„Rusové sami říkají, že česko-ruské vztahy jsou nejhorší od roku 1989; už ale nedodávají, že je to z velké části jejich vinou,“ říká Kocáb. „Když jsme dělali odsun, měl jsem teorii, která se ukázala jako fantasmagorická a příliš ideologická, ale byla určitě správná, jednou k ní jistě dojde. Jednou budeme muset udělat tlustou čáru za našimi negativními zkušenostmi a začít nové vztahy jako dva svobodné státy,“ uvedl Kocáb.
Nástupem Putina do funkce se podle Kocába vše zvrtlo: „Putin a jeho působení v KGB má vypovídací hodnotu. Ukazuje se, že ta tlustá čára se ještě odkládá. Není to nic proti Rusům, není to žádná rusofobie, ale putinofobie,“ pokračoval Kocáb. Podle něj mají Rusové smůlu, že nejsou schopni si do svého čela prosadit slušné lidi. Určitou výjimkou byli podle něj Gorbačov a Jelcin.
„My jsme tedy dělali odsun a já budu muset ten odsun sovětských vojsk ještě dodělat, protože jsme zapomněli na ruskou ambasádu,“ pravil Kocáb. „Je plná různých špionů... Dělaj to všechny země, ale když je ten počet tak vysoký a netypický... Musíme se znovu zamyslet nad tím, proč jsme za posledních 30 let nebyli schopni tuto část odsunu dodělat.“
Z odsunu sovětské armády zůstaly dva dluhy: „Jednak tedy velké množství diplomatů na ruské ambasádě... A to, že se s námi vůbec nevyrovnali za majetkoprávní, ekologické a další škody, které zde zanechali,“ zmínil Kocáb.
Pro Rusko je nesmírně bolestivé, že Česko směřuje na Západ. „Tato bolestivost začínala už v době zmíněného odsunu. V té době jsem často zaznamenával, že Sověti už tehdy říkali, že chtějí také do NATO, nebo zrušit pakty Varšavskou smlouvu a NATO. Kdyby se jinak chovali, byl bych třeba i podporoval, aby v NATO byli,“ řekl Kocáb.
„Tehdy šlo o to, že když byl odsun dojednáván, chtěli ho chápat jako součást mezinárodního euroamerického odzbrojovacího procesu, ale nechtěli přiznat, že byli okupační armádou,“ podotkl.
„Nikdo si neuvědomuje, že nejdůležitější datum odsunu sovětské armády je 28. březen 1990, kdy se mně a několika poslancům podařilo docílit, aby Federální shromáždění Československé federativní republiky zrušilo ostudnou smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk. A od 28. března 1990 se opět stali okupanty a byli zde už bez právního základu,“ zdůraznil.
„Tento fakt, že jsou prohlašováni za okupanty a je zpochybňována jejich role při osvobození Československa a po druhé světové válce, dodnes hněte. Řekl bych, že je to backgroundem nedohovorů, které máme dnes,“ myslí si Kocáb.
Premiéři Česka a Ruska se nesešli od roku 2013. Co tedy může Česká republika udělat pro pomyslnou tlustou čáru, aby se vztahy podařily narovnat?
„Víte, docela se nám hodí, že se ty vztahy zhoršily. Vztahy tak, jak přetrvávaly předtím, byly do určité míry vazalské. Nedokázali jsme proti nim prosadit vůbec nic. Neměli jsme ani odvahu namítnout nic na to, že tu budou mít tolik diplomatů na ambasádě... ani nic ohledně majetku v období socialismu, který zde obhospodařovali, a který si zde pronajímají a nic nám za to neplatí,“ zopakoval.
„Tyto podmínky kořenily v chronické obavě našich státních reprezentantů před Rusy,“ poznamenal Kocáb.
„Díky tomu, že se nyní konflikt s Ruskem vyhrotil kvůli ricinové aféře, pomníkům, jaderné energetice, tak je čas se sejít, udělat nějakou česko-ruskou komisi a říct: Heleďte, dáme to vše na stůl, začneme se tvářit jako dospělí lidé. Jsme dva různé státy, musíme se vzájemně respektovat a mít vzájemně vyhovující podmínky,“ myslí si Kocáb.
Naopak Rusové, podle Kocába, nemají žádnou radost z toho, že se vzájemné vztahy zhoršují. „Oni chtějí mít naopak vztahy dobré. Opravdu spíše nám se hodí, že si můžeme vyčistit stůl a udělat rovné podmínky. Rusové jsou zvyklí jednat s někým, kdo je silný. Když uvidí, že máme jasný názor a přístup ve smyslu ‚hoši, takhle to tedy nepůjde‘, je šance, že to pochopí a přistoupí na to.“
Poté se Kocáb jal komentovat českou politiku v roce 2020, kterou vnímá špatně.
„Můžeme konstatovat, že po 30 letech se nám nepodařilo naplnit, že o naší politice nebudou rozhodovat komunisté. Vyjadřují se úplně ke každé kauze a Babišova vláda je na nich závislá. ... Agresivita komunistů vzrůstá. Nemám z toho radost. V čele našeho státu jsou zase bývalí komunisté – Babiš a Zeman a zmocněnkyně pro lidská práva Válková, která chodila za ruku s Urválkem. To je úplně absurdní,“ sdělil Kocáb.
Problém má také s Visegrádskou čtyřkou: „Havel jí plánoval jako skupinu bývalých socialistických států. Říkal jsem tehdy – Vašku, proč to dělat, mně se to nelíbí. Říkal, že to dělá proto, že jsou tam rozumní lidé a mohli jsme společně vytvořit jádro bývalých satelitů, které usilují o vstup do EU. Už nevěděl, že se to stane pátou kolonou, která soustavně hází písek do všech rozhodnutí EU. Jsou to v podstatě socialistické satelity, ještě přibrat Rumunsko a Bulharsko, Rusko... a jsme tam, kde jsme byli. Pozor na to,“ varuje.
Na přetřes přišla i otázka týkající se jeho politických ambicí, kdy nevyloučil svou kandidaturu na prezidenta. „Určitě to nevylučuji, možná k tomu dokonce dojde – záležet bude na tom, kdo bude kandidovat... jestli se do čela státu požene další bývalý komunista, tak do toho jdu. Když by přišel rozumný člověk, tak tu ambici nemám,“ dodal Michael Kocáb.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
