Miss Kolumbie a bitva o zelený list

Při pokusu rozklíčovat, co se skrývá za názvem Battle of Santiago, záhy zjistíte, že máte na vybranou. A protože kanadsko-kubánská kapela jeho tajemství nikdy neobjasnila, záleží na vás, jestli dáte přednost historickým válečným bitvám nebo drsnému fotbalovému utkání mezi Chile a Itálií z roku 1962. I tak posloucháte, tančíte, bavíte se a čekáte, jestli pětice muzikantů a zpěváků na novém albu Queen & Judgement přece jenom nepřijde s nějakým vodítkem. Nepřijde. Po chvíli vám je to ale jedno. Za to vás strhne zájem o pozadí té opravdu výbušné hudby a vzápětí zaskočí informace, že v kanadském Torontu žije jedna z největších kubánských komunit v Severní Americe. Málo tomu, takže podstatnou část skladeb skupina natáčela na Kubě.

„To se může stát snad pouze v Kanadě,“ upozorňuje leader kapely, baskytarista Michael Owen, v narážce na národnostní složení Battle of Santiago, zahrnující vedle Kubánců také  Mohawka  a nevšední zvuk, mající v záměru přeskakovat z afro-kubánských rytmů do post rocku, elektroniky, afrobeatu a jazzu. Rozmetání jakýchkoliv hranic – zeměpisných i tvůrčích – se přitom děje s absolutní lehkostí.  S filmováním videoklipu skladby La Moto měli v Havaně ale menší problém: zpívá se v ní o  la mujer verde, neboli o zeleném listu, kubánskými úřady lidu pod přísnými tresty odepřenému.

Už jen pomyslet na kolumbijskou zpěvačku, skladatelku Lido Pimienta, znamená vstoupit do klubu Björk, M.I.A nebo Rosalíe. To jen pro srovnání, jak podobně bystře pracuje s producentem Mattem Smithem s odkazy nejstarších kolumbijských tradic a převádí je do podoby moderní elektrocumbie, reggatonu a hlásí se k dílu našeho skladatele Luboše Fišera. Na žebříčku důvodů, proč se o Lido zajímat stojí hudba proto hodně vysoko. A kdo ví, kam se vyšplhá s novým albem Miss Colombia, na které hostuje také zpěvačka Li Saumet ze skupiny Bomba Estereo.

Vděk nové vlasti projevovala kolumbijská emigrantka Lido donedávna svérázně: co chvíli veřejně uvažovala nad tím, jestli se má vůbec považovat za Kanaďanku. Nicméně nepoliticky, tak nějak – no prostě jako hudebnice a feministická qeer aktivistka. Na srdci ji ležel hlavně vztah země k původním obyvatelům a v arsenálu měla i další protestní proslovy. Nic na tom: za historicky první španělsky nazpívané album La Papessa získala prestižní cenu Polaris a na kanadské hudební scéně s elektrocumbií zazářila jako rarita hodná velkého respektu. Za Kolumbijku se sice nadále považovala, Kanaďanku v sobě ale přijala.

Přesto se do Kolumbie rozhodla s albem Miss Colombia poslat „milostný dopis s pořádnou dávkou cynismu“ a šla na to přes soutěže krásy, pro kolumbijské ženy doslova životní fetiš. Jak ale pro které. „Soutěže krásy v Jižní Americe dopředu vylučují chudé,  černošské a indiánské ženy, protože neodpovídají standardům krásy nastavené společností,“ prohlásila Lido, od mládí traumatizovaná a šikanovaná pro svůj napůl černošský a napůl indiánský původ.

Téma alba v ní dozrálo ještě z jiného důvodu: v roce 2015  během vyhlášení Miss Universe moderátor Steve Harvey omylem předal korunku krásce z Kolumbie, zatímco porota ji přiřkla dívce z Filipín. Možná si na tu příhodu vzpomenete a dodnes se jí smějete, jenomže Kolumbijcům doslova zatemnila mozek: na sociálních sítích a v médiích ze sebe vychrlili neuvěřitelnou rasistickou špínu. Zemi léta rozdělenou občanskou válkou a sociálními problémy tak najednou sešikovala nenávist vůči organizátorům a nešťastné Filipínce.

To Lido nevydýchala. Sedla a poslala domů albový dopis, ve kterém se proti rasismu, imigraci, dekolonizaci, chudobě a údělu žen ostře ohradila tím nejpřirozenějším způsobem: vyzdvihla krásu afro-kolumbijského dědictví skrze hudbu a kulturu městečka San Basilio de Palenque, od roku 1713 prvního svobodného černošského území na americkém kontinentu. Původní africké tradice a zvyky tu mají navrch a vlastně se dá říct, že se tu zastavil čas. Unikátní kultura městečka proto byla v roce 2005 zapsána na seznam UNESCO.

Minulostí se Lido nezalyká: je jí třicet čtyři let, takže k tomu nemá důvod, spolupráci s legendární kapelou Sexteto Tabalá ze San Basilio de Palenque, vedenou devadesátiletým zpěvákem Rafaelem Cassianim Cassiani, ovšem považuje za zásadní a v městečku natočila videoklip skladby Eso Que Tu Haces. Slogan „to, co děláte, není láska“ míří za kolumbijskou vládou a jejímu rasistickému vztahu k afro-kolumbijčanům. Jako respektované výtvarnice a multimediální umělkyně přidala navrch provokativní obal, zobrazující Pannu Marii s rozpřaženýma rukama a v lesbických šatech.