Současné umění mě až tak nezasahuje. Rád žiju ve starém světě, přiznává malíř Špaňhel
Maluje od útlého věku a aktuálně patří k nejprodávanějším českým autorům. S úspěchem vystavuje i v zahraničí. „Vždy mě zajímalo tradiční umění, to současné nějakým způsobem vnímám, ale až tak mě nezasahuje,“ prozrazuje o sobě akademický malíř Jakub Špaňhel.
„Zajímá mě staré lidové umění, žiju rád v takovém starém světě. Sbírám třeba barokní biedermeierovský nábytek, lidovou podmalbu na skle nebo výklenkové plastiky a další věci. Mám rád původní stavy, takže ten nábytek je často rozbitý. To moc lidí v dnešní době nechce,“ popisuje malíř.
Věci ve své sbírce nijak neupravuje. „Nechávám to v původním stavu. Pro mě je zajímavé, že když je židle stará 200 let, je to na ní vidět. Nechci to mít zrestaurované tak, aby to vypadalo jako nové. Zajímá mě staroba, co s věcmi udělá čas,“ vysvětluje.
Kohout podle Lady
Špaňhel začal malovat už ve čtyřech letech. „Namaloval jsem tehdy kohouta podle Josefa Lady a moje rodina byla nadšená. Od té doby mám pocit, že jsem se tomu začal věnovat profesionálně,“ směje se.
Na švihovském hradě vrcholí opravy vzácného renesančního stropu, které trvají od 90. let
Číst článek
„Máma kupovala různé knihy o umění a já jsem všechny ty renesanční mistry obkresloval a maloval. Vlastně jsem tehdy maloval víc než dnes. Chtěl jsem do školy, kde se studuje malba, tak jsem šel na uměleckou průmyslovku do Ostravy a po maturitě na Akademii výtvarných umění.“
V roce 2002 diplomoval u Milana Knížáka. „Díky němu vznikl ten cyklus interiérů kostelů. Původně to mělo být malované jen černou barvou, ale jak pan profesor napsal, tlak motivů mě donutil použít zlatou barvu, kterou používám už 20 let,“ připomíná.
Kostely označuje Špaňhel za svoji lásku. „To je série, kterou dělám už 20 let. Interiéry byla moje diplomová práce na akademii. Asi je to tak, že když člověk jezdí po světě, vždycky zajde do nějakého slavného kostela,“ říká.
Jan Nepomucký
K sakrálním tématům se Špaňhel před časem vrátil. Za poslední dva roky namaloval sérii asi 20 obrazů svatého Jana Nepomuckého.
„Cenu umění určuje nabídka a poptávka, prostě trh. Umělec cenu neurčuje, i když si to třeba myslí.“
Jakub Špaňhel
Proč právě jeho? „Přečetl jsem si o něm knihu od Víta Vlnase a zaujalo mě to. Je to nejčastěji zobrazovaný světec. Je vidět všude, když jezdíme českými městy a vesnicemi. Ale nejen v Česku, i v latinském světě. Proč je tam nejznámější, nevím. Ale určitě se to objevilo v době baroka, když se stal svatým,“ dodává.
Jana Nepomuckého se bude týkat i chystaná výstava v Klatovech s názvem In gremio matris. „Znamená to v překladu ‚V lůně matky sedí moudrost otcova‘ a kromě Jana Nepomuckého se bude týkat i Panny Marie Klatovské. Bude tam ještě několik dalších světců, ty mám ale rozmalované a nechci všechno prozradit,“ přiznává malíř.
Maluju deník
Říká, že témata, která maluje, se dotýkají jeho života. „Někdo si píše deník, já si ten deník maluju. Jsou to motýli, kytky, Itálie…“
Jeden motiv maluje ve více sériích. „Mám rád, když těch obrazů rozdělám třeba pět nebo deset a pak se k nim různě vracím. Někdy kolem plátna chodím a nemůžu začít. Pak začnu a může to být během chvíle hotové. Někdy ty věci přemalovávám,“ popisuje.
Ani technika malby v sériích není stejná. „Maluju expresivně různými štětci, třeba takovými, kterými se maluje byt. Váleček je zase takový otisk, trochu to souvisí s grafikou. Občas dělám i litografie. Rád měním ty techniky, rád se mezi tím pohybuju,“ vysvětluje výtvarník Jakub Špaňhel.
Co má společného Karviná s Benátkami? Jaká témata zachycuje nejčastěji? Jak se dívá na ničení soch? Jaké výstavy připravuje? Na tyto a další otázky odpověděl Vladimíru Krocovi.
