Björk Ballet – Extravagance Arthura Pity

San Francisco Ballet, v čele s uměleckým šéfem Helgi Tomassonem, se snaží být velkým baletním tělesem, přinášejícím nejen ověřené tituly, ale i nová, neotřelá díla současných světových choreografů, která mají provokovat zvědavost a rozšiřovat obzory. Před dvěma lety tato snaha svým způsobem kulminovala zorganizováním festivalu Unbound (volně přeloženo jako „odpoutaný“ či „nespoutaný“). Na této akci spolupracovalo dvanáct současných choreografů, kteří vytvořili čtyři komponované večery plné nových tanečních děl, jež měl divák možnost zhlédnout v průběhu téměř tří týdnů. Do projektu se zapojili Justin Peck, Christopher Wheeldon, Cathy Marston či David Dawson.

29. 6. 2020 recenze

Björk Ballet. Foto: Erik Tomasson.

Autor Kristina Soukupová

Jedním z tvůrců, kteří přijali pozvání, byl i Arthur Pita, původem portugalský tanečník a choreograf. Začínal s disco dance v rodném Johannesburgu, ale nakonec zakotvil v Anglii, kde vystudoval London Contemporary Dance School. Na poli současné choreografie se dostal do popředí zájmu v roce 2011, kdy vytvořil taneční drama The Metamorphosis, na motivy románu Franze Kafky, s nezapomenutelným hmyzím výkonem sólisty The Royal Ballet Edwarda Watsona (recenzovali jsme nedávno ZDE).

Pro americký soubor a jeho nespoutaný festival si Arthur Pita vybral hudbu islandské zpěvačky Björk, což už samo o sobě můžeme považovat za poměrně odvážný krok. Styl Björk je velmi specifický a výrazný a divák se může již dopředu ptát, zda hudba a hlas zpěvačky svou silou nepřebijí dění na scéně. Celé dílko, tvořící třetinu jednoho z komponovaných večerů, však od první chvíle nenechá nikoho na pochybách, že Arthur Pita se extravagance nebojí a jde do ní po hlavě.

Björk Ballet (ano, takto se tento kus jmenuje, ač to působí trochu jako název pracovní) je postaven na osmi písních, z nichž některé jsou dobře známé i divákům, kteří se nepovažují za fanoušky zpěvačky, namátkou Hyperballad, Bachelorette či All is Full of Love. Opona stoupá a ve vzduchu se vznáší zvláštní trsy metalické trávy, která se postupem času snáší k zemi a slouží jako orámování dění na jevišti. Co okamžitě bije do očí, je křiklavý styl kostýmů tanečníků, které oplývají třpytivými, extravagantními komponenty, střihy i zářivými barvami (autorem je Marco Morante). Hlas Björk je jedním z nejvíc fascinujících lidských instrumentů, jeho zvláštní témbr, rozechvění a způsob, jakým ho zpěvačka používá, proniká hluboko do našich duší. Ovšem počínání tanečníků na jevišti, jakkoli se snaží o podobnou energii, která burcuje hudbou, se s ní nepotkává. Björk je také místy extrémní a takzvaně „over the top“, ale baletní víření postav v kostýmech vypadlých z ujetého disco až běsnění šantánu prostě vyvolává tak trochu úsměv na rtech.

Hodně záleží, při jaké příležitosti si tento kus pustíte. Baletní soubor San Francisca jej nyní samostatně zpřístupnil online, ale tento opus měl původně fungovat jako součást komponovaného večera. Je docela dobře možné, že jako závěrečný kus, v maratonu několikadenního festivalu, působil jako zjevení či jako vítané osvěžení. Své příznivce si určitě našel a Arthuru Pitovi nelze upřít sebevědomí či snad i prostou, upřímnou snahu vyjádřit vesmír písní Björk tímto způsobem. Avšak pro opravdové souznění s její hudbou doporučuji raději zavřít oči.

Psáno z online záznamu v rámci San Francisco Ballet @ HOME dostupném 12 –19. června 2020.

Björk Ballet
Hudba: Björk Gudmundsdottir, Alejandro Ghersi, Sjón
Choreografie: Arthur Pita
Kostýmy: Marco Morante
Světelný design: James F. Ingalls
Sound design: Martin West
Premiéra: 26. 4. 2018