Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Fernando Alonso není jediný navrátilec. Jak dopadly návraty dalších zvučných jmen do F1?

Stanislav Kolman
Diskuze (4)

Dvojnásobný šampion a výrazná osobnost F1 Fernando Alonso se příští rok vrátí s týmem Renault. Není to přitom jediné slavné jméno, které si od šampionátu odpočinulo, aby se posléze vrátilo. Komu to za to stálo, a komu se comeback naopak nepovedl?

Fernando Alonso je výrazná a zároveň poměrně kontroverzní postavička motoristického sportu. Fandové jej milují pro jeho upřímnost a fakt, že i z průměrného auta dokázal na závodní dráze vyždímat absolutní maximum. Někdy i možná o trošku víc. Odpůrci mu zase vyčítají, že kudy chodil, tam za sebou nechal paseku. Ať už šlo o vyhrocené vztahy s Lewisem Hamiltonem v roce 2007, aféru s úmyslnou bouračkou týmového kolegy v Singapuru 2008 (ta Alonsovi pomohla k vítězství) či frustraci a kritiku McLarenu-Honda zejména v roce 2017.

Ať už patříte do jedné či druhé skupiny, snad budete souhlasit s tím, že lidé na jméno Alonso slyší. A není divu, že nedávná informace o jeho návrat do formule 1 znovu rozproudila vášnivé diskuze. Španělský pilot se po dvouleté odmlce vrací do Renaultu, týmu, se kterým v letech 2005 a 2006 vyhrál své dva tituly mistra světa. Cestu k dalším vítězstvím nebude mít jednoduchou, neboť aktuálně patří francouzský tým spíše do středu pole a revoluční změna pravidel se po pandemii koronaviru odsunula až na rok 2022.

Charismatický pilot začínal v týmu Minardi a jeho trasa pokračovala směrem Renault, McLaren, Renault, Ferrari a McLaren. Od formule 1 si sice v posledních měsících odpočinul, ale rozhodně se nenudil. Ve vytrvalostních závodech WEC ovládl se svým týmem celou soutěž a hlavně čtyřiadvacetihodinovku Le Mans, okusil krásy Dakaru a stále se nevzdal šance na triumf v legendárním závodě 500 mil Indianapolis.

Alonso však není jediné zvučené jméno, které se po odmlce rozhodlo do formule 1 vrátit. Vybrali jsme pro vás sedmičku dalších jezdců, v jejichž kariéře zaznamenáváme comeback do královny motorsportu. Někdy pauza trvala jen pár měsíců, jindy dokonce několik let…

Juan Manuel Fangio

Argentinský závodník byl u samotného počátku mistrovství světa formule 1. V první sezoně 1950 skončil druhý za Italem Farinou, o rok později však nenašel přemožitele a získal svůj první mistrovský titul. Toho času se kromě samotného kalendáře F1 jezdil i nespočet nemistrovských závodů, kterých se Fangio rovněž účastnil. V roce 1952 spěchal z Belfastu na okruh v Monze. Cestoval celou noc, aby na start dorazil asi 30 minut před startem. Unavený Fangio však nad svým maserati po několika kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval. Sezony 1952 se pak nezúčastnil.

O rok později se vrátil v plné síle a v soutěži skončil druhý za Italem Ascari. Mrzet ho to zas až tolik nemuselo, protože v dalších čtyřech letech získal čtyři po sobě jdoucí tituly mistra světa. Celkem jich tedy posbíral pět a do nástupu éry Michaela Schumachera byl v tomto ohledu absolutním rekordmanem. Byť závodil v jedné z nejnebezpečnějších ér motorsportu, dožil se Fangio úctyhodných 84 let. V červenci 1995 podlehl srdečnímu kolapsu a Argentina za pětinásobného světového šampiona vyhlásila třídenní smutek.

Niki Lauda

I lidé nepolíbení formulí 1 dobře znají jméno Niki Lauda, hlavně pak jeho nešťastnou nehodu z roku 1976 na Nürburgringu, kdy málem přišel o život a z hořícího ferrari jej zachránili na poslední chvíli. I když Lauda málem umřel, vynechal pouhé dva závody a v Itálii byl znovu připraven startovat. O titul bojoval s Jamesem Huntem do posledního závodu sezony, kde to ale nakonec v náročných deštivých podmínkách vzdal. O fantastickém průběhu sezony 1976 pojednává snímek Rivalové (2013), který se u kritiků dočkal skvělého hodnocení.

Lauda si spravil chuť o rok později, kdy získal svůj druhý titul. Posléze jej angažoval tým Parmalat Racing Team, kde se ale Rakušan potýkal s častými technickými problémy a po dvou neúspěšných sezonách se ze sportu stáhl. Po dvouleté pauze se však vrátil s týmem McLaren a nemohl udělat lépe. V prvních dvou letech to ještě na mistrovský zářez nestačilo, roku 1984 však nenašel přemožitele a vybojoval třetí titul mistra světa.

Ve formuli 1 se Lauda angažoval i po konci své aktivní kariéry. Nejvýrazněji v aktuálně mistrovské stáji Mercedes, kde od roku 2012 působil jako poradce. Díky němu si cestičku do německého týmu našel Brit Lewis Hamilton, který tu letos útočí na sedmý titul mistra světa, čímž by vyrovnal rekord Michaela Schumachera. Případného přepisování historických tabulek se Lauda bohužel nedočká. Po vleklých zdravotních problémech 20. května 2019 ve spánku zemřel. Na jeho počest je jedna z hvězd na monopostech týmu Mercedes zbarvena rudě.

Alain Prost

Úspěšný francouzský závodník se do historie formule 1 zapsal především poutavými a vyhrocenými souboji s Ayrtonem Sennou. Prost vybojoval s týmem McLaren v letech 1985 až 1989 tři mistrovské tituly, aby posléze přestoupil do Ferrari, kde chtěl ukořistit několik dalších. Byť posbíral pár vítězství a řadu umístění na stupních vítězů, stačilo to nanejvýš na druhé místo v šampionátu jezdců.

V průběhu sezony 1991 Prost vůz i celý italský tým kritizoval, svůj monopost dokonce přirovnával k náklaďáku. To se Ferrari samozřejmě nelíbilo a tým Francouze vyhodil. Situace byla tak vyhrocená, že pilot ani nedokončil sezonu a v posledním závodě v Austrálii vůbec nestartoval. Pro příští rok testoval s týmem Ligier, nakonec se ale rozhodl pro roční pauzu. Do kokpitu se vrátil v roce 1993 a vyplatilo se. V barvách Williamsu získal svůj čtvrtý titul mistra světa s náskokem 26 bodů před Ayrtonem Sennou. Až poté se definitivně rozloučil s kariérou.

Rozhodně ale F1 neopustil definitivně. Už v roce 1996 to zkusil s vlastním týmem a nezačalo to vůbec špatně. V prvním závodě skončil Olivier Panis pátý, v Brazílii vybojoval třetí, ve Španělsku dokonce druhé místo. První sezona týmu však byla zároveň tou nejúspěšnější. Na podobné výsledky už Prost nedokázal navázat a po pěti letech z formule 1 odešel. Poslední rok týmu byl však klíčový pro českého fanouška, neboť přinesl první a zatím jedinou účast českého pilota v závodech F1. Tomáš Enge naskočil do posledních tří podniků podniků, jeho maximem však bylo dvanácté místo.

Na motorsport Alain Prost ani poté nezanevřel. V posledních letech můžeme Francouze pravidelně vídat na startu šampionátu Formule E, od roku 2017 je pak důležitým konzultantem továrního týmu Renault.

Nigel Mansell

Nepřehlédnutelná osobnost formule 1 z osmdesátých a devadesátých let nejen pro svůj ikonický knír. Nigel Mansell vybojoval ve své kariéře jednatřicet vítězství, bohužel to ale stačilo “jen” na jeden titul mistra světa, který vybojoval v roce 1992 v barvách Williamsu. O rok později si dal od formule 1 pauzu, místo ní zamířil do zámořské Indy Car, kde působil v týmu Newman-Haas herce Paule Newmana a Carla Haase. Ve své první sezoně získal nejen titul nováček roku, ale hlavně celkové prvenství.

O rok později se do formule 1 vrátil, aby znovu zkusil štěstí. Další mistrovský titul mu to však nepřineslo, spokojit se musel jen se svým posledním prvenstvím z Velké ceny Austrálie 1994, které vybojoval opět v barvách týmu Williams. V zákulisí aktuální formule 1 se zas až tak často neobjevuje. A když už se na její adresu vyjadřuje, většinou to nejsou zrovna pozitivní ohlasy.

Michael Schumacher

Kariéru sedminásobného šampiona a stále ještě nejúspěšnějšího pilota v dějinách formule 1 asi nemá cenu zdlouhavě rekapitulovat. Schumacher debutoval roku 1991 v Belgii s týmem Jordan. Tehdy nedojel, o rok později v barvách Benettonu už však ano a rovnou na prvním místě, což bylo jeho první z 91 vítězství. Na první titul si musel počkat do roku 1994, v roce dalším pak tento úspěch zopakoval. S prvními mistrovskými vavříny přišla také první kontroverze, když Schumi v posledním závodě v Austrálii kolidoval s Damonem Hillem, čímž oba vyřadil ze hry o body a titul uzmul o bod před britským soupeřem.

Následoval přesun do Ferrari, které se pod taktovkou Schumachera chtělo vrátit na vrchol. Hned ve druhém roce však přišel další kontroverzní moment a kolize s Jacquesem Villeneuveem, se kterým Němec do posledního závodu sezony bojoval o titul. Tady už to Schumacherovi neprošlo a za nebezpečný incident byl odměněn diskvalifikací ze šampionátu, byť získaná vítězství a body se mu do historických statistik počítají. Na další titul si musel počkat až do roku 2000, kdy začala jeho nejslavnější éra. Při ní získal pět titulů po sobě a třeba v roce 2002 nechyběl jedinkrát na stupních vítězů.

Suverénní tažení soutěží utnul až v roce 2005 Fernando Alonso, v daném roce získal Schumi jediné vítězství v kontroverzní VC USA, kde startovalo pouze šest pilotů na pneumatikách Bridgestone. O rok později už měl k zisku osmého titulu podstatně blíže, dva závody před koncem v Japonsku mu ale jeho vůz vypověděl službu a nakonec z toho bylo jen druhé místo, znovu za Alonsem. Krátce po závodě v Itálii (kde Schumi vyhrál), oznámil konec kariéry a přenechání závodní sedačky Kimimu Räikkönenovi.

Schumacher ale po formuli 1 nadále pokukoval. V roce 2009 trefila v kvalifikaci na VC Maďarska pružina Felipeho Massu do hlavy a Brazilec ve zbylých závodech nemohl nastoupil. Hodně se spekulovalo o návratu Schumachera, ten však měl krátce po nehodě na motocyklu a z velkého comebacku sešlo.

Nakonec se ale přeci jen vrátil, stalo se tak v roce 2010 s týmem Mercedes, který do formule 1 vstoupil s nemalými ambicemi. Schumacher sice pravidelně sbíral body, jeho maximem v prvních dvou letech však bylo nanejvýš čtvrté místo. Až roku 2012 se dočkal a v chaotické Velké ceně Evropy ve Valencii se probojoval až na třetí příčku, čímž získal své jediné pódium od comebacku. Po tomto ročníku F1 opustil definitivně. Mnozí říkají, že si návrat mohl ušetřit, protože výsledkově nebyl zrovna povedený. Druhá část příznivců ale připomíná, že to byl právě Schumi, kdo Mercedesu pomáhal stavět základy dnes dominantního týmu Mercedes.

V roce 2013 obletěla svět zpráva o Schumiho vážné nehodě na lyžích. Od té doby se na veřejnosti neobjevuje a rodina včetně nejbližších zdravotní stav úspěšného závodníka nekomentuje. Když se ale na veřejnosti objevila jiskřička pozitivní naděje, rodina takovou informaci okamžitě dementovala. Radost teď klanu Schumacherů dělá především Michaelův syn Mick, jenž působí v šampionátu Formule 2 a stále častěji se začíná spekulovat o jeho angažování do královny motorsportu.

Kimi Räikkönen

Kariéra Icemana je od počátku zajímavá, neboť před vstupem do formule 1 absolvoval Fin pouze 23 závodů ve formulových monopostech. Ani to ale neodradilo vedení stáje Sauber, aby jej angažovala, za což se Kimi v debutové sezoně odvděčil dvěma čtvrtými místy. O rok později se přesunul do McLarenu, kde vybojoval první stupně vítězů, v roce dalším pak úvodní vítězství kariéry. Stalo se tak hned ve druhém podniku v Malajsii.

Räikkönen měl dvakrát solidně našlápnuto k zisku mistrovského titulu s McLarenem, kvůli mnoha technickým odstoupením ale dosáhl nanejvýš na druhé místo v šampionátu jezdců. Pomohla až změna prostředí v roce 2007, kdy se Iceman přestěhoval do Ferrari a hned ve své první sezoně v Maranellu uzmul prvenství v šampionátu. Byl to jeho první a zároveň poslední titul, po sezoně 2009 se pak s formulí 1 rozloučil a dal přednost jiným soutěžím, například rallye.

Láska k formuli 1 ale nakonec zvítězila a Kimi se v roce 2012 rozhodl pro comeback s Lotusem. Pravidelně sbíral body, dokonce dosáhl na jedno vítězství a v šampionátu skončil třetí. O rok později už tolik bodů nevybojoval, dosáhl ale na první místo v úvodním závodě v Austrálii. Dvouletá štace s Lotusem vyvrcholila návratem do Ferrari. Tam Kimi působil dalších pět let a pravidelně bodoval, získal i několik umístění na stupních vítězů. Na další vítězství se ale načekal pět let, vybojoval jej až ve VC USA 2018.

Od roku 2019 působí v týmu Alfa Romeo, kde se mu v první části sezony dařilo pravidelně bodovat, v té druhé jako kdyby ale italský tým ztratil dech. Smlouvu má Iceman s týmem do konce letošní sezony a jeho budoucnost zatím zůstává ve hvězdách.

Robert Kubica

Jediný závodník z našeho výběru, který nezískal titul mistra světa. Přesto si myslíme, že si jeho příběh zaslouží tu být. Naskočil do rozjeté sezony 2006, když po neuspokojivých výsledcích nahradil Jacquese Villeneuvea. Ze závodu byl sice kvůli technickým nesrovnalostem diskvalifikován, sympatickým výkonem si ale nahlas řekl o závodní sedačku do konce sezony. A týmu BMW Sauber se hned ve třetím závodě odvděčil třetím místem na italské Monze.

Roku 2007 pravidelně bodoval, fanoušci si ale pamatují hlavně jeho ošklivou nehodu z Kanady, po které dokonce musel jeden závod vynechat (a zapříčinil tak debut mladičkého Sebastiana Vettela). O rok později se vrátil ještě silnější a parádní vstup do ročníku vygradoval vítězstvím na trati v Kanadě, kde rok předtím havaroval. To Kubicu rovněž vyšvihlo do čela šampionátu. K jeho smůle se ale BMW rozhodlo soustředit na další rok a vůz pro tento ročník nevyvíjet, takže se Kubica musel spokojit už jen se třemi umístěními na stupních vítězů a celkově skončil čtvrtý.

Sezona 2009 se týmu BMW Sauber nepovedla vůbec, maximem polského pilota bylo jedno umístění na stupních vítězů a celkově až čtrnácté místo v šampionátu. V dalším roce se objevil v barvách Renaultu a znovu to vypadalo nadějně. Třikrát skončil na stupních vítězů, pravidelně bodoval a celkově skončil osmý. Měl slušně našlápnuto, dokonce se říkalo, že na stole leží kontrakt od Ferrari, jenže…

V únoru 2011 obletěla svět šokující zpráva o vážné nehodě Roberta Kubici během rallye. Závodní fabii provrtalo svodidlo a Polák měl velké štěstí, že nepřišel o život. Musel se ale podrobit několika operacím ruky a s jeho návratem do formule 1 to nevypadalo vůbec dobře. Roky čekal, zkoušel štěstí coby rezervní pilot, naděje na comeback však byla stále menší.

Ale nakonec se dočkal. I díky silnému sponzorovi v zádech mu dala pro rok 2019 příležitost stáj Williams, která ale od počátku tak nějak tušila, že příliš konkurenceschopná nebude. A prognóza se navzdory sinému motoru Mercedes v útrobách vyplnila. Kubica vybojoval jediný mistrovský bod v chaotické Velké ceně Německa, což bylo zároveň jediné bodované umístění týmu. Jinak bojoval na chvostu startovního pole a jediným alespoň nějakým konkurentem mu byl stájový kolega George Russell. Už v Singapuru Kubica potvrdil, že se závoděním po sezoně definitivně skončí. Nebyl to sice filmový happy end, přesto se Polák svého vysněného comebacku dočkal. A ve formuli 1 zůstal, aktuálně působí jako rezervní pilot Alfy Romeo a počítá se s jeho naskočením do některého z pátečních tréninků.

Stanislav Kolman
Diskuze (4)

Doporučujeme

12. 7. 2020 12:31
Niki Lauda
Suverénně nejlepší byl podle mě návrat Nikiho Laudy. Jako vyhrát hned 3. závod po dvouleté pauze je velký umění.
10. 7. 2020 21:57
Re: Alonso je top, s tim nic nenadelas
Ja jsem videl presne to stejne na vlastni oci.
Avatar - žlababa
10. 7. 2020 14:50
Re: Alonso je top, s tim nic nenadelas
k tomu nejlepšímu projetí ideální stopy ... tuším že to bylo v Monaku 2006, kdy v jedné zatáčce měřili jak ji piloti projíždí. Alonzo měl za celý závod mezi nejširším a nejužším projetím zatáčky 2cm.
To je naprosto neuvěřitelné, 78x projet zatáčku s max 2cm odchylkou.
10. 7. 2020 14:09
Alonso je top, s tim nic nenadelas
Ja jsem byl pred par lety v Silverstone, Alonso samozrejme v pomalym McLarenu, taky vsichni asi vime, jak Alonso vsude siri chaos a podivne triky atd ... neni snadny mit ho rad :-)

Nicmene jsem si odnesl jeden necekany poznatek. Vsichni jezdi jakoze dobre, ale jeden jezdec projede tu nejlepsi a nejrychlejsi stopu proste pokazdy, bez ohledu na to, co se kolem deje a kdyz zacne prset, tak to znamena, ze je oprpti ostatnim doslova jina liga. S autem sotva na 18. misto si dojel bodovany na 9. miste pekne trpelivou jizdou ... a proste vycnival nad vsechny ostatni cely vikend, nejen pri zavode.

Ano, byl to Alonso.

Je to asi nejlepsi ridic soucasnosti. Ale tim nerikam, ze je nejlepsi pilot F1 nebo tak, to neni jen o tom rizeni auta. Ridi tam vsichni vyborne.
Ale ikdyz neni muj oblinenec, proste musim rict, ze Alonso je v soucasne dobe asi nejlepsi. Ma talent a hlavu a je nad veci a vsechno videl, vsechno zazil a hlavne jede vzdy naplno, ikdyz to auto nejede. Respekt.

PS: Raikkonen je dost podobny priklad, co se talentu a zkusenosti tyka, ale precejen podle me nema az tak profesorskou jizdu.
Presto je mi sympatictejsi, ikdyz teda chlasta, coz mi pripada vubec hodne mimo, ale to uz je zas jina pohadka.