Ennio Morricone zemřel ve věku 91 let. Hudbu skládal prakticky už od školky, jeho skladatelská kariéra tak trvala zhruba 85 let a za tu dobu dokázal nahrát portfolio tak široké, že bychom jej celé snad ani nedokázali naposlouchat za celý život. Přesto však v této obrovské kupě kvalitní filmové hudby lze nalézt několik zcela výjimečných děl, jež stojí za to vypíchnout. Jaké motivy změnily svět filmu?
Dávalo by smysl, kdybychom Morriconeho kariéru rozdělili na „starou“ a „novou“. V obou si naprosto zachoval svůj typický signifikantní a vždy rozpoznatelný podpis, na druhé straně obě tyto éry definovala jiná doba. To, co se ve „staré“ éře nejen díky angažmá u slavného Sergia Leoneho naučil, dokonale aplikoval ve své pozdější kariéře a stal se jedním z nejvyhledávanějších filmových skladatelů vůbec. Morricone prošel několik fází světového filmu, který se od postklasického Hollywoodu relativně prudce měnil, ale nikdy nepřestal být sám sebou.
Morricone jako hrdý Ital pochopitelně začínal kariéru u italského filmu. Zlomem byl rok 1964, kdy se dal víceméně náhodou dohromady s Leonem a naštěstí si profesně i lidsky sedli. Motiv pro western Pro hrst dolarů byl tak povedený, že se Morricone stal Leoneho dvorním skladatelem. O rok později stál i u motivů z pokračování Pro pár dolarů navíc, o další rok později skládal pro slavný film Hodný, zlý a ošklivý. Po roční pauze přišla v roce 1968 jejich nejslavnější spolupráce – Tenkrát na Západě se stalo obrovským hitem, z velké části i díky hudbě. Ennio pro Sergia nahrál ještě podkres pro film Hlavu dolů z roku 1971.
Druhá éra, do níž Morricone proplul zcela přirozeně, plynule a nepozorovaně, byla éra moderního Hollywoodu v osmdesátých a devadesátých letech. Nejdřív na začátku 80. let děsil svou hudbou z filmu Věc od Johna Carpentera, Neúplatní slavného režiséra Briana de Palmy z roku 1987 přinesly Morriconemu nominaci na Oscara, totéž se mu podařilo v roce 1991 s mafiánským filmem Bugsy od Barryho Levinsona. V roce 2013 zazářil v Nejvyšší nabídce od Giuseppeho Tornatoreho, jemuž dělal, stejně jako Leonemu, dvorního skladatele. O dva roky později si Morriconeho služby vyprosil další slavný režisér Quentin Tarantino, aby vznikl geniální ostrý motiv pro western Osm hrozných.
Ano, mezi těmito dvěma érami – přelom 60. a 70. let a moderní Hollywood – byly pochopitelně další desítky, možná stovky filmů, jež jsou hrdým nositelem nálepky Hudba: Ennio Morricone. Mezi jinými Profesionál, Mise, Sladké lži, U-Turn, Neznámá, Nebeské dny, Mé jméno je Nikdo či Hamlet. Vedle Leoneho a Tornatoreho byl Morricone dvorním skladatelem i pro slavného a kontroverzního Piera Paolo Pasoliniho, pro něhož složil znělky do filmů Saló aneb 120 dnů sodomy, Teoréma, Dravci a vrabci či Dekameron. Je zkrátka nemožné vyjmenovat celý jeho odkaz filmovému světu; jisté je, že Morricone zůstane už navždy legendou.