Ota Pavel: Kapři pro Wehrmacht a Kopnutí za tři tisíce

Ota Pavel, původně Popper, se narodil roku 1930 rodičům, které známe z jeho povídek: otec Leo byl obchodní cestující a maminka Hermína zajímavá a silná žena. Pro osud Oty Pavla a jeho bratří Jiřího a Huga je důležité, že po otci byli židé, otec a oba starší synové strávili dobu protektorátu v Terezíně, odkud se jako zázrakem vrátili živí.

Ota, nejmladší syn, začal už ve třinácti letech pracovat v kladenských dolech. Po válce nastoupil na doporučení Arnošta Lustiga do Československého rozhlasu jako sportovní redaktor. To už se Popperovi jmenovali Pavlovi. Povídky s tématy z rodinné historie začal Ota Pavel psát až poté, co byl stižen na olympiádě v Innsbrucku záchvatem maniodepresivní psychózy. Tehdy musel zanechat svého novinářského povolání a v příbězích o směšnohrdinském tatínkovi a lidech kolem řeky Berounky nacházel útěchu.

V každé jeho povídce dojde k nějaké prohře, ale za ní vystupuje něco mnohem důležitějšího než ryba, která uplave nebo ji někdo ukradne nebo tatínek přesolí či krásná hostinská odmítne. Za každým průšvihem, ponížením, zklamáním či ztroskotáním je sdělení, že člověk v životě za pýchu a marné touhy platí, ale má-li divoké srdce a velkou duši, získává úlovek mnohem důležitější, totiž sebeúctu a životní radost.