinnost provést všechny navrhované důkazy, a pokud soud návrh konkrétního důkazu odmítne, musí ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč tak učinil. Nepochybuji o tom, že předseda senátu se se svými povinnostmi náležitě vypořádá,“ uvedl Novák ke kauze Vidkun.

„Pokud jde o tzv. kauzu Králík, tato napadla v souladu s platným rozvrhem práce do senátu 2To, jehož předsedou je JUDr. Michal Jelínek, který jako řídící předseda senátu má nejen pravomoc, ale především povinnost organizovat práci v soudním senátu, což zahrnuje rozdělování nápadu trestních věcí jednotlivým členům senátu, a to s přihlédnutím k jejich rovnoměrnému zatížení. Předmětná věc byla tímto způsobem přidělena soudkyni JUDr. Markétě Langerové, která je členkou toho (tříčlenného) soudního senátu,“ vysvětluje dále Novák.

„Dovoluji si rovněž připomenout, že všichni soudci jsou si vědomi své povinnosti oznámit svou podjatost a rozhodnout o svém vyloučení, a navíc právem vznést námitku podjatosti pochopitelně disponují i osoby, proti nimž se trestní řízení vede. K nastíněným pochybnostem o nepodjatosti, lze zmínit, že podle judikatury ústavního soudu, není vztah podjatosti založen jen na subjektivních pocitech účastníků či soudců, ale musí být tvořen objektivními důvody, s nimiž zákon takový postup spojuje, jinak by mohlo dojít k odnětí obžalovaného jeho zákonnému soudci. (viz např. II. ÚS 105/01 ´Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.´).

„Pevně věřím, že rozhodnutí soudců v citovaných věcech, ať již jakákoliv, budou přesvědčivá a důsledně odůvodněná, a jako taková přesvědčí veřejnost o nezávislosti, nestrannosti a vysoké odbornosti rozhodujících soudců, kteří byli autorem v knize zmíněni,“ dodal Novák.

Po Šlachtových výrocích bylo podle informací České justice angažmá Markéty Langerové u krajského soudu, i její práce, nadřízenými už po několikáté přezkoumáváno, včetně její práce. Na sklonku června byla stáž ukončena a Markéta Langerová je už nyní právoplatnou soudkyní Krajského soudu v Ostravě – jeho pobočce v Olomouci.

(nik)