Doba čtení:2 m, 41 s
Vítr prý může v roce 2040 zajistit až 31 procent české spotřeby elektřiny. Kolik za to však zaplatíme a kolik krajiny tím znehodnotíme?
Podle studie Davida Hansliana z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd může vítr zajistit až třetinu české spotřeby elektřiny. Česko potřebuje podle ČEPS v létě denně přibližně 6000 megawatt a v zimě přibližně 10 000 megawatt (zde). Současná bateriová úložiště však dokáží akumulovat jen zlomek z této potřeby. Vítr přitom na území republiky nefouká stejně ani kontinuálně. Kvůli tomu dodávají větrné elektrárny průměrně ročně zhruba 25 procent svého instalovaného výkonu.
Čtěte také:
Pochybnosti německé vodíkové cesty
Německo má vodíkový plán
Znamená to, že aby tyto zdroje zajistily 31 procent spotřeby, musí jich být postaveno a uvedeno do provozu minimálně čtyřikrát tolik. Jak pak bude vypadat ta přibližně pětina českého území, na které podle autora uvedené studie má smysl stavět větrné elektrárny? (Rozhovor s autorem studie jsme přinesli zde.) Jestli chcete, povyjeďte do Rakouska směr Vídeň a pokochejte se lesy až 200 metrů vysokých elektráren. V Maďarsku, směrem na Budapešť máte stejnou možnost.
Tím je na stole hned otázka – chtějí to lidi? Chtějí vedle toho žít? V domovině se zprávy o odporu proti větrným elektrárnám (VTE) objevují sporadicky. Ale také se jich tady mnoho nestaví. To v Německu je situace jiná. Tedy spíš byla. Stavělo se o sto šest. Až to přestalo bavit i jinak ekologismu celkem nakloněné Němce a začali se proti dalším stavbám houfně bouřit. Úspěšně. Dokonce natolik, že se jejich výstavba ve vnitrozemí více méně zastavila. Ve většině případů kvůli odporu ekologů! Zajímavé shrnutí důvodů najdete zde. Není mnoho důvodů se domnívat, že by Čechům byly obrovské vrtule sympatičtější.
Pro instalaci 1800 megawatt výkonu VTE je podle údajů ČEZ potřeba plocha 437 kilometrů čtverečních, která se osází vrtulemi. Jenže ve skutečnosti je potřeba instalovaný výkon násobit, jak víme z údajů ČEPS… Tubusy elektráren jsou z oceli, je potřeba vybetonovat základy, přičemž výroba oceli i cementu je vydatným zdrojem CO2. Podle výpočtů poslance Jana Zahradníka (ODS) je na náhradu roční výroby Temelína, která je zhruba 14 terawatthodin, potřeba 3900 větrných elektráren. Což by podle něj spotřebovalo 50 krát více oceli a 15 krát více betonu, než stavba samotného Temelína (rozhovor zde). Jestliže se cena dvou megawattové VTE pohybuje okolo 80milionů korun, přišel by „větrný Temelín“ asi na nějakých 300 miliard…
Studie Ústavu fyziky atmosféry zpracovaná pro Českou společnost pro větrnou energii (ČSVE) a Komoru obnovitelných zdrojů energie uvádí, že „s ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze očekávat, že větrné elektrárny mohou v roce 2040 zajišťovat ročně mezi šesti a 19 terawatthodinami elektřiny, tedy asi mezi 10 až 31 procenty současné spotřeby ČR.“
To ovšem znamená postavit ještě více VTE, než kolik jich uvádí ve svých porovnáních s Temelínem poslanec Zahradník. Znamená to také vyšší náklady a větší uhlíkovou stopu ve výrobě oceli a cementu. Více znehodnocené krajiny. Více mrtvých ptáků. Více nemovitostí, kterým poklesne cena. A více neřiditelných zdrojů, za které musíme mít bezpečnou, tedy spolehlivou (řiditelnou) náhradu.