Když vystoupil z letadla, byla na Jiřím Procházkovi znát lehká únava a spokojenost. Ale žádná přehnaná euforie. Prý není proč. „Vím, co za tím stojí, vím proč, vím kam, vím jak. A nechci to nějak v sobě rozebírat, nějak si v mysli říkat: Ty vole, konečně jsem to dokázal! Nebo tak něco. Je to cesta, já vidím jen čin a co je teď zase potřeba udělat.“

O svém triumfu mluví stroze jako o splněné misi. Ač tedy dokázal, co zatím žádný jiný Čech, rozhodně mu úspěch nestoupl do hlavy. Z jeho chování vůči lidem, kteří mu gratulovali i vůči novinářům byla znát vstřícnost a radost.

I přesto, že inkasoval mnoho úderů, průběhem zápasu působil, jako by si čas v kleci neustále užíval, se vším všudy. A bylo to tak, soupeři několikrát nastavil tvář, aby vyzkoušel svou výdrž.

Jiří Procházka po návratu do Prahy rozbil pro štěstí skleničku o hlavu

• 
• 
• 
• 
• 33 zobrazit galerii

„Jsem rád, když můžu otestovat svou tvrdost a dostat nějakou tu ránu. Rád se vždy utvrdím v tom, že je můj záměr silnější, než cokoliv, co předvede soupeř,“ vysvětlil.

Na tváři má ale několik drobných šrámů a pod pravým okem světlý monokl. To jsou však podle něj přijatelné následky.

„Nebolí, už je to v pohodě. Jenom jsem musel ledovat, aby to trochu splasklo, ale je to v klidesu,“ poznamenal s úsměvem. „No, schytal jsem toho v tom fightu celkem dost, myslel jsem si, že mám rozsekaný ksicht, když jsem si sedl o přestávce. Ptal jsem se trenérů, jestli je to v pohodě. Říkali, že jo. Tak super, napadalo mě. Ale rány jsem cítil, zaznamenával jsem je, padlo jich na můj vkus fakt hodně,“ přiznal.

UFC

13. července 2020 • 16:52

Procházka po triumfu v UFC odpoví čtenářům. Ptejte se na vše, co vás zajímá

Během bitvy se Švýcarem Volkanem Oezdemirem, kterého nakonec v první minutě druhého kola knokautoval, na Procházku volal trenér Martin Karaivanov: „Zodpovědně, Jurko, zodpovědně!“ A co tyto pokyny v boji znamenají?

„Že mám brát v potaz víc jeho ruce, ať je neberu na lehkou váhu, protože opravdu může najít to správné místo… Ale i o tom je moje cesta, umět zpracovávat údery, prostě je umět dostat, a stát dál tvrdě a neochvějně na místě,“ zdůraznil znovu sedmadvacetiletý bijec.

Na letišti se usmíval do objektivů nadšených fanoušků, absolvoval několik videorozhovorů a spěchal na tiskovou konferenci nad Prahou. Místem konání byla totiž restaurace Oblaca v žižkovské televizní věži. Procházka opět rozdával úsměvy do fotoaparátů. I když na něm byla únava znát čím dál víc, rozhodně si nestěžoval, sláva k cestě novodobého gladiátora prostě patří. „Jsem v pohodě,“ reagoval na dotaz, jestli už toho na něj není moc. Pak zasedl se svými trenéry za stůl a začal odpovídat.

„Spontánní rvačka, abych to shrnul pár slovy,“ začal bojovník z Moravy vzpomínat. „Hodně hra, na kterou jsme i sami sázeli, a vyplatilo se to.“

Soupeře, který dosud nezažil tvrdší porážku, ještě potkal na hotelu.

„Přišel jsem za ním, potřásl mu pravicí a poděkoval mu za souboj. On mně taky poděkoval a to byla veškerá komunikace, která mezi námi proběhla.“

Do UFC přišel Procházka coby šampion polotěžké váhy japonské organizace Rizin, na kterou vzpomíná jen v dobrém. Jako svůj největší zážitek ve sportovní kariéře tak dál uvádí premiéru právě v Asii. Navíc je také rád za to, co mu toto angažmá dalo. „V Japonsku jsem potřeboval ještě pracovat na svém charakteru a teď to chci jen ukázat, to je všechno.“ Americký gigant považuje sedmadvacetiletý válečník za nejlepší místo, kde může své schopnosti předvést.

Tiskovou konferenci zakončil přípitek Procházky s trenéry Karaivanovem a Jaroslavem Hovězákem. Prázdnou skleničku pak energický bojovník rozbil o hlavu a vykřikl: „Vítězství! Hoj!“

UFC

12. července 2020 • 17:04

Osobnosti MMA o Procházkovi: Koncert! Největší úspěch v historii

UFC

13. července 2020 • 09:29

UFC si Procházky cení. Za debut vydělal víc než Vémola či Pešta celkem