Do důchodu nejdu

Jedním z často opakujících se dotazů, na které naši čtenáři chtěli znát odpověď je: “Proč můžete za všechno?” Takže nás zajímá, jak se žije s tím, že jste pro řadu lidí záporák číslo jedna? Dá se na to zvyknout?

Tak říká se, že zvyknout se dá i na šibenici. On každý autoritativní režim potřebuje svého spasitele a svého arciďábla. A to, že si Babišova propaganda vybrala jako arciďábla mě, můžu považovat za vyznamenání, že mě brali jako tak nebezpečného soupeře. To, že se jim to podařilo a je tady spousta lidí, kteří šíří sprosté pomluvy… na to si nezvyknete nikdy. Pamatuji si, když chodily řetězové maily s mými vilami. Jedna patřila Billu Gatesovi, jedna arabskému šejkovi… a dokonce si tvůrci dali záležet, aby v interiéru visel portrét můj a Karla Schwarzenberga. Já jsem se taky smál jako teď vy, ale když jsem viděl ty zástupy lidí, kteří tomu věřili, tak mi bylo úzko.

V neděli jste se přiznal, že nehodláte kandidovat v dalších volbách do Poslanecké sněmovny, máme to brát jako důchod?

To vůbec ne, odchod ze Sněmovny beru jako další krok v životě. Ostatně jen málo lidí dělá od školy až do důchodu tu samou práci. Já jsem nevstupoval do politiky ze školy, přišel jsem z úřadu a do úřadu jsem nastupoval z fabriky. Přiznám se, že vám teď neřeknu, co budu dělat za rok, ale nebojím se, že bych se neuživil. A navíc, šedesát není žádný věk.

Já vím, že mi řeknete, že ne, ale když nebude kandidovat ani Karel Schwarzenberg, neodchází tak trochu duše TOPky?

Neodchází, protože my nikam nejdeme. Sice nebudeme ve Sněmovně, ale pořád budeme ve straně, TOPka je naše dítě, a skromně předpokládám, že náš hlas bude v budoucnu minimálně zvažován. To, že Karel Schwarzenberg už kandidovat nechce, to se čekalo. Je mu třiaosmdesát, kéž bych já byl ve třiaosmdesáti v takové kondici, ale taky by se mi nechtělo sedět v Parlamentu.

Bavili jsme se o lidech, kteří vás nemají rádi, ale je tady poměrně velká skupina lidí, která vás přímo miluje a projektuje si do vás své názory. Pak se může stát, že tweetnete o tom, že marihuana je startovací droga a spousta lidí je zklamaných.

Já se omlouvám, ale já mám své názory, které ani v rámci mého fanklubu nemohou vyhovovat všem a bylo by hloupé, kdybych je tajil. Já nikdy neviděl smysl politika v tom, aby říkal to, co chtějí slyšet jeho voliči, ale v tom, aby říkal, co si myslí. I za cenu toho, že s ním voliči nebudou souhlasit.

mohlo by vás zajímat

Naštvaný Dan Landa: Nechápu, proč více řešíme práva uprchlíků, než normálních občanů, říká v (NE)BLÁZNI

Taky jste ale letos v dubnu označil šest let za pěstování kytky jako přehnané, tak jaký je vlastně váš názor na marihuanu?

Já ji vnímám jako zakázanou drogu, která se nesmí volně prodávat a rozšiřovat a nepatřím k těm, kteří by to chtěli měnit. Ale šest let za pěstování kytky na zahradě mi přišlo podivné.

Blažené devadesátky

My jsme se dočetli, že mezi lety 91 až 94 jste působil jako člen dozorčí rady, člen správní rady a jednatel pivovarů. Jakej to byl job?

Rád na to vzpomínám, byla to skvělá zkušenost a potkal jsem lidi, které bych jinak nepotkal, to byly ty transformační doby. Ještě před privatizací měla vláda jmenovat nové představenstvo pivovarů složené ze dvou manažerů a tří státních úředníků. Pamatuji si, že jsem tenkrát šel večer z tenisu, zastavil jsem se na pivo a nad výčepem byla televize, kde právě ohlašovali nové členy představenstva. A já jsem byl s celou situací dobře obeznámen, takže jsem si říkal: ‘A jéje, který chudáci to asi odskáčou?’ a pak zaznělo moje jméno. Tak jsem volal ministrovi pro privatizaci Tomáši Ježkovi, že o tom nic nevím a že ten post nechci. ‘On vám to nikdo neřekl? My vás tam ale moc chceme! Vydržte to čtyři pět měsíců, než se to zprivatizuje.’ Trvalo to dva a půl roku. Devadesátky.

Cítíte nostalgii po devadesátkách?

Cítím. Je to samozřejmě také tím, že jsem byl o třicet let mladší, že jo. Ale jednak to byla úžasně vzrušující doba, celý ten přechod od centrálně plánované ekonomiky… V jiných socialistických státech byly aspoň drobné živnosti, u nás bylo absolutně všechno státní, takže ten přechod na tržní ekonomiku byl vzrušující. A současně jsme byli opilí svobodou, kterou jsme si ještě pár let předtím neuměli představit. Mimořádná doba to byla, jsem rád, že jsem jí mohl prožít jako úředník a politik.

Bude zle

A teď už k těm depresivnějším věcem. Vás znervózňuje schodek státního rozpočtu. Ani ne tak ta částka jako...

Ta struktura a ten systém schvalování. To považuji za naprosto skandální. Ta poslední novela zvýšila deficit ze 300 na 500 miliard. To je tím, že vláda předpokládá ještě propad příjmů o 213,4 miliardy korun. A stranu výdajů navýšila vláda o 137 miliard. A ty můžeme rozdělit na tři části: ta první vůbec nesouvisí s koronavirovou krizí, i když se na ně vláda vymlouvá. Boj se suchem, s kůrovcem, odchodné pro policisty… A já netvrdím, že to nejsou důležité výdaje, jenom měly být v bilanci už loni a ne je tam přihodit teď a vymlouvat se na virus. Druhá část jsou výdaje, proti kterým nelze nic mít a jsou transparentní. Kompenzace obcím například.

A třetí část výdajů?

Třetí část tvoří téměř polovinu těch 137 miliard. A u těch nikdo netuší, jak budou utraceny. Ani sama vláda netuší! Je naprosto skandální, že si o ty peníze vláda dovolí říct a je ještě skandálnější, že se našla většina poslanců, kteří byli ochotni jim ty peníze dát, to považuji za selhání sněmovny. Podle mě tím poslanci porušili svou ústavní povinnost při které by měli zvažovat každou korunu, kterou té vládě uvolní. Místo toho s lehkým srdcem vypsali šek na desítky miliard.

Minulý týden jste v Otázkách Václava Moravce v souvislosti s tímto zmiňoval, že vám vadí, jak vláda odmítá sesekat provozní náklady.

To mi nesmírně vadí. Že vláda nemá nejmenší snahu na svých provozních výdajích ušetřit ani korunu. Daňoví poplatníci ořezávají výdaje na dřeň a z těch daní se platí blahobytné rozpočty z roku 2019, to je strašná arogance ze strany vlády. Ušetřily by se tím nižší desítky miliard, ale i jako gesto by to mělo smysl.

To jsou výdaje rozpočtu, co příjmy?

Tam je ještě větší problém. U té příjmové strany je evidentní, že propad bude větší než těch 213,4 miliardy. Ty totiž vycházely z dubnové prognózy, ale čerstvější predikce, třeba od OECD nebo Evropské komise vypadají hůř. Co víc, viděli jsme květnová průmyslová čísla. Těch 213,4 miliardy vychází z předpokladu, že se ekonomika propadne o 5,6 % a ona se propadne o víc. Neřeknu vám, jestli 8 % nebo 9 %, ale víc než 5,6 %. A i ten propad příjmů bude tím pádem vyšší než 213,4 miliardy. Takže! Pokud vláda nezačne brzdit na té výdajové straně, nezačne šetřit provozní výdaje, tak ten schodek nebude ani náhodou 500 miliard, ten bude vyšší. Protože příjmy budou nižší. To už přestává být legrace a já napjatě čekám s jakými schodky pro příští roky přijde vláda na podzim.

Samotná částka pět set miliard ale problém není, ne?

Je pravda, že si můžeme dovolit jednorázově 500 miliard deficit. Máme totiž nízkou míru zadlužení. Ale z hlediska dlouhodobé udržitelnosti máme jednu z nejhorších udržitelností v Evropě. Po roce 2030 nás totiž čeká obrovský demografický zlom. Silné ročníky 1970 a mladší takzvané Husákovy děti, které jsou dnes na vrcholu tvůrčích sil, začnou odcházet do důchodu a místo plátců sociálního a zdravotního pojištění z nich budou penzisté a státní pojištěnci. A slabší ročníky za nimi to nebudou mít šanci ufinancovat. Oba dva systémy, penzijní i zdravotní, se začnou řítit do obřích deficitů. A jestli k tomu roku 2030 doklopýtáme vyčerpáni a zadluženi stamiliardovými deficity, tak si neumím představit, jak si s tím ta generace poradí. A to se stane, protože vláda chce konsolidovat tenhle problém sedm let. Takže bychom měli mít obří deficity do roku 2028.

mohlo by vás zajímat

Andrej Babiš ke mně měl výhrady, říká ředitel VZP Zdeněk Kabátek

Takže vysoké schodky ve státním rozpočtu by byly problém pokud by se opakovaly.

No už jen proto, že to, co vidíme my, vidí i investoři na trzích. A jestli vláda přijde s představou, a já se bojím, že přijde, že na rok 2021 naplánuje 400 miliard deficit, o rok později 300 miliard deficit, tak se to nemůže neodrazit na důvěře finančních investorů, na rizikových přirážkách. Najednou je ta správa dluhu strašně drahá a pak bude budoucí generace odsouzena k tomu, aby místo rozvoje řešila problém starých dluhů. A to perspektivu každé země brzdí. Co jste vy za ročník?

Devadesátý druhý.

Tak vy to odskáčete nejvíc. Váš ročník. Jak jsem říkal, kritickými budou léta 2030 až 2050. A ty bude muset utáhnout generace 1980 plus a 1990. Já mám o ni strach, aby to zvládla, protože vláda se jednak vykašlala na penzijní reformu, byť to měla jako prioritu.... A teď ještě k tomu kritickému období chce dotáhnout zemi se stamiliardovými deficity. Mojí generaci zase hrozí, že… no, výše důchodů, s tím jsem ale smířený, ale co třeba kvalitní zdravotní péče? V těch letech mi bude sedmdesát možná osmdesát a tu péči budu potřebovat. Jestli se s tím něco neudělá, ta péče nemůže být na úrovni, na které je dnes. Nemůže být. Když bude muset celá země platit úroky, zákonitě na něco nebudou finance.

Co by se s tím dalo dělat?

Především nemůžeme konsolidovat rozpočty sedm let, musíme to dělat rychleji. Můžeme dát půl bilionu deficit letos, ale nemůžeme si dovolit udělat jeden a půl bilionu za tři čtyři roky. Druhá věc, musí se změnit struktura rozpočtu. Musí zeštíhlit stát a musí dojít k mnohem efektivnějším výplatám sociálních dávek. Udělat poctivou reformu penzijního i zdravotního pojištění. Aby ty systémy byly udržitelné. Poctivě lidem říct, že po leta, kdy ty příjmy nebudou takové, na jaké jsme byli zvyklí, ani výdaje státu nebudou takové, na jaké byli lidé zvyklí. Někde to ušetřit.

To zní, že to bude u voličů nepopulární.

Je to hrozně nepopulární a většina politiků na taková rozhodnutí doplatí, ale je to jejich povinnost. Populistické vlády to samozřejmě nikdy neudělají. Ty naopak využijí krize, půjčí si ještě víc než potřebují, to je případ té poslední novely, a ty desítky miliard používají k uplácení typů voličů.

Všechna dědictví opoziční smlouvy jsou nemravná

To je podle vás případ hnutí ANO?

Já bych to neřekl lépe než David Ondračka z Transparency International v neděli u Moravce, tak ho budu citovat. ‘Ten styl vládnutí je takový, že ho v lepším případě řídí marketéři, v tom horším astrologové a kartářky.’ Už není za pět minut dvanáct, ale je dvanáct a pět minut. Samozřejmě se toho dá do roku 2030 ještě hodně udělat, ale času moc není, takže pokud i v příštích volbách vyhraje populistická vláda, čekají nás velké problémy. Já pevně doufám, že se najde nějaká vláda, která bude ochotná dělat těžká nepopulární rozhodnutí.

Na to vy se teď chcete soustředit. Vytvořit blok tradičních demokratických stran.

No, já a moji voliči si přejeme, aby ten blok vytvořen byl. Ale podotýkám, že já ho nevyjednávám, to je věc předsedů a místopředsedů stran a hnutí. Ale hrozně rád bych jim v tom pomohl. Zvlášť menší politické strany mají šanci jedině v bloku, on ten D’Hontův systém je vůči malým stranám diskriminační.

Jste velice slavným kritikem D’Hontovy metody.

Já vždycky patřil k té menšině, která byla proti němu. D’Hontův systém je dědictvím opoziční smlouvy a všechna dědictví opoziční smlouvy jsou nemravná.

EU je pro nás nezbytná

Podívejme se teď do zahraničí. Změnila koronavirová krize váš názor na EU?

Absolutně nikoli. Často slyším, že Evropská komise při koronavirové krizi selhal, ale zdravotnická politika není koordinována Evropskou unií, je na každém členském státu. Mohlo by se mluvit o selhání, kdyby zdravotnickou politiku řídila EU centrálně, což podle mě není nezbytné, myslím, že státy by měly být suverénní ve zdravotní politice.

V roce 2017 jste prohlásil, že navrhovat Czexit je skoro vlastizrada. To pořád platí?

Česká republika je unikátní v tom, jak dominantně proexportní ekonomika to je. Na plném potenciálu svých možností tak musíme 80 % svého zboží a služeb vyvážet, protože domácí trh to není schopen zpracovat. A shodou okolností 80 % všech těch věcí jde do zemí EU. Kdybychom neměli přístup na volný trh, tak zchudneme víc než z koronaviru. Naše perspektiva plyne z volného evropského trhu. Můžeme naříkat na pravidla a vyhlášky, ale tohle je zcela zásadní. Bez volného trhu bychom byli země s velmi špatnou perspektivou. A já nechci připravit své děti o perspektivu. Pro nás je členství v Unii nezbytnost.

mohlo by vás zajímat

"Jestli jde vaše fifina vyfotit, tak vám asi nevadí, že ji někdo fotí," říká muž ve středních letech k aktuální kauze z pražské MHD

Takže zdravá EU rovná se zdravá česká ekonomika?

Pochopitelně. Proto si teď velmi přeji, aby byl schválen plán oživení a růstu. A já rozumím tomu, že každý premiér se bude snažit urvat si pro sebe lepší pozici, to je jeho povinnost, ale! Prosím každého, aby to nechápal jenom jako kupecké počty má dáti/dal. Že pro nás je to důležité jenom ve chvíli, kdy dostaneme víc než dáme. Pro nás je klíčové to, aby se evropský trh, co nejrychleji oživil. Protože to strašně pomůže české ekonomice, zaměstnanosti a růstu.

Je to tedy tak že bez ohledu na to, kam peníze v EU jdou, pomáhají nám?

To není tak úplně pravda. Je velký rozdíl mezi tím dluhem, který si chce vzít Evropská komise, a tím dluhem, který si děláme tady. Komise peníze proinvestuje, kdežto mi peníze projídáme.

Vystrčilovi jsem zatleskal

Povězte mi, co si myslíte o cestě předsedy senátu na Tchaj-wan?

Já jsem panu Vystrčilovi zatleskal, myslím, že je nezbytné, aby Česká republika vystupovala proti autoritativním režimům suverénně. Ostatně, oni si vás stejně nebudou vážit, když vůči nim budete vystupovat servilně. Nejenom, že se pak musíme stydět my sami, ale neváží si vás ani autoritativní režimy, kterým podlézáte.

No dobře, ale možná není rozumné si rozházet Čínu, když máme možná druhou vlnu za rohem?

Číňané jsou pragmatičtí obchodníci, od nich jsme nakoupili zdravotnické pomůcky za tvrdé peníze. Chtějí prodávat, když jim to někdo zaplatí. Může se stát, nemyslím si to, ale nemůžu vyloučit, že sebevědomá zahraniční politika může krátkodobě uškodit českému exportu do Číny. Jako symbolický trest od nich. Nicméně export do Číny u nás představuje 1,4 %. A taky nezapomeňme, že to byl Tchaj-wan, kdo nám poslal zdravotnické pomůcky jako dar.

Frustraci není možní dát najevo rabováním

Teď na opačnou stranu. Kdo si myslíte, že vyhraje volby v Americe?

Na přelomu roku bylo poměrně jasné, že Trump vyhraje podruhé, teď je to podle mě otočeno, plus ten jejich zvláštní volební systém. Netroufnu si říct, jak to dopadne, nejsem expert na americkou politiku.

A koho byste si vy přál v Bílém domě?

Odpovědného prezidenta, který nebude ve světě vyklízet pozice Rusku, ale nevím, jestli jeden nebo druhý kandidát mé požadavky splňuje.

Chtěl jsem se vás původně zeptat, co si myslíte o hnutí Black Lives Matter, ale už jste nám všem stihl dát odpověď na to, co si myslíte o All Lives Matter.

Samo o sobě na heslu All Lives Matter není nic špatného, ale doprovázeno tou řečí a hlavně tím mluvčím… to byla provokace, vůči které jsem se vymezil tak, jak jsem se vymezil. Hm. Pokud se cítí menšina ve státě frustrovaná, pak je na místě, aby to dala najevo společnosti. Není ale možné to dávat najevo demolovováním a rabováním. Osobně se domnívám, že hlavním motivem není rasová, ale sociální frustrace. Jestli jsou protestující BLM schopni zdemolovat živnost černošskému obchodníkovi, který ji dvacet let budoval, pak ten problém nebude rasový, ale sociální. Můj názor, nikomu ho nevnucuji.

GALERIE Miroslav Kalousek

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Ještě před koncem si pojďme dát orientační rychlokvíz. Putin nebo Erdogan?

Vy mi dáváte, nejsem schopen si vybrat.

Tenis nebo politika?

Obojí mám rád.

Sushi nebo svíčková?

V mládí svíčková, teď už sushi.

Sushi nebo tenis?

Sushi po tenise.

Kniha nebo film?

Závisí na kvalitě.

Star Wars nebo Vinnetou?

Vinnetou.

Praha nebo Tábor?

Obojí stejně.

A teď už pár otázek od našich diváků! Čím to je, že jste tak úžasný?

To je otázka, kterou dávají panu premiérovi novináři z Mladé Fronty, tak my si ji můžeme odpustit.

Co se podle vás v současnosti vládě daří?

Politický marketing.

A moje oblíbená otázka: Kdy nastolíte monarchii?

Mně se líbí systém konstituční monarchie. Obdivuji sociální demokraty ve Švédsku, kteří když se dostali po druhé světové válce k moci, zachovali konstituční monarchii, čímž ušetřili svůj národ trapného úkolu každých pět let vybírat prezidenta.

Děkujeme za rozhovor, pane předsedo.