Roman Cílek: Čas vítězů, čas poražených

Jednotlivé kapitoly tvoří epizody z období od Vánoc 1944 až do konce války v roce 1945. Na pozadí vojenských strategií, politických rozhodnutí či diplomatických jednání je zachycen život obyčejných lidí, ze kterých válka udělala vojáky, zběhy, odbojáře, partyzány, vězně, mučené, popravené, ale i kolaboranty, agitátory, domobrance, záškodníky a konspirátory. Vzpomínky pamětníků mapují bitvu o Ardeny, slavení Vánoc na frontě, založení a působení německé tajné organizace Werwolf, práci agentů tajné služby.

Roman Cílek pracuje v knize Čas vítězů, čas poražených s historickými prameny, jako jsou dopisy, diplomatické depeše, dokumenty úřední povahy, policejní spisy, dobový tisk, rozhlasové vysílání, vojenské příručky či tajné plány. Umně je kombinuje s orální historií – vyprávěním přímých svědků, odposlouchanými příběhy a šeptandou předávanými vtipy.

Autor se dokonce sám aktivně pustil do pátrání při objasňování nepřehledných událostí konce druhé světové války. Na základě těchto zdrojů poutavě líčí překotný vývoj dějin, klade si otázky a vyslovuje obavy, které musely naplňovat mysl všech lidí žijících v tehdejším Německu, Česku a Slovensku.

Mozaika složená z příběhů představitelů států i zkušeností aktérů, jejichž jména a činy už jsou zapomenuty, umožňuje posluchačům zprostředkovat a pochopit ne vždy jednoznačný vývoj konce války, který zároveň otevírá prostor pro nové konflikty a přináší nejen naději, ale i nové obavy.

Roman Cílek jakožto zkušený autor s velkou řadou publikací na kontě přesvědčivě líčí i každodennost těch nejexponovanějších historických postav, takže se posluchač může díky rozhlasu přenést na jednání velitelských špiček německé armády v bunkru Adolfa Hitlera, oslavit nový rok české exilové vlády vracející se do Československa přes Moskvu společně s generálskou suitou J. V. Stalina nebo prožívat poslední dny před osvobozením Prahy s americkou posádkou, příkazem zastavenou v Plzni.

Čas vítězů, čas poražených přináší mnoho perspektiv, na které bychom navzdory jednoznačnému vyznění konce druhé světové války neměli zapomínat.