Petr Skala (1947, Písek) patří k průkopníkům experimentálního filmu, který jej jako jeden z prvních v českém prostředí v 60. letech minulého století propojil s tradičními výtvarnými technikami.

Použitím kresby, proškrábáváním media nebo jeho propalováním se Skala přiblížil například abstraktnímu expresionionismu a informelu, o nichž je stále uvažováno především v souvislosti s klasickými malířskými nebo sochařskými postupy. Zatímco oba styly vždy počítaly s určitým prvkem náhody, vznikala Skalova abstraktní i figurální díla na základě předem daného scénáře-partitury. V tomto směru má autor také blízko ke konceptuálnímu umění, např. Johnu Cageovi a jeho audiovuzuálním experimentům. Samotného umělce nicméně zajímaly možnosti media a jeho působení na diváka, kdy je pro něj důležité to co se děje mezi obrazy. Skala dlouhou dobu nebyl znám širší veřejnosti, protože vznik většiny jeho “privátní” tvorby byl veden potřebou vyjádření osobní svobody. Jak sám jednou poznamenal, jeho vlastní experimenty byly vzpourou proti jakékoliv kultuře masmédií. Proto ji nebylo možné před rokem 1989 promítat a tak dostat do širšího povědomí. Zásadního docenění se mu dostalo v roce 2006, když si jeho práce všiml přední světový teoretik Paolo Cherchi Usai. Ten uznal Skalovo prvenství v souvislosti s některými použitými přístupy i na zahraniční výtvarné scéně a jednoznačně jej zařadil vedle slavných Stana Brackhage, Len Lye a Harry Smithe. Výstava v Galerii města Plzně je koncipována jako průřez tvorbou tématizující různé polohy Skalova díla. Návštěvník může mezi čtyřiceti snímky spatřit například legendární Jen smrt, v níž se vpíjí do mikrokosmu duševních stavů lidského jedince, kdy člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám, až po aktuální práce, v nichž balancuje na tenké hranici skutečnosti a snu.