Hartigová si zahrála za Sázavské loupáky. Ještě se dáváme dohromady, přiznala

Od té doby se basketbalem už jen baví v hradecké rezervě.

V sobotu si ale vicemistrovskou radost v Hradci Králové možná trochu připomněla. Se svými někdejšími spoluhráčkami hradeckého Sokola Andreou Klaudovou a Klárami Marečkovou a Vojtíkovou a v současnosti stále ještě oporami Hradeckých lvic ovládli na tamějším Masarykově náměstí třetí podnik letošního Chance 3x3 Tour 2020.

„Byl to pohodový turnaj. Velmi dobře obsazený jak u nás, tak v turnaji mužů, myslím si, že to bylo i hezké pro fanoušky.

Šlo o třetí turnaj série, pro vás i vaše družstvo první. Důvod je asi jasný...
Pochopitelně, když jsme to měli, jak se říká za barákem, tak proč nehrát. A povedlo se to.

Hrály v družstvu Sázavské loupáky. Jak jste na takový název přišly?
Dlouze, nápadů bylo hodně. Nakonec podle Sázavské pekárny, do které holky rády chodí nakupovat.

Většina vaší kariéry je spojena s klasickým pětkovým basketbalem, ale trojkový vám také není cizí.
To je pravda. Mám za sebou první velké akce, které se v něm odehrály a musím říct, že už tehdy mě chytil. A baví mě stále, je rychlejší než klasický, víc to všechno odsýpá.

Hodně se podle vás změnil od doby, kdy jste ho hrála na reprezentační úrovni?
V něčem určitě ano, už to není jen takové hraní na ulici. Velké týmy posílají hrát kvalitní hráčky, je to už mnohem tvrdší, takové basketbalovější, než když to začínalo.

Vám hned první start v sérii, která se začala hrát po uvolnění koronavirových opatření, přinesla výhru. Takže co dál?
Tohle zatím ještě neřešíme, i když asi možná v dohledné době budeme, protože tím, že jsme vyhrály, jsme si zajistily účast ve finálovém turnaji, který se bude hrát na konci série v Praze.

Už v sobotu se ale hraje další turnaj v Lounech. Pojedete?
To určitě ne. Jednak je to daleko a jednak se ještě dáváme dohromady po sobotě, která byla hodně náročná. Takže jak to bude dál, teprve uvidíme.

Profesionální kariéru jste zakončila před třemi lety poté, co jste s Hradcem získala druhou stříbrnou medaili. Dál hrajete za rezervu, bylo to tehdy těžké rozhodnutí?
Bylo i nebylo, ale hodně k rozhodnutí napomohla zdravotní stránka. Zažila jsem nejen v Hradci příjemné roky, když ale člověk jde domů z tréninku zmožený a druhý den má jít znova a neví, jestli to může absolvovat, tak to nebylo dobré.

Takže už to nebylo řešitelné?
Bylo třeba tak, že bych měla nějaké tréninkové úlevy, ale to jsem nechtěla. Takže mi zůstal basketbal jen pro zábavu, nechci to lámat přes koleno za každou cenu.

10 fotografií

Nechybí vám ten adrenalin, který s tím je spojený?
Ani ne. Jednak stále hraju, jak jsem říkala, pro zábavu, jednak basket dál sleduju, ráda se na něj dívám, chodím holkám fandit a užívám si to.