Když uslyšel zprávu o konci kariéry svého dávného kumpána Milana Baroše, vlastně ho to ani moc nepřekvapilo. „Bylo vidět, že to k tomu směřuje, že je tohle Baryho nejspíš poslední sezona,“ říká bývalý reprezentant Martin Jiránek. S Barošem zažil opojné chvíle: společně byli na zlatém mistrovství Evropy jednadvacítek 2002 či na památném EURO o dva roky později, kde Češi po spanilé jízdě turnajem smolně vypadli v semifinále s Řeckem.
Co říkáte na Barošovo adieu?
„Pro český fotbal je velká škoda, že Milan končí. Bohužel to k tomu směřovalo, zdálo se, že tohle asi bude Milanova poslední sezona. Byl často zraněný a hrál čím dál méně, proto se rozhodl, že skončí.“
Není tak trochu zázrak, že vzhledem k častým zraněním vydržel až do osmatřiceti?
„Zdraví je alfa a omega nejen u fotbalistů. Když máte chuť a neblokuje vás hlava, můžete na nejvyšší úrovni hrát i po čtyřicítce, viz Pavel Zavadil v Opavě. Jenže když máte problémy, je těžké zůstat a nevzdávat se. I Milan došel do bodu, kdy už to nešlo dál.“
Jak na něj vzpomínáte? Odehráli jste toho spolu hodně.
„Na Baryho vzpomínám jen v dobrém. Na hřišti na něj byl spoleh a mimo hřiště byl velký srandista. Fascinovalo mě, že u něj byla vždycky jistota, že dá nějaký gól.“
Právě v tom byl výjimečný?
„Není až tak vysoký jako plzeňští hromotluci Beauguel s Chorým, ale rval se o každý balon. V soubojích byl odjakživa strašně silný, v nich si hodně pomáhal.“
Kdy byl podle vás na vrcholu?
„Jasná odpověď: přece v Liverpoolu kolem EURO 2004, kde byl nejlepším střelcem turnaje. Tenkrát se mu dařilo v nároďáku i v klubu, v roce 2005 s Vláďou Šmicerem vyhráli Ligu mistrů.“
Tenkrát mu bylo kolem třiadvaceti, přitom spousta fotbalistů dozrává o pár let později.
„Nezapomeňte, že z Česka odcházel už ve dvaceti. V čase, kdy dost hráčů teprve začíná hrát ligu… Milan měl všechno o něco dřív, což ale neznamená, že s věkem nějak zásadně stagnoval. Góly dával pořád.“
Překvapilo vás, že po návratu z ciziny ještě tak dlouho hrál českou ligu? Kromě Baníku působil v Mladé Boleslavi a Liberci.
„Každý to má jinak. Někdo chce být víc s rodinou a někdo hraje, dokud může. Bary fotbal miluje a chtěl pomoct Baníku, odkud vyrazil do světa. Povedlo se mu to dokonale.“
V reprezentaci skončil už v necelých jednatřiceti, často musel poslouchat nenávistný pokřik „Baroš ven!“ Nebyla kritika fanoušků často za hranou?
„Já to moc nesledoval, kolem EURO 2012 jsem ještě hrál v cizině. Podle mě Milan udělal pro reprezentaci maximum, po Honzovi Kollerovi nastřílel historicky nejvíc gólů. Co chcete víc? Nikdo proti němu nemůže říct půl slova.“
Ani proti jeho excesům, které míval i po třicítce?
„Milan dával do hry všechno, až se to někdy zvrtlo do červené karty. Neomlouvám ho, jen chci připomenout, že každým zápasem žil na sto procent a nechtěl prohrát.“
Jak vidíte jeho budoucnost? Zůstane ve fotbale?
„Těžko věštit, ale jeho pokračování ve fotbale by nemuselo být marné. Má spoustu zkušeností z ciziny, dokázal toho vážně hodně. Má za sebou dlouhou kariéru a logicky si chce odpočinout, ale brzy může pochopit, jak moc mu fotbal chybí.“
