MILAN BLAHYNKA

V loňském roce svých osmdesátin se dočkal východočeský nadmíru plodný autor Jiří Faltus vskutku splendidní knižní publikace DRAŽBA ROZUMU I HLOUPOSTI (TG Tisk s.r.o., Lanškroun 2019, 140 s.). Pod atraktivním titulem se tu čtenáři dostává odhadem na dva tisíce aforismů, na každé straně je jich zpravidla víc než dvacet a střídají se vždy sázený jeden obyčejně, další tučně, aniž to vyznačuje, co jest číst jako závažnější. Proud textových stran je prokládán autorovými celostránkovými snímky, fotografiemi s popisky většinou ironickými, víceméně vtipnými. Aforismy slovem i obrazem jsou rozděleny do pěti oddílů s opět slibnými názvy Švédský stůl, S předehrou i bez ní, V bezpečné zóně, Kruhový objezd a Pod čarou ponoru – ale není snadné pochopit, proč třeba aforismus „Víra i nevěra uzdravují“ patří do oddílu V bezpečné zóně.

V knize je množství aforismů šťastných, sloužících sympatickému autorovi ke cti. Foto výlohy výkupny čehokoli láká kolemjdoucí mj. i nápisem Váš Bordel naše Radost a Faltus k tomu uštěpačně praví: „Jen a byste to s tou radostí nepřehnali.“ Za nejlepší mám fotografii skříněk na dopisy s nápisy Nevhazejte reklamu! a Nedávat reklamu s Faltusovým návrhem: „Jenom bankovky!“ Podobně mnoho aforismů poučí i potěší, ať už dopovídáním úsloví („Zkušenosti nás učí. Vždycky pozdě“), ať trefnou smysluplnou hříčkou se slovy („I špatná paměť si dokáže vybírat to nejlepší“ – i když pravdu povediac si vybírá často naopak to nejhorší, když jde o druhé), ať už objevem paradoxu („Povrchnost do nás umí vniknout co nejhlouběji“), ať jsou definicí („Trampolína – tělocvičné nářadí k jarnímu rozpohybování trampů“, nebylo by výstižnější: nářadí pro líné trampy? jarní rozpohybování nápadu ubližuje). Některé aforismy patří už do satiry, jsou jako za všech časů výrazem rozčarování a trpkosti („Aby ho mohli prohlásit za dokonalého, musel dokonat“). Některé aforismy jsou však žel jen banální zjištění podávaná bez nápadu a jsou pouhé polopravdy („Peníze a moc mají svůj zákoník“ – ve skutečnosti na zákoníky nedbají, a to ještě není žádný zákoník), některé jsou nedotažené nápady („Člověče prach jsi a v prášky se obrátíš“ – tady nápad spojit známý výrok s deminutivem prášky nepřesvědčuje, člověk ve stáří se v ně neobrací, ale na prášky se obrací o pomoc v nemoci) a nad některými zůstává rozum prostě stát („Vlekař: mistr převleků“). Mezi Faltysovými aforismy jsou i takové, jimž porozumí jen menší část čtenářů. Tak aforismus „Komu se rojí v hlavě nápady, bez rojáčku je může propást“ zabere jen u včelařů, kteří vědí, že rojáček není malý roják, malý úl, z něhož se rojí včely, ale že je to naopak „bedýnka upravená k pochytání vylétlého včelího roje“ (Příruční slovník jazyka českého). Tu jsme u rozdílu mezi aforismem a poezií: i když mají mnoho společného, hlavně fantazii, umění slovní hříčky a lapidárnost, také se v lecčem liší: v poezii je málo známé slovo vynikající koření, výzva čtenářské okoralosti, obecně neznámé slovo aforismus naopak zabíjí, znesrozumitelňuje.

Mám za to, že Dražba rozumu i hlouposti by zapůsobila silněji, kdyby byla proškrtána asi tak na třetinu, ale to nebylo v autorově moci. Autor opravdu nemůže za to, že dnes v mnoha nakladatelstvích nemá partnera v osobě přísného redaktora, který rozumí literatuře a na rozdíl od většiny autorových přátel není vázán k autorovi žádným mimoliterárním vztahem a žádnými ohledy, a právě proto mu může prospět na cestě k dokonalosti