Hlavní obsah

Fotbal? Už se trochu bojím, přiznává vycházející česká hvězda. A tak září jinde

Michal OsobaSport.czPrávo

V patnácti vyměnila kopačky za běžecké tretry a od té doby nepřestává udivovat. Lada Vondrová si každý rok posouvá osobní rekordy po desetinách a se čtvrtkou za 51,35 sekundy jsou letos v tabulkách před dvacetiletou slečnou jen bývalá mistryně světa Shaunae Millerová-Uibová z Baham a olympijská vítězka Amantle Montshoová z Botswany.

Foto: ČAS - Denisa Kisialová

Radostný údiv Lady Vondrové po jejím skvělém vystoupení při extralize na Julisce.

Článek

Jak jste si zpětně s trenérem Jaroslavem Jónem vyhodnotili váš čas z extraligy?

Byli jsme překvapeni oba. Myslela jsem, že když se dostanu pod 52 sekund, už se nepůjde posouvat po takových kusech. Byla to letos první ostrá čtvrtka a dopadla na výbornou.

Kazil vám radost ze skvělého výkonu fakt, že jste na setinu trefila přísný olympijský limit, který ale po rozhodnutí Světové atletiky letos až do prosince neplatí?

Na časomíře bylo 51,37, tak jsem si říkala, že to aspoň není limit. Pak dvě setiny ubrali, tak jsem si z toho dělala srandu. Mrzí mě to, ale když jsem to zvládla letos, mohla bych i za rok.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Lada Vondrová v cíli běhu na 300 m na mítinku Spolu na start v Kladně.

Olympiáda snad bude za rok, mistrovství Evropy ale zrušili bez náhrady. To vás mohlo mrzet ještě víc, mezi nejrychlejší Evropanky jste patřila i v hale.

To mě mrzelo hodně. Přece jen na olympiádu bych se jela spíš oťukat, tam bych tak vysoké cíle mít nemohla, Evropa by mohla být zajímavější. Tak snad bude aspoň v zimě v hale…

Hodnota olympijského limitu byla vaší vysněnou metou pro letošek. Co teď?

Tím, že jsem se dostala blízko, chtěla bych pokořit 51 sekund. Proč si neklást velké cíle?

Vždycky jste se motivovala takhle náročnými úkoly?

Určitě, jsem tak nastavená, že si dám cíl a pak za ním jdu. A musím zaklepat, zatím se mi ho vždy povedlo splnit. I když ještě před půl rokem by mi přišlo 51 sekund absolutně nereálných.

Takové časy už otvírají dveře i na velké zahraniční mítinky. Rýsuje se něco?

Měla bych běžet v srpnu v Székesfehérváru a manažer zkouší i Diamantovou ligu v Monaku. Kdyby vyšla, bylo by to úplně super.

V Česku tak rychle jako vy běhala čtvrtku naposledy Denisa Rosolová, v roce 2011 zazářila na Zlaté tretře časem 50,84. Tehdy už jste atletiku po očku sledovala?

Kdepak, to jsem ještě byla fotbalistka a nevnímala jsem atletiku.

Ještě si teď občas fotbal zahrajete?

Měla jsem z něj zranění, tak se mu spíš vyhýbám. Občas si ze srandy kopneme, ale ani trenér to nevidí rád a já už se také trochu bojím. Teď už asi musím brát atletiku vážně. (úsměv)

Tažení Pardubic, kde žijete, do nejvyšší soutěže jste prožívala?

Jak nejsem přímo odsud, tak tolik ne, ale přála jsem jim to, i lidi tady tím dost žili. Já v Česku ani nemám oblíbený tým, ale když hraje Real nebo Chelsea, tak se vždycky podívám ráda.

Běháte za pražské USK, ale trénujete dál v Pardubicích. Nechybí vám nic ze zázemí a regenerace, co byste měla v Praze?

Jsem tu spokojená a jsem ráda, že je mi to umožněno. A třeba na masáže jsem lenoch, nikdy jsem na ně nechodila. Asi tím, jak jsem mladá, třeba časem na to přijdu, ale nepotřebuju je.

Jako členka Vysokoškolského sportovního centra můžete atletiku dělat profesionálně.

To je určitě příjemnější. Předtím jsem nevěděla, jestli nebudu muset chodit do práce, protože jsem v Pardubicích normálně na bytě, kde platím nájem.

K tomu jste v Hradci Králové začala studovat obor sociální práce.

Ale nechala jsem toho. Jak jsem byla na podzim na mistrovství světa v Dauhá, přišla jsem o dva měsíce. Ale zase se do Hradce hlásím, tentokrát na obor speciální pedagogika, snad to zvládnu líp. Mně vždycky víc bavily společenské vědy, na matiku úplně nejsem.

Zmínila jste šampionát v Dauhá, kde jste při svém debutu hned postoupila do semifinále. Kdo ze světové špičky na vás dělá největší dojem?

Určitě Shaunae Millerová-Uibová a pak se mi líbí Polka Justyna Šwietyová-Ersetičová, která jako jedna z mála Evropanek dokáže bojovat i ve světových finále.

Ta je čistokrevnou čtvrtkařkou, zatímco vy už jste letos závodila na všech tratích od 100 po 800 metrů, což je rozsah, jaký zvládala třeba Jarmila Kratochvílová.

Já nejsem moc rychlá ani vytrvalá a čtvrtka je na pomezí obojího. A když nejsem typický sprinter, půlka mi pomáhá. Jeden rok se věnuju víc rychlosti, pak vytrvalosti…

A to ještě umíte kvalitně zvládnout i čtvrtku překážek. Letos se na ni nechystáte?

Měla jsem je v plánu, ale na tréninku mi nešly, až jsem z toho byla rozčilená. I mě z nich bolí kotníky, tak jsem to nechtěla dráždit, ale počítám, že někde si je určitě zase vyzkouším.

I teď vás čeká nabitý víkend. V sobotu extraliga v Kladně, v neděli štafeta na letišti v Praze. Kapitánky Kristiina Mäki a Diana Mezuliáníková líčily, jak o vás bojovaly.

Na extralize mám v plánu 100, 200 a 800 metrů, na letiště se těším hodně. Ani nevím, jestli ta pětistovka bude celá rovně, ale divácky bude zajímavá. Snad mě nebudou bolet kotníky.

Na rozdíl od dalších atletů nejste moc aktivní na sociálních sítích, ty vás nepohltily?

Mně nechytla ta první vlna, ale říkám si, že asi budu taky muset začít, dneska kdo nemá Instagram, jako by nebyl. (úsměv) Tak třeba se do toho taky dostanu.

Reklama