RECENZE: Potřebujeme tajemství a laskavost. Kurt Elling by měl na podzim přijet do Česka

Jako hlavního hudebního partnera přizval Elling původem panamského pianistu Danila Péreze. A inspiraci získal díky dětem, „jejichž naivní moudrost mi pomohla rozpoznat hlubší smysl a krásu her na schovávanou“. Konkrétně díky partě svojí malé dcerky, od které odposlechl i titul alba.

„Na desce The Questions jsem se tázal, jak můžeme žít v takovém zmatku. Jestli se s tím vůbec dá něco dělat. Jenže někdy se musí pracně hledat, abychom si všimli možností skrytých přímo před námi. Zářící diamant je třeba rozpoznat a vybrousit z něčeho, co vypadá jako hrouda zmrzlé hlíny. Pak najednou zní odpověď zcela jasně: ‚Buďme laskaví!‘ Jenže kolotoč zpráv pokračuje rychlým tempem a konfrontuje nás s ještě temnějším labyrintem. Jak můžeme přežít? S Danilem sdílíme obavy o náš svět a úzkost ze stavu, v jakém se nalézá. Album Secrets Are The Best Stories je náš cri de coeur (nářek srdce, přeneseně protest – pozn. red.),“ vysvětluje zpěvák.

Vytříbená hudba

Texty, ať už převládající Ellingovy zcela vlastní, nebo zpěvákem upravené verše soudobých básníků jako Franz Wright či Robert Bly, přitom vůbec nevyznívají polopaticky a naivně. Jsou poetické, obrazné, srozumitelně filozofující, mnohdy využívají mystických prvků a historických příměrů. „Města Judeje tajila sílu útočišť / štítů, úkrytů a bezpečí / ale i Řím měl oltáře / v jejichž stínu se možná krčil unavený otrok,“ zpívá autor v Beloved verše inspirované dílem loni zesnulé spisovatelky Toni Morrisonové. Končí útěšně: „Jednou zase uvidím svoje holubice / se všemi nebeskými hostiteli.“

Poselství alba, onen Ellingův a Pérezův cri de coeur, výzva ke všeobecné lidské vstřícnosti a nezavírání očí před problémy, je samozřejmě zásadní už pro prožitek a důvěryhodný výraz zpěváka i hudebníků. Nicméně obsah nestíní samotnou hudbu. Muzika působí vytříbeně, emotivně a vlastně ve výsledku konejšivě i bez povědomí o významu textů a jednotící koncepci.

Jako hudební základ pro vlastní texty si Elling pochopitelně vybral promyšlené kompozice z katalogu nového hudebního partnera Danila Péreze, ale nejen je. K vrcholům alba patří Stays, uchopení motivu Pérezova dlouholetého kapelníka, legendárního saxofonisty Waynea Shortera. Zpěvák si tu s neuvěřitelnou samozřejmostí pohrává s neobvyklými tónovými sekvencemi, náročné nepravidelnosti a zvraty zvládá frázovat, jako kdyby šlo o snadný pop song. Což není ani náhodou. Přesto píseň zůstává navzdory komplikované struktuře posluchačsky přístupná. Chytne už onou zdánlivou „lehkostí“, elegancí a náruživostí projevu. Elling využil také nápěvy hned dvou skladeb zesnulého baskytarového génia Jaca Pastoria. Ač jde o kusy známé v úplně jiných souvislostech, zpěvák jim dokázal vnuknout písňovou formu zcela přirozeně a uvěřitelně. Také zde nezazní ani stopa plytkosti, ani náznak bagatelizace.

Přijede do Česka?

Vedle zpěváka právem poutá nejvíce pozornosti piano. Pérez vybočuje z jakékoliv schematičnosti, hovoří beze slov a povyšuje doprovod v jakýsi neustále proměnlivý „recitál v pozadí“. Přitom nikdy na úkor dominantní role zpěváka. Klavírista však není jediným, kdo zaslouží obdiv. To, jak Ellingův vokál v úvodní baladě The Fanfold Hawk podepírá pouze kontrabas Clarka Sommerse, je naprosto úchvatné. V A Certain Continuum se zase stará o zvukové „tajemno“ hostující kubánský perkusista Román Díaz.

Písně i samotná nahrávka vznikly před současným smutným informačním leitmotivem celosvětové epidemie, ale do atmosféry doby dobře zapadá. Už onou výzvou ke hluboké nesobecké ohleduplnosti ke všem a všemu na planetě, ač třeba utopické. Melodicky i rytmicky neprvoplánový, hudebně dobrodružný, poetický cyklus klavírních balad představuje uklidňující protipól fatalismu, arogance i bezohlednosti.

Kurt Elling by měl na podzim přijet zapívat i do Česka. Konkrétně jako host Jazz Dock Orchestra, se kterým plánuje v pražském klubu Jazz Dock vystoupení v rámci festivalu Jazz On5. Doufejme, že sympatické návštěvě už nebude nic bránit.