Kolegové na ostří nože #3: Mansell vs Piquet

Nigel Mansell vstoupil do F1 v roce 1980 jako testovací pilot Lotusu. Ještě v té sezóně se zúčastnil prvních 3 závodů, ale ani jeden nedokončil celý. Do toho třetího se kvůli havárii během kvalifikace nedostal ani na start závodu.

Poté, co Mario Andretti oznámil přechod k Alfě Romeo, se stal Mansell oficiálním závodním jezdcem. U Lotusu závodil až do roku 1984, avšak žádného většího úspěchu se Mansell nedočkal. Během GP Monaka 1984 vybojoval od Alaina Prosta vedení, ale nedokázal se v mokrých podmínkách udržet na trati. Tým později oznámil, že na rok 1985 podepsal s Ayrtonem Sennou.

Po pěti letech u Lotusu, během nichž získal pět pódií, odešel Nigel Mansell k Williamsu. Ani tam se mu zpočátku vůbec nedařilo – po 12 závodech sezóny skončil nejlépe na 5. místě. Své první pódium si ve stáji Franka Williamse vybojoval v Belgii, hned o závod později pak během GP Evropy na domácím Brands Hatch získal své první vítězství v kariéře. Tento úspěch zopakoval i v dalším závodě v Jižní Africe a ročník 1985 tak zakončil na 6. místě mezi jezdci.

Nigel Mansell mohl v Monaku 1984 vyhrát… Ale chyboval

Zatímco Mansell začal sezónu 1986 jako čerstvý kandidát na vítězství, Nelson Piquet měl po příchodu k týmu se sbíráním zlatých trofejí bohaté zkušenosti. Svou kariéru zahájil u týmu Ensign v roce 1978, po odstoupení v debutové GP Německa přešel k týmu BS Fabrications, kde v soukromém monopostu McLaren absolvoval tři závody. Sezónu zakončil ve službách týmu Brabham, na body ale nedosáhl.

V roce 1979 se mu nedařilo dle představ, s Brabhamem získal body jen v jednom závodě, a to během GP Nizozemska. Poté, co tým představil monopost BT49, se začalo svítat na lepší zítřky. Své první pódium vybojoval hned v prvním závodě roku 1980 a o několik týdnů později slavil výhru v Long Beach. Celou sezónu zakončil s třemi výhrami na 2. místě mezi jezdci.

Ročník 1981 byl opět o něco úspěšnější. Piquet získal tři výhry a do posledního závodu roku nastupoval jako druhý jezdec pořadí mistrovství světa. V závodě však svého hlavního rivala Carlose Reutemanna porazil a vybojoval svůj první titul. Vícero o sezóně 1981 a o protagonistech celého příběhu si můžete přečíst v druhém díle série Kolegové na ostří nože.

Po zisku titulu absolvoval Piquet velmi složitou sezónu 1982 a o rok později úspěšný návrat na vrchol. Stal se totiž dvojnásobným mistrem světa. I tu ale po příjezdu do Jižní Afriky, kde se konal poslední závod roku, na vedoucího muže pořadí ztrácel. Nakonec s náskokem dvou bodů titul oslavil.

Síla Brabhamu ale postupně opadala a Nelson Piquet vybojoval v následujících dvou letech jen tři vítězství a mezi jezdci skončil na 5., respektive 8. místě. Když dostal nabídku od Williamsu, nemohl odmítnout. Honda, která Williamsu v té době dodávala pohonné jednotky, se navíc zavázala, že bude Piquetovi vyplácet většinu platu.

Piquet se nikdy s ničím (ani s nikým) nepáral. Takhle si vyříkával účty s Eliseem Salazarem po nehodě v Německu roku 1982

Playboy vs gentleman

Williams si před sezónou 1986 věřil. Monopost FW11 se měl stát silným konkurentem McLarenu, který v posledních dvou letech slavil zisk konstruktérského titulu. A že jím také byl – svou sílu demonstroval už během předsezónních testů.

Frank Williams věděl, že má na tento rok k dispozici tu nejlepší jezdeckou dvojici ve startovním poli. Nelson Piquet byl ostřílený šampion a Nigel Mansell byl velmi rychlý závodník, který se postupně zlepšoval. Čeho ovšem později litoval, byla slova pronesená během podpisu s Nelsonem Piquetem. Williams měl údajně říct: „Podepsal jsem s nejlepším pilotem ve startovním poli.“

Nelson Piquet, temperamentní osobnost a playboy, si vyložil tuto větu jasně – Williams neoficiálně potvrdil, že se Brazilec stává týmovou jedničkou. Na jeho straně stála i Honda, která, jak bylo uvedeno výše, hradila značnou část Piquetova platu a podporovala Piquetovu integraci v týmu.

Frank Williams si rozhodně nechtěl zopakovat scénář z roku 1981, kdy spolu urgentně bojovali Carlos Reutemann a Alan Jones. Věděl, že jakákoliv ztráta bodů může vést ke ztrátě mistrovského titulu. Být samotného Franka Williamse, možná bychom si dnes o rivalitě jeho dvou pilotů nepsali. Naneštěstí se ale Frank Williams zapletl před startem sezóny do velmi vážné dopravní nehody, která ho nechala na vozíčku a na několik měsíců vyřadila z běžného života. Nějakou dobu vedl tým z Grove technický ředitel Patrick Head, který – a to bylo pro Piqueta velmi nepříjemné – byl zároveň Mansellovým osobním inženýrem.

Piquetův debut u Williamsu se vydařil. Během domácí GP Brazílie 1986 se mu podařilo vyhrát, zatímco jeho týmový kolega Mansell ze závodu odstoupil. Byl to Piquetův druhý a zároveň poslední domácí triumf. Ve španělském Jérezu naopak odstoupil Piquet a byl to Nigel Mansell, který bojoval o vítězství. Naneštěstí pro něj to však byl Ayrton Senna, který ho o pouhých 14 tisícin sekundy v cíli závodu porazil. Mansell po závodě zavtipkoval, že by si měli se Sennou body za vítězství rozdělit.

Zprvu byl vztah mezi oběma piloty Williamsu neutrální – Mansell vyhrál v Belgii, v Kanadě a ve Francii. Mansell vedl před svým týmovým kolegou o 15 bodů. Jak se zdálo, Piquet Mansella podcenil. Brit totiž žádnou týmovou dvojku dělat nehodlal a svému kolegovi život neulehčoval.

Týmová režie? Pro Mansella neznámý pojem

Závod v Brands Hatch byl tím, který krvelačnou rivalitu mezi oběma jezdci britské stáje započal. Nejen, že se jednalo o domácí trať Williamsu, významný byl tento závod také díky návratu Franka Williamse. A tým mu nemohl připravit lepší oslavu. Poprvé v sezóně tým dostál tomu, co se před začátkem sezóny tvrdilo – a to, že Williams nezná přemožitele. Do závodu odstartovala dvojice williamsů z první řady.

Po startu závodu došlo k hromadné havárii, po které musel být pilot ligieru Jacques Laffite transportován do nemocnice. Když byl závod restartován, došlo k prvnímu přímému souboji obou pilotů o vedení v závodě. Piquet si myslel, že má výhru garantovanou, ale domácí Mansell nehodlal za svým kolegou ztrácet čas. Do cíle závodu dojel Nigel Mansell jako první, druhého Piqueta za sebou nechal se ztrátou 5,5 sekundy. Dominanci Williamsu potvrdil fakt, že třetí Alain Prost ztratil na Williams jedno kolo.

Piquet nějakou dobu v Brands Hatch vedl, ale nakonec zvítězil domácí Nigel Mansell

Piquet po závodě zuřil, ale jeho vztek mu nakonec byl prospěšným – v následujících dvou závodech vyhrál a vepsal své jméno zpět do kandidátky na zisk mistrovského titulu. Šampionát vedl pět závodů před koncem Nigel Mansell (55 bodů) před Ayrtonem Sennou (48) a Nelsonem Piquetem (47). Další tři body ztrácel čtvrtý Prost.

Po dvojitém odstoupení v Rakousku přišla GP Itálie. Italská Monza měla Williamsu svědčit, což se nakonec potvrdilo. Sice z pole position odstartoval Teo Fabi na brabhamu, velmi brzy se ale o slovo začaly hlásit williamsy. Ze třetího místa startující Mansell se dostal do vedení následován Piquetem, který vyjel z šestého místa.

Piquet měl ale v čerstvé paměti závod v Brands Hatch a věděl, že Mansell mu vítězství jen tak nedaruje. Poháněn pocitem křivdy, které se vedení Williamsu dopustilo, Mansella předjel, a nakonec zvítězil s náskokem necelých 10 sekund. Nyní byl rozdíl mezi oběma piloty pouhých 5 bodů, přičemž Mansell stále vedl.

V Portugalsku zvítězil Mansell, Piquet dojel třetí. V předposledním závodě roku v Mexiku nedojel ani jeden z jezdců Williamsu na pódiu. Piquet měl tentokrát výhodu, dojel na čtvrtém místě před pátým Mansellem.

Souboj o mistrovský titul

Když formule 1 dorazila do Adelaide v Austrálii na poslední závod roku, vypadalo pořadí v šampionátu takto: Nigel Mansell (70), Alain Prost (64) a Nelson Piquet (63). Všichni tři se mohli stát mistry světa. Mansell měl jednoznačnou výhodu, do cíle závodu mu stačilo dojet na třetím místě.

Všichni tři kandidáti na zisk titulu startovali z prvních dvou řad. Jediným „vetřelcem“ byl třetí Ayrton Senna, který na čtvrtou příčku odsunul Alaina Prosta. Z pole position se radoval Nigel Mansell.

V prvním kole se ve vedení prostřídali rovnou čtyři piloti – Mansell propustil vedení Sennovi, kterého následně předjel Piquet. Toho na konci okruhu dojel a předjel Keke Rosberg, týmový kolega Alaina Prosta.

Piquet jedoucí na druhém místě dostal ve 23. kole hodiny, které ho odsunuly pořadím dolů. Alaina Prosta potrápil defekt a po zastávce v boxech se propadl na čtvrté místo. Nyní to byl Mansell, který pohodlně jezdil na druhém místě před třetím Piquetem. Nelson Piquet věděl, že musí Mansella předjet a dostat ho ven z komfortní zóny, což se mu nakonec povedlo.

Alain Prost se ale začal ke dvojici williamsů přibližovat. Z vedení poté odstoupil Keke Rosberg, který se takto nemile rozloučil s kariérou pilota F1. Do vedení se dostal Nelson Piquet, druhé místo od Mansella převzal Alain Prost.

Ve vedení se ocitla trojice, která si to po celý rok rozdávala v boji o mistrovský titul. Mansell, ačkoliv jedoucí na třetím místě, byl na tom ale nejlépe. Jenže štěstí britskému pilotovi nepřálo – dvě kola po odstoupení Kekeho Rosberga ho potkal rozsáhlý defekt pneumatiky. Mansell si kvůli vysoké rychlosti (zhruba 290 km/h) poničil zadní zavěšení, které vedlo k jeho odstoupení.

Titul byl nyní v rukou Nelsona Piqueta, Brazilec ale musel ještě jednou ke svým mechanikům. Ačkoliv se snažil, vedoucího Prosta už chytit nedokázal – Francouz proťal cílovou pásku jako první a domů odjížděl nejen jako vítěz, ale jako znovu korunovaný mistr světa. Nigel Mansell ztratil dva body, Piquet tři.

Piquet z Austrálie odjel přesvědčen, že Williams nenaplnil vzájemnou dohodu. Mansell mu měl údajně pomáhat sbírat body, ne mu je upírat a bojovat s ním o vítězství. Nigel Mansell dokonce posbíral více vítězství.

Ani Honda nebyla z přístupu Williamsu nadšená. Dokonce britskou stáj opakovaně prosila, aby Mansella nahradila japonským pilotem Satoru Nakadžimou, který by Piquetovi v boji o mistrovský titul pomáhal. Williams ale nabídku odmítl s tím, že jezdeckou politiku chce řídit sám.

Pódium z GP Austrálie 1986: Vítěz a mistr světa Alain Prost (uprostřed), druhý Nelson Piquet (vlevo) a třetí Stefan Johansson (vpravo)

Kdo z koho?

V roce 1987 to byl opět Williams, který měl jednoznačnou výhodu nad ostatními. Tentokrát dokonce větší než v roce 1986, takže bylo zřejmé, že se o mistrovský titul rozhodne mezi Nelsonem Piquetem a Nigelem Mansellem.

Piquet byl na sezónu připravený. Byl velmi významným přispěvatelem v technické oblasti, testováním pomáhal vůz dotahovat k dokonalosti. Mansell nikdy nebyl velkým zastáncem testování. Jeho pozdější rival Alain Prost tvrdil, že raději preferoval golf, než aby mluvil se svými inženýry.

Co se ale nedalo Mansellovi upřít, byla jeho neuvěřitelná kvalifikační rychlost. V roce 1987 získal 8 z 16 možných pole position. Přesto to byl jeho týmový kolega Piquet, který v prvním závodě roku skončil na pódiu, zatímco Mansell dojel až šestý. Jeho závod byl kompromitován špatným startem a později také defektem pneumatiky.

V druhém závodě roku na italské Imole rivalita mezi oběma piloty vyvrcholila. Mansell měl v kvalifikaci opět navrch a Piquet, který se nechával unášet svým egem, chtěl Mansella „zesměšnit“. Brazilec ale přecenil své schopnosti a v zatáčce Tamburello těžce havaroval. Po lékařské prohlídce mu doktor Sid Watkins nařídil, aby závod vynechal.

Piquet dostal nabídku od televize RAI, aby se zúčastnil nedělního komentování. Brazilec ji přijal a mohl jen s potlačovaným vztekem sledovat svého rivala Nigela Mansella, jak nad hlavou po závodě zdvihá vítěznou trofej. Piquet později uvedl, že po nehodě už „nebyl rychlý jako dřív“ a že mu způsobila poruchu spánku.

Po Piquetově návratu v Belgii, kde oba williamsy odstoupily, následovala úspěšná řada závodů, ve kterých se Brazilec umístil mezi prvními třemi piloty. Ve Francii spolu dvojice Williamsu opět tvrdě zápasila – po Mansellově zastávce v boxech se do vedení dostal Piquet, který ale udělal chybu a Mansell situace využil, aby se dostal zpět před svého týmového kolegu. Brazilec navíc pokazil výjezd z boxů, kdy mu vypnul motor a ztratil tak přibližně dalších osm sekund. Ačkoliv po návratu na trať stahoval z Mansellova náskoku zhruba 2 sekundy na kolo, bylo už pozdě. Nebýt oněch osmi sekund v boxech, mohl Piquet na svého kolegu zaútočit – rozdíl v cíli závodu byl totiž jen 7,7 sekundy.

Po prvních kolech GP Francie 1987 vedl Nigel Mansell před Nelsonem Piquetem

Legendární manévr ze Silverstonu

Mansell svou sílu demonstroval i na domácím Silverstonu. Po startu závodu se do vedení dostal Alain Prost, ale toho záhy předjel Nelson Piquet. Domácí miláček Mansell svého kolegu následoval a držel se za ním s rozestupem zhruba 2 sekund. Přesně takhle vypadal jejich rozdíl i po zastávce v boxech – žádná další už následovat neměla. Tým se ale rozhodl Mansella povolat ještě jednou. Když se vrátil na trať, ztrácel na vedoucího Piqueta 29 sekund, přičemž do cíle závodu zbývalo jen 28 kol.

Nigel Mansell se ale nevzdal. Podporován svými fanoušky, kteří jej po každém průjezdu kolem tribun povzbuzovali, zajížděl jeden traťový rekord za druhým. Tři kola do cíle byl Mansell pověšen na zadním křídle svého týmového kolegy, o kolo později jej v zatáčce Stowe úžasným manévrem překonal. Nigel Mansell za potlesku a oslavného pokřikování dokázal vyhrát další domácí Grand Prix a opět porazil svého týmového kolegu.

Oba piloti měli na svém kontě 30 bodů – jen o bod více měl díky povedenému úvodu sezóny Ayrton Senna na lotusu. V Německu, které následovalo po závodě v Británii, byl Mansell opět na koni – tentokrát jej ale zradil motor. Piquet si tak v poklidu dojel pro své první vítězství roku.

V Maďarsku oznámil Piquet svůj odchod od Williamsu. Důvodem bylo nedodržení smluvních podmínek, které si s Frankem Williamsem před začátkem sezóny 1986 stanovili. Williams tvrdil, že Piquetovi roli týmové jedničky nenabízel. Po podpisu s Lotusem na něj dýchla štěstěna – Mansellovi se v závodě uvolnilo jedno kolo a musel zajet do boxů, takže si pro sebe vítězství urval právě Nelson Piquet.

V Rakousku musel být závod odstartován natřikrát. Williams byl součástí karambolů jak v prvním, tak v druhém pokusu – v tom prvním kolidoval Nelson Piquet, v druhém pak Mansell neodstartoval kvůli problémům se spojkou, což vedlo k sérii nehod za ním. Napotřetí ale vše vyšlo a opět spolu Mansell s Piquetem bojovali o vítězství. Tentokrát slavil Mansell.

V Itálii Piquet vyhrál, Mansell skončil třetí. V Portugalsku pak Mansell odstoupil a Piquet získal další důležité body za třetí místo. Mansell ale získal výhodu – vyhrál jak závod ve Španělsku, tak závod v Mexiku. Piquet naopak dojel čtvrtý, respektive druhý.

Přemotivovaný Mansell

Po závodě v Mexiku zbývaly do konce sezóny jen dvě Grand Prix. Šampionát vedl Nelson Piquet se 73 body, druhý Mansell na něj ztrácel 12 bodů. Předposledním závodem sezóny, který mohl rozhodnout o mistrovském titulu, byla GP Japonska na Suzuce. Nebývale rychlým byl v kvalifikaci Nelson Piquet, v roli lovce se tak objevil Nigel Mansell.

Mansellova snaha dostihnout a překonat Piqueta jej ale dostihla k chybě. Během svého kvalifikačního kola vrazil do ochranné bariéry a bylo po všem. Závodu se nezúčastnil a už před startem tak bylo jasné, že se stane Nelson Piquet potřetí mistrem světa.

Piquet do cíle závodu nedojel, i přesto však oslavil titul. Stejně tak nedojel v Austrálii a s týmem se rozloučil odstoupením. Po sezóně Piquet tvrdil, že „inteligence porazila stupiditu“. To ovšem nebylo vše – o svém nyní už bývalém týmovém kolegovi tvrdil, že je „nevzdělaný hlupák“ a urážel i vzhled jeho ženy. Později vzal tato prohlášení zpět, Mansell mu totiž pohrozil soudním řízením.

Mansellův williams po nehodě v japonské kvalifikaci

Piquet už znovu nevyhrál, Mansell se stal mistrem světa

V roce 1987 dosáhla Piquetova kariéra vrcholu. Dva roky s Lotusem přinesly jen tři stupně vítězů, ačkoliv získal v roce 1988 Piquet status týmové jedničky, ve finále mu to v ničem nepomohlo. V letech 1990 a 1991 závodil pro Benetton, s kterým získal dohromady 3 vítězství. V roce 1990 skončil mezi jezdci třetí za Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem.

Ve své poslední sezóně stanul třikrát na stupních vítězů. V Kanadě oslavil své poslední vítězství poté, co jeho někdejší nemesis Nigel Mansell odstoupil v posledním kole závodu. Svých posledních 5 Grand Prix absolvoval po boku mladíka Michaela Schumachera. Hned ve svém prvním závodě u Benettonu dokázal Němec zkušeného Brazilce porazit jak v kvalifikaci, tak v závodě.

Piquet naposledy na nejvyšším stupínku po GP Kanady 1991, druhý dojel do cíle Stefano Modena (vlevo) a třetí Riccardo Patrese (vpravo)

Po kariéře ve formuli 1 si Piquet zkusil dvakrát Indy 500. Do závodu v roce 1992 vůbec neodstartoval (v tréninku totiž tvrdě havaroval), do cíle nedojel kvůli technickým problémům ani o rok později. Dvakrát se v kokpitu vozu McLaren F1 GTR zúčastnil 24hodinovky Le Mans, dokončil ji ale jen v roce 1996. V kategorii dojela jeho posádka na 6. místě.

Nigel Mansell v roce 1988 pokračoval u Williamsu, ale po přechodu k motorům Judd se týmu vůbec nedařilo. Následně podepsal smlouvu s Ferrari, kde se mu podařilo hned v prvním závodě roku 1989 zvítězit. O rok později byly vztahy mezi Mansellem a Ferrari zkomplikovány příchodem Alaina Prosta, o tom ale až v jiném díle.

Mansell se v roce 1991 vrátil k Williamsu, kde o rok později získal svůj vysněný mistrovský titul v jednom z nejdominantnějších monopostů historie formule 1. Ani tento úspěch mu ale nezaručil sedačku na příští sezónu, místo toho absolvoval dvě sezóny v IndyCar. Hned první ročník ovládl a získal titul.

Nigel Mansell se raduje ze zisku svého tvrdě vybojovaného mistrovského titulu

Cesty britského matadora ale směřovaly po úspěchu v Americe zpět do formule 1. Po Sennově fatální nehodě se v roce 1994 zúčastnil čtyř závodů s Williamsem – ten poslední v Austrálii dokonce vyhrál. Následně se pokusil vrátit s McLarenem, různé komplikace ho však donutily pověsit svou závodní helmu na hřebík.

Touha po rychlosti jej sice přivedla ještě několikrát za volant – zúčastnil se např. 6 závodů britského šampionátu cestovních vozů a v roce 2010 odjel 4 kola ve slavném čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans – to vše ale byly pouhé záblesky.

Piquetova a Mansellova rivalita byla velmi ostrá. Na jednu stranu můžeme tvrdit, že vybarvila Piquetovu „playboy“ image a že z celého příběhu vzešel lépe „ten špatnější“, nesmíme ale zapomínat na fakt, že tyto dva roky po boku Nelsona Piqueta zvýraznily talent Nigela Mansella, který ukázal svou pravou tvář. Nebýt těchto dvou sezón, možná by Mansell nikdy mistrovský titul nezískal. To vše jsou ale pouhé domněnky.