Ivan Štern: Zmatené pochopení dějin a Lenin

V sobotu 20. června Marxisticko-leninská strana Německa završila vítězně svůj boj s radnicí Gelsenkirchenu. Vyšší správní soud v Münsteru rozhodl, že jí město nemůže bránit v odhalení bezmála dva a půl metru vysoké sochy Lenina na předzahrádce vlastního domu. Gabi Fechtnerová, předsedkyně strany, hrstce přihlížejících zdůraznila, že probíhající odhalení není provokací, ale prolomením tabu. „V této společnosti se nemluví o výdobytcích socialismu!“ I když předchozí výrok Gabi Fechtnerové k tomu sváděl, pozorovatel správně usoudil, že v jejím případě nešlo o dvojsmysl.

Soudruzi marx-leninisté se nechali slyšet, že k Leninovi přibude socha Marxova. Husí kůže nenaskakuje kvůli samotnému Marxovi. Ale kvůli té kombinaci.

Marxova ulice

Čtěte také

Petr Holub: Kdo se bojí Karla Marxe?

Karla Marxe si Němci váží. Město, kdysi po něm pojmenované, sice získalo zpět svůj název Chemnitz, Kamenice, obří žulovou hlavu autora Kapitálu a Teorie nadhodnoty si Kameničtí přesto ponechali.

Jeden z nejvýznamnějších bulvárů v Berlíně se dál jmenuje Karl-Marx-Allee. Knihkupectví na něm se nacházející si také podrželo jeho jméno. Zkrátka nepřicházejí ani další marxisté. Rosa Luxemburgová se pyšní ulicí a náměstím a nádavkem stanicí metra. Karl Liebknecht mostem a významnou městskou třídou.

Když jsme si v roce 2018 na rozdíl od Němců ostentativně nepřipomínali 200 let od Marxova narození, v Trevíru, jeho rodišti, mu vztyčili sochu. Na jeho muzeum, financované Nadací Friedricha Eberta, nedají dopustit, a aby se slavný rodák necítil odstrkovaný, pojmenovali po něm náměstí a ulici navrch.

A tak i v rámci kultury vzpomínání Němci dokládají, že se naučili vlastní dějiny zvládat bez toho, aby se snižovali k jejich černobílé mytizaci.

Problematický Lenin

Čtěte také

Bez leninismu není možno žít

Tak proč takový pokřik kolem jedné Leninovy sochy?

Před třiceti lety z berlínské čtvrti Weissensee a z Postupimi zmizely ulice Klementa Gottwalda. Ne proto, že byl komunistou, ale proto, že byl zločincem. Stejně tomu bylo, když se z úpatí berlínského Friedrichshainu poroučela socha Leninova.

Zločincem byl Lenin pro Němce nadvakrát. Za peníze císařského Německa po pádu cara rozvrátil Rusko směřující k demokracii a válku prodloužil o další rok. Stejné peníze mu posloužily, aby zmasakroval miliony vlastních lidí. Říkal tomu revoluce a válečný komunismus.

Proto ten pokřik, a ne proto, že se u münsterského soudu naplnilo staré římské úsloví: „Fiat iustitia, pereat mundi.“

Ivan Štern|foto:Vendula Kosíková

Frank Baranowski, starosta Gelsenkirchenu, protože ctí německou kulturu vzpomínání, uvedl, že radnice ve sporu s levičáky vyčerpala všechny právní prostředky a musí se smířit s tím, že navrch získaly zaslepený kult osobnosti, zjevná nedospělost, zmatené chápání dějin a zaostalost.

K tomu jde sotva co dodat.

Autor je publicista