Některé maratony se neběží, ale hrají. Na tabuli svítí skóre 70:68, raduje se čahoun vysoký 208 centimetrů. Ale pletete se, nejde o basketbal. Nekonečný příběh, který trval jedenáct hodin a pět minut, napsali ve Wimledonu John Isner s Nicolasem Mahutem. Letos je tomu deset let, co proběhl nejdelší zápas v dějinách tenisu, jenž jakoby vypadl z pera spisovatele sci-filiteratury.
Wimbledon 2010, to byl báječný šrumec. Do All England Clubu se po 33 letech vypravila s velkou slávou anglická královna Alžběta, Petra Kvitová jásala z postupu do semifinále a Tomáš Berdych ještě o kolo dál.
To vše ale zastínilo dění na maličkém kurtu číslo 18. U něj dnes visí plaketa coby vzpomínka na nejdelší tenisový zápas všech dob. Američan John Isner tehdy udolal Francouze Nicolase Mahuta 6:4, 3:6, 6:7 (9), 7:6 (3), 70:68.
Zápas prvního kola začal v úterý 22. června krátce po šesté večerní a nepoutal v Londýně moc pozornosti. Nasazený Američan proti francouzskému kvalifikantovi, navíc oba vytáhlí bombeři. Moc velký estetický zážitek se nečekal. Končilo se ale ve čtvrtek odpoledne za ohromujícího jásotu, ze střechy budovy pro televizní štáby i na skromných tribunkách u kurtu to bouřilo.
Tohle přece není možné, kroutili hlavou lidé po celém světě. Ve středu byl zápas přerušený za stavu 59:59 v páté sadě, čtvrteční dohrávka trvala ještě hodinu a pět minut. Celkový čas zápasu se natáhl na 11:05.
U sítě se ti dva objali, Mahut utíkal na lavičku a ukryl tvář zkřivenou žalem pod ručník. Isner mu vestoje tleskal. Ačkoliv si tenhle boj nezasloužil poraženého, jeden jím musel být. Wimbledon ocenil všechny hrdiny. Naprosto proti všem zvyklostem uspořádali organizátoři na kurtu číslo 18 ceremoniál, při kterém dostali dárky oba protagonisté i hlavní rozhodčí Mohamed Lahyani. Ultimátní boj elektrizoval davy.
„Odehráli jsme nejlepší zápas všech dob. Je to pro mě ale strašně bolestné,“ řekl Mahut. Zhluboka vydechoval, aby se u mikrofonu nerozplakal. „Tenhle kluk je absolutní bojovník, přeji mu jen to nejlepší,“ snažil se Francouze povzbudit Isner.
Nevídaný výkon vzbudil ve Wimbledonu hotové pozdvižení. John Isner, který ve středu večer nemohl únavou ani chodit a chodidla měl rozedřená do krve, dostal přezdívku Johny Walker. Někdo z vtipálků ho v šatně tužkou dopsal na seznam hráčů, kteří za každé eso věnují finanční obnos na charitu. A jako sumu uvedl 1000 liber. Za 112 es, která Isner nastřádal, by to bylo 112 000 liber.
Přes úsměvy na tváři všech, jež tak surealistický duel musel nutně vyvolat, převládal ale jiný pocit: respekt. Respekt k tomu, co oba hrdinové dokázali přežít a jak hluboko si sáhli. Ti dva odehráli 183 gamů, což je neskutečné, uvážíme-li, že Rafaelu Nadalovi stačilo k triumfu na Roland Garros 2008 absolvovat pouhých 169 her.
Jen rozhodující set trval 8 hodin a 11 minut, sám o sobě by byl nejdelším utkáním dějin. Mahut v páté sadě podával třiašedesátkrát na udržení v zápase, Isner trefi l 358 vítězných úderů. Celkem se odehrálo 980 výměn, jen pátý set by vydal za čtrnáct běžných setů. Ti dva obehráli 40 tub s tenisáky. A tak dále a tak dále…
Jméno vítěze je podružné
Když se vrátili do šatny, čekaly je ovace vestoje. Oba byli vítězové a vlastně i poražení. Zcela vyčerpaný Isner druhý den získal ve druhém kole jen pět gamů, netrefil jediné eso a vypadl. A vlastně to byl pořád jen začátek jejich příběhu, jenž je dnes legendou.
„Tenhle zápas nás už navždy bude spojovat. Řekl bych, že předtím jsem s ním nepromluvil víc než pět slov. Teď když se uvidíme, bude mezi námi zvláštní pouto,“ prohlásil tehdy Isner a tak se také stalo. Jsou z nich dobří přátelé, stýkají se i s rodinami.
Mahut napsal o utkání knihu Zápas mého života. Isner uzavřel smlouvu s výrobcem baterií s dlouhou životností a také propagoval žvýkačky, jejichž chuť dlouho vydržela. Oba dodnes tenis profesionálně hrají, tenhle mač už ale navždy zůstane jejich největším počinem.
A jelikož grandslamy i Davis Cup přijaly opatření k omezení délky duelů, tak už navždy zůstane nejdelším v dějinách. „Vždycky, když si na ten zápas vzpomenu, vytane mi na mysl, že ho John vyhrál a já prohrál. Pořád to bolí,“ vyznal se nyní Mahut.
Zároveň ale poznává, že lidé berou jejich rekordní maraton jinak. Stala se z něj legenda, událost sama o sobě. A jméno vítěze je podružné. „Na jedné oslavě jsem si povídal s člověkem, který o tenise nevěděl vůbec nic, moje jméno ale znal díky našemu utkání. A vyhrál jsi vlastně tehdy, zeptal se mě nakonec.“
Šlo o sílu okamžiku, naprostou výjimečnost události. Ti dva to nakonec sami demonstrovali o rok později, kdy je škodolibý los svedl ve Wimbledonu v prvním kole znovu proti sobě. Isner vyhrál za dvě hodiny v jednostranné partii. Takový zápas už se nezopakuje.
Témata:
rekord, Wimbledon, sport, tenis, Wimbledon, Petra Kvitová, Tomáš Berdych, sportovní soutěž, Davis Cup, Nicolas Mahut, John Isner, Wimbledon 2010, Sport na Heureka.cz
Související články
