Odolena Voda

Při posledním setkání nad historickou fotografií zobrazující již zaniklou Odolenu Vodu, Dolínek a Čenkov a také Vodolkáky, Dolíňáky a Čenkováky, kteří nás na své životní pouti předešli, jsem slíbil, že se spolu vypravíme do Prahy. A to ne ledasjaké. Tou dobou již řada občanů naší obce dojížděla běžně do Prahy za prací nebo do školy, byť určitě ne v takové míře jako dnes. Díky připojené fotografii a na ní zobrazené skupince vodolských sokolů budeme účastni XI. sletu jedné z našich největších, ne-li vůbec největší tělovýchovné jednoty. Dlouho tomu tak nebude. Poválečné snahy o sjednocení tělovýchovných a sportovních organizací koordinovaných Sokolem se nezdařily a myslím, že za dané situace ani zdařit nemohly. Starý svět končil a v tom novém už nebylo pro sokoly místo. A tak po zrušení v roce 1941 je čekalo brzy (roku 1956) totéž. Jen už ne na 5 let jako v prvním případě, ale na plných 34! To už je dlouho, hodně dlouho…

Ale rychle do Prahy. Všesokolský slet se konal od 19. června do 8. července 1948. Jak jsem se dočetl z mně dostupných informací, na ploše Masarykova státního stadionu na Strahově se v jeho průběhu vystřídalo 118 000 cvičenek a cvičenců, které při každém veřejném vystoupení sledovalo více než 200 000 diváků. Rád bych vám sdělil, kolik místních (samozřejmě nejen mužů) na něm zastupovalo vodolskou sokolskou jednotu, ale v příslušném fondu uloženém v Národním archivu jsem tuto informaci zatím nenalezl. To se stává.

Slet postupně patřil žákyním a žákům, dorostenkám a dorostencům a nakonec ženám a mužům. Kromě vlastních vystoupení a zkoušek na něm mohli všichni přítomní navštívit také řadu koncertů, divadelních představení, sportovních her, zúčastnit se prohlídky Prahy nebo výletů do jejího okolí, vyrazit do muzeí a galerií; na začátku sletu byla dokonce slavnostně otevřena „sletová výstava“. Určitě si pamatujete, jak jsme si před nedávnem prohlíželi fotografii vodolských žen na župním sletu v Lysé nad Labem. Jak jsem se mezitím dozvěděl, říkalo se takovým veřejných regionálním cvičením také „vyřazovací“. Zkrátka, do Prahy se opravdu sjeli jen ti nejlepší. A o takové bylo třeba na oplátku dobře pečovat.

Součástí nabitého sletového programu byly i průvody ulicemi hlavního města. Sokolskému žactvu nepřálo počasí, jejich průvod plánovaný na neděli 20. června byl odvolán. (I tak nejspíš všichni pořádně promokli v odpoledních hodinách na Strahově.) Průvod dorostu se konal v neděli 27. června a na průvod členstva (životem už dostatečně ostřílených sokolek a sokolů) došlo v úterý 6. července od půl osmé ráno. A právě z průběhu tohoto průvodu je připojená fotografie. Denní tisk, který po celou dobu velice podrobně referoval o každém sletovém dni, neopomněl zaznamenat i trasu: z Václavského náměstí přes ulici 28. října, Národní třídu, Masarykovo nábřeží (dnes je pokračování nábřeží od křižovatky u Národního divadla ke Karlovu mostu nazváno po Bedřichu Smetanovi), Křížovnické náměstí, Křížovnickou ulici, ulici 17. listopadu, Pařížskou třídu na Staroměstské náměstí. (Třeba se někomu z vás podaří určit místo pořízení snímku.)

Je viděl, že si vodolští sokolští pánové tyto chvíle náležitě užili. Aby také ne! Po několika zkouškách a vystoupeních je odpoledne naposledy čekala plocha strahovského stadionu a diváci v jeho hledišti. Na druhý den se konaly sletové dožínky, a pokud někdo z nich nespěchal domů, mohl se poslední den podívat, co si pro slet připravila Československá armáda.

Díky dceři jedné z místních účastnic, která měla tu čest se zúčastnit jak župního sletu v Lysé nad Labem, tak pražského všesokolského finále, vím, že jako odměnu si všichni z Lysé odváželi pytlík brambor (tři roky po válce určitě vítaný dárek). Co z Prahy, nevím. Ale to není zas tak důležité, už samotná účast musel být zážitek na celý život!

S přáním hezkého léta Roman Straka.