Jakeš byl na jedné straně až komický stařík, na druhé symbol oddanosti režimu, říká historik Blažek
Zemřel někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Komunistickému politikovi by bylo v srpnu 98 let. Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že Jakeš byl na jedné straně až komický stařík spojovaný s projevem z Červeného Hrádku, na druhé straně to ale byl symbol oddanosti a služebnosti totalitnímu režimu.
Asi každý si vybaví slavný projev Miloše Jakeše z Červeného Hrádku, který se dostal před revolucí na veřejnost. Dnes to působí směšně a dost naivně. Jaký byl ve skutečnosti Miloš Jakeš?
Máte pravdu, že Miloš Jakeš je spojený s tímto projevem. Ale myslím si, že je to jen jedna tvář. Ta druhá je tvář stranického funkcionáře, člověka, který byl spojen s komunistickou stranou od roku 1945 – člověk, který sloužil straně v různých funkcích. V polovině 50. let studoval v Moskvě, kde se seznámil s (Michailem Sergejevičem) Gorbačovem, což mu později hodně pomohlo.
Poslechněte si rozhovor Jiřího Chuma s historikem Petrem Blažkem o Miloši Jakešovi
V roce 1987 byl zvolen právě s podporou Moskvy generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ a měl za sebou řadu funkcí včetně předsedy revizní a kontrolní komise Ústředního výboru KSČ, která dělala čistky na počátku 70. let. Pomáhal Sovětům s invazí a i v době, kdy pronášel ten komický projev, tak stál v čele strany, která neváhala rozhánět demonstrace.
Takže na jedné straně je to až komický stařík, který se za třicet let příliš neměnil – člověk měl pocit, jako by se dějiny vůbec nevyvíjely, což odpovídalo i jeho slovníku -, ale na straně druhé to byl opravdu člověk, který symbolizoval i určitou služebnost a oddanost totalitnímu systému.
Jakeš bezmezně věřil v komunistickou ideu, v Sovětský svaz, pak ale přišla perestrojka, revoluce a pád režimu. Jak to nesl?
Byl vyloučen v prosince 1989 – to si myslím, že je docela klíčové. Do té doby proti Sovětům nikdy nevystupoval. Myslím si, že bral ten listopad jako takovou velkou osobní zradu. Sám k perestrojce přistupoval navenek tak, že ji podporoval. Na stanu druhou sám Gorbačov během velmi krátké doby pochopil, že to byl naprostý omyl, že Jakeš určitě nebude člověk, který by byl ztělesněním jakési přestavby, pokusu o nějakou zásadní změnu.
Naopak se stal spíše symbolem kontinuity s normalizační politikou. A myslím si, že to taky pomohlo tomu, že v listopadu 1989 – podobně jako třeba krátce předtím (Erich) Honecker v Německu – Jakeš ve funkci velmi rychle skončil.
Miloš Jakeš byl v současné době stíhán společně s bývalými vrcholnými politiky komunistického režimu Lubomírem Štrougalem a Vratislavem Vajnarem za zneužití pravomoci, a to v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích. Proč tak pozdě a hrozil mu reálně nějaký trest?
Byl trestně stíhán, a dokonce skončil i před soudem předtím za jiné věci, konkrétně to byla vlastizrada – tam to bylo promlčené, pokud si to dobře pamatuji – a další věc je ta střelba na hranicích. Myslím si, že k tomu přispělo jednak pomalé otvírání archivů, za druhé určitá nechuť postkomunistické justice stíhat podobným způsobem jako třeba v Německu, kde byla přece jenom lepší situace díky tomu, že justice mohla být obměněna…
A hrozil mu tedy nějaký trest?
Myslím si, že to tak mohlo být, protože tam se nejedná – trestní stíhání dál probíhá u ostatních – jenom o československé občany, ale také o ty německé. Německo skutečně za střelbu na hranicích odsoudilo i pohlaváry toho režimu včetně Egona Kranze. Takže si myslím, že nějaká šance byla. Samozřejmě je to otázka. Jakešovi bylo mu 97 let, takže je skutečně vidět, že to přicházelo velmi pozdě.
Miloš Jakeš
Miloš Jakeš působil v různých orgánech spojených s komunistickým režimem od 50. let. Studoval na Vysoké škole stranické v Moskvě. Členem ústředního výboru KSČ se stal během normalizace v sedmdesátých letech. Nejvýznamněji se Miloš Jakeš do československé politiky zapsal v roli generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci v roce 1987 nečekaně nahradil Gustáva Husáka. Legendárním se stal jeho projev z 17. července 1989 na Červeném Hrádku, kde hodnotil situaci v Československu.
Projev plný nechtěného humoru se dostal na veřejnost přes vlny Svobodné Evropy. Předznamenal pád režimu, pochází z něj i jedno z hesel sametové revoluce „Nechceme kůl v plotě“. Právě v listopadu 1989 musel Jakeš z politiky odejít, odstoupil z funkce generálního tajemníka a v prosinci byl z KSČ vyloučen. Vzdal se pak i poslaneckého mandátu.
I přesto zůstal věrný komunistickým idejím a až do dlouhého stáří navštěvoval třeba komunistické oslavy prvního máje.
Miloše Jakeše společně s bývalými vrcholnými politiky komunistického režimu Lubomírem Štrougalem a Vratislavem Vajnarem stíhala na konci loňského roku policie. Za vinu jim kladla zneužití pravomoci, a to v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích.
Jakeš upřednostňoval jméno Miloš, i když v občanském průkazu a v křestním listě měl jméno Milouš. Toto jméno mu prý dal farář při křtu, protože podle něj bylo lepší než Miloš, které Jakešovi dali rodiče. Pod jménem Miloš Jakeš vystupoval na veřejnosti i publikoval. Variantu Milouš vynesl až bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol, kterému se musel Jakeš legitimovat při výslechu.
