Den poté. Ponurá šeď na obloze. Smutek. Stále myslím na to, co se stalo 7. července. Na trati, kterou mám rád. Jedna lidská chyba – a obrovské neštěstí. Kolik chyb každý za svůj život uděláme.

Tato ale byla fatální.

Myslím i na zhrouceného strojvedoucího. Nikdo si nic takového nepřál. Tím méně on. Kolikrát ve své profesi přivezl na té trati cestující bezpečně do cíle. Do Nové Role, Nejdku, Perninku, Potůčků, Johanngeorgenstadtu. A v opačném směru až do Karlových Varů. Byly těch jízd bezpochyby stovky.

Pak přišla pracovní směna, během níž došlo k fatálnímu rozhodnutí, které ve zlomku času změnilo životy tolika lidem. Obrovským štěstím v neštěstí bylo, že v obou vlacích jelo relativně málo pasažérů. Kdyby byly ty vlaky plné ... raději nedomýšlet.

Viník bude bezpochyby potrestán, ale upřímně řečeno to nám, cestujícím veřejnou dopravou, příliš nepomůže.

Měli bychom chtít od kompetentních (a ne špatně placených) osob slyšet, co udělají pro to, aby podobná tragédie za stávajícího systému (D3 – zjednodušené řízení) nehrozila kdykoli v budoucnu. Jsou-li naše životy a naše bezpečí závislé pouze na lidském faktoru, jak se v perninském případu vyjevilo, pak se nelze divit, že lidé budou mít oprávněné obavy.

Dokud neznali podrobnosti o tom, jak systém D3 funguje, nastupovali do vlaků Krušnohorského Semmeringu, aniž by se zabývali otázkami, co když se náhodou stane ... však víte. Kdo tam jezdí či v minulosti jezdil častěji, dobře ví, že na jednokolejné trati s obousměrným provozem na sebe vlaky v určených stanicích musejí čekat (Nová Role, Nejdek, Nové Hamry, Pernink). V dobách, kdy na každém z těchto nádraží byl výpravčí, který – obrazně řečeno – hvizdem píšťalky a zvednutím plácačky ručil za to, že se proti našemu vlaku nevyřítí jiný, jsme se cítili jistější než později, kdy se výpravčí vytratili – a my jsme do „útrob“ systému, jak vlastně funguje, neviděli.

Nebyl ovšem důvod se znepokojovat, věřili jsme odborníkům. Až nyní, po sedmém červenci.

Je to podobné jako s Boeingy 737 MAX. Když jsem do něj v roce 2018 v Egyptě nasedal, nebyl důvod se jakkoli znepokojovat. Pak ale v březnu 2019 jeden z MAXů havaroval v Etiopii, následně vyšlo najevo, jaké má problémy s řídícím systém, a všechny tyto stroje byly uzemněny. Zpětně si říkám, že kdybych tenkrát na letišti v Marse Alam věděl, jaké nedostatky tento typ stroje má, let do Evropy (obr. 1/1a) bych si rozhodně nevychutnal. Nevědomost je někdy osvobozující.

Podíváme-li se do jízdního řádu IDOS (obr. 2,3,4,5), lépe porozumíme tomu, co se u Perninku stalo. Jeden vlak na ten druhý nepočkal, vyjel kdy neměl a neštěstí se už nedalo zabránit. Problémem ovšem je, že vlaky tam na sebe čekají v různých dnech různě. Velký předpoklad pro lidskou chybu, dál nijak nejištěnou. Jednou se to stát muselo.

Asi jako kdyby letecké společnosti šetřily na pilotech a v dopravních letounech by v kokpitu seděl pouze jeden. Dříve či později by za to lidé zaplatili životem.

*****************************

Obr. 1/ Není to nádhera? Vychutnávat si svět z nadoblačných výšin? Z Boeingu 737 MAX? Pod námi břeh Afriky a tříhodinový let do Prahy. (Foto: Autor článku)

Obr. 1a/ Bezpečné přistání s Boeingem 737 MAX na ruzyňském letišti. Po určité době byl i tento stroj s registrací OK-SWE s šesti dalšími MAXy společnosti Smartwings uzemněn. (Foto: Autor článku)

Pohled do jízdního řádu

Obr. 2/ Toto je jízdní řád vlaku z Karlových Varů do Johanngeorgenstadtu z 6. července 2020, tedy v den státního svátku. Všimněme si fialové šipky. V 15:30 má odjíždět zNových Hamrů. (Zdroj zde i níže: IDOS.cz)

Obr. 3/ Zde je z téhož dne (6. 7.) jízdní řád v opačném směru, z Německa do K. Varů. Zelená šipka ukazuje odjezd tohoto vlaku. Z obr. 2 a 3 je zřejmé, že oba vlaky se křižují v Nových Hamrech (tam na sebe musejí počkat).

Obr. 4/ Na tomto obrázku máme jízdní řád vlaku z K. Varů do Německa v onen osudný den 7. července. Červená šipka ukazuje na Pernink, odkud měl odjíždět směr Johanngeorgenstadt v 15:08 hod.

Obr. 5/ Poslední obrázek ukazuje jízdní řád vlaku z opačného směru, tedy z Johanngeorgenstadtu, jehož strojvedoucí měl čekat na protijedoucí vlak z obrázku 4 a teprve po jeho příjezdu mohl odjet v 15:07 hod (modrá šipka).. Časy jsou ovšem pouze plánované dle jízdního řádu, ve skutečnosti musí tento vlak počkat na příjezd soupravy z opačného směru a dokud se tak nestane, nesmí vyjet. Přesto k tomu došlo.

Z výše uvedeného je zřejmé, že tyto odpolední vlaky se kříží jinde ve všedních dnech (Pernink), jinde během svátků a víkendů (Nové Hamry). Strojvedoucí vlaku jedoucího z Německa se zjevně spletl - výsledek se dostavil zakrátko.

Nelze nevzpomenout na leteckou nehodu v Rusku v září 2011, při níž zahynuli tři naši a jeden slovenský hokejista (kromě jiných). Tam si také jeden z pilotů laicky řečeno „spletl pedály“, neboť byl zvyklý létat s Jakem 40 a neuvědomil si, že pilotuje JAK 42, který se ovládá poněkud jinak. A nechtěně při vzletu brzdil.

Nemyslím si, že v kauze Pernink lze vinu přičíst pouze strojvedoucímu, který neměl z Perninku předčasně vyjet, ale že jsme tu svědky i chyby systémové. Neboli: bylo by nespravedlivé hodit to celé pouze na nešťastného mašinfíru.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.