Rozděluje sociálně klasická hudba společenství lidí?

Hudba je zvláštní fenomén a kolem jejího vzniku kolují různé mýty a představy o jejím původu. Klasickou hudbu, tím se zřejmě míní hudba z doby renesance, baroka, rokoka a vytvořili skladatelé pro různé společenské příležitosti. To se lidé scházeli v auditoriích nebo v domácnostech a zvali si ke slavnostní atmosféře známé hudebníky, kteří svou produkcí pozvedávali sváteční náladu a také pohodu. 

Jenže hudba má své počátky ve starých civilizacích a máme za to, že byla určena k náboženským slavnostem, nebo k oslavě mimořádných událostí, které lidé společně navštěvovali a zažívali tak kolektivní radost a povyražení ze všedního života. Izraelci používali strunné nástroje, což je doloženo ve Starém zákoně.

Z rozvojem hudby se i technicky rozvíjely hudební nástroje, které byly i součástí válečné kořisti. a to velmi vzácné kořisti, protože jejich výroba byla mistrovským dílem a pronikaly dál do historie národů, které díky svým mistrům hudební nástroje zlepšovali, zdokonalovali a přizpůsobovali k produkci vlastní hudební tvorby. Na tom není nic tajemného; mohl ji poslouchat každý. To, co považujeme za vážnou hudbu, je důsledkem rozvoje hudebního umění lidí, kteří se učili ji ovládat pomocí mistrů, u nichž se učili nejen hudbu skládat, ale také produkovat.

Z antického Řecka, Izraele a Říma pronikly do historie budoucích renesančních společností strunové nástroje, mezi nimiž prim hrála loutna, předchůdkyně kytary; barokní hudba byla obohacena dechovými nástroji. 

Nejstarším klávesovým nástrojem jsou varhany, známé již více než 2000 let. Nejstarší varhany měly jen několik píšťal a pro jejich ovládání sloužily páky, obsluhované při hře celou rukou. Počet píšťal a tím i počet kláves postupně rostl a klávesy se zmenšovaly. Kolem 15. století měla většina nástrojů sedm kláves v oktávě, umožňujících hru starých modálních stupnic. 

Dalšími klávesovými nástroji jsou předchůdci dnešního klavíru klavichord a cembalo, které se objevily ve 14. století. Postupně byly přidávány další tóny do oktávy a časem se uspořádání klaviatury ustálilo na dnes používané kombinaci sedmi bílých a pěti černých kláves v oktávě. Nejstaršími známými varhanami s tímto uspořádáním klaviatury je nástroj v německém Halberstadtu, který postavil Nicholas Faber v roce 1361.

Hudba je primárně výtvorem přírody a lidskou přirozenou schopností je vnímat zvuky, které ho obklopují a též schopnost je vázat do harmonie a tím vytvářet produkt, kterému říkáme hudba. Hudba je svobodná a člověk její svobodu ctí a uznává, proto že si uvědomuje, že každý, kdo ji vyhledává a naslouchá má plnou svobodu, pokud mu to dovoluje jeho vnitřní nastavení k jejímu plnému přijímání, ji šířit uměleckým způsobem dál mezi lidi a ne si ji uzurpovat jako vlastnictví a klást ji podmínky, cenzurovat ji a určovat její vhodnost nebo nevhodnost. To, co vyplývá z bohatství tónů pro lidské potřeby a používání se nazývá umění. Je to jen vůle člověka, která hudba nejvíce ladí s jeho nitrem, dodává mu pocit krásy, pocit svobody, uvolnění a též lásky, kterou je obdarován primárně přírodou a sekundárně lidským talentem. To, že někdo nerozumí autorovi a druhý mu rozumí neznamená, že je jeho důstojnost ponížena a proto je nutné takovou hudbu zakázat a ještě to veřejně prohlašovat.