Nevyšel vám letos výjezd k moři nebo do jiných zajímavých krajin? Společná dovolená, ať už rodinná nebo jen tak ve dvou, je samozřejmě skvělá věc. Odpočinek, čerstvý vítr, nové zážitky. Kvůli romantice ale zoufat zas tak nemusíte.
Buďme realisté – dovolená sama o sobě lásku nespasí. Když láska skomírá a v normálním běhu života se o ní nepečuje, ani ta nejdražší dovolená na světě to nějak dramaticky nezmění. Opravdová láska nejsou gesta jak hrom, láska se projevuje v maličkostech. V každodenních, častých, pravidelných maličkostech. Bez nich láska nekvete, i kdybyste se táhli na druhý konec světa do hotelu ze zlata.
„Mnoho lidí se domnívá, že nejlepší způsob, jak obnovit citové pouto, je zajet si na společnou dovolenou k moři. Romantická cesta však roznítí vášeň jedině za předpokladu, že partneři předtím udržovali její plamínek svou vzájemnou vstřícností v maličkostech.“ John Gottman.
1.Každý den udělejte pro druhého laskavou maličkost
Cokoliv se počítá. Nic není samozřejmost. A je dobré, když je každá laskavost slovně oceněna.
Nic není samozřejmost dokonce ani v tom případě, že třeba vy konkrétně takové věci děláte automaticky. „Mě za to nikdo neocení, tak proč bych já za to měl/a bůhvíjak děkovat…?“ Protože tím jdete příkladem. Protože tím, že si takové „samozřejmosti“ nahlas a mile všimnete, dáváte najevo, že se vám to líbí, že vás to baví a udělalo vám to radost. Přitahujete tím pozornost k pozitivním věcem. Máte-li vedle sebe partnera, pro něhož není přirozené dělat hezké věci a všímat si jich, právě tím ho takový pozitivní přístup učíte. Vztah je to nejlepší cvičiště umění milovat, komunikačních a sociálních dovedností a každý se pořád máme co učit.
Nabídněte se s pomocí nebo rovnou udělejte něco, co obvykle dělá ten druhý. A když nevíte, zeptejte se!
Ze života Johna Gottmana:
…“Jednoho dne jsem zaslechl, jak si Julia něco mumlá, když vyndávala prádlo ze sušičky. Mohl jsem dělat, že jsem si ničeho nevšiml. Ale to zamumlání byla výzva – sice tichá, ale přesto výzva. Zeptal jsem se jí, co se děje, a ona na to: „Prát mi nevadí, ale to skládání nesnáším.“ No a já mám naopak tyhle bezduché činnosti jako je skládání triček docela rád! Vidím za sebou výsledek, podobně jako když v laboratoři procházím dlouhé řady čísel. Tak jsem manželce vyšel vstříc a pustil jsem se do skládání. Hodil jsem hromadu triček na postel, pustil si k tomu magické piano jazzového skladatele Billa Evanse a byl jsem v ráji. Za chvíli Julia vplula do pokoje. Věděl jsem, že očekává moji žádost o pomoc se skládáním, i když skládání nesnáší. Ale já jsem pokračoval ve skládání a oba jsme relaxovali při hudbě. Julia poznamenala, že je to už dlouho, co jsme nebyli v našem oblíbeném jazzovém klubu. Načež jsme se dohodli, že tam večer vyrazíme. A tak se nakonec z mé vstřícné reakce ohledně hromady prádla vyklubala romantická večeře.“
Chovat se k sobě vstřícně má jednu výhodu, a sice že je to velmi snadné. Je to jen malé gesto, na které navazuje další a pak další. Vstřícné chování se řídí zákonem pozitivní zpětné vazby, kdy malá drobnost způsobí obrovské důsledky – podobně jako sněhová koule, když se kutálí z kopce. Nemusíte to se vstřícností nijak přehánět, a stejně to zabere. Prostě začněte a zlepšení nastane samo od sebe.“ Z knihy Sedm principů spokojeného manželství
2.Buďte vstřícní a na pokus o sblížení řekněte „ano“
Každý den si navzájem různě házíme udičku a snažíme se na chvíli ulovit pozornost druhého. Ideálně pozitivní pozornost, protože ta je blahodárná, živí nás, lépe se díky ní cítíme na duši i na těle. Někdo ale bude přitahovat i negativní pozornost, protože i když je to šílené, lepší je jakákoliv pozornost než žádná. Někdo takové programy skutečně v hlavě má. To je trochu složitější psychologie, o tom možná někdy jindy, ale skutečně i to se stává.
Každopádně pokusy získat partnerovu pozornost jsou někdy těžko postřehnutelné. Jsou to chvilky možného společného propojení, které prolítnou a jsou pryč.
Při šestiletém sledování novomanželů se zjistilo, že partneři, kterým manželství později vydrželo, reagovali v Laobratoři lásky na výzvy od partnera vstřícně průměrně v 86% případů, zatímco partneři, kteří se později rozvedli, jen ve 33%.
Je příznačné, že hádky mezi partnery v obou skupinách se většinou netýkaly nějakých konkrétních témat jako peníze nebo sex – způsobovaly je nevyslyšené výzvy k citovému propojení.“ John Gottman
Může to být drobná poznámka, vyprávění nějakého zážitku, sdílení okamžitého rozčilení, upozornění na zajímavý článek, vtip, ale třeba i žádost o laskavost, upozornění na odvedenou práci, snaha sdílet nějaké přání, pochlubení se… Ano, chce to mít oči a uši na stopkách. Všechny tyhle drobné výzvy říkají: „věnuj se mi chvíli prosím / pochval mě / směj se se mnou / všímej si mě / pohlaď mě.“
Od vás se žádá reagovat vstřícně, mile. „Hm, to je fakt pěkný. / „Chápu tě, to muselo být nepříjemný.“ / „To mě mrzí.“ / „To je zajímavý….“ / „To bude dobrý, neboj.“ / „To určitě zvládneš…“ / „Tak jo, dobrý nápad!“
Efekt je obrovský. Podle letitého pozorování úspěšných a neúspěšných párů došel dr. Gottman k závěru, že právě tato vstřícnost a ochota pozitivně reagovat na snahy o sblížení významně posiluje vzájemné pouto a důvěru.
„Naše představy o lásce a vášni velice ovlivnil a zkreslil Hollywood. Ale v reálném životě se romantické pocity probouzí daleko fádnějším způsobem. Rozněcují se pokaždé, když v kolotoči každodennosti dáte svému partnerovi najevo, že si ho ceníte. V manželství si partneři neustále předkládají tzv. výzvy k pozornosti, lásce, legraci či podpoře. Mohou to být malé výzvy, třeba žádost o podrbání na zádech, ale i výzvy významné, jako například žádost o pomoc s péčí o nemocného rodiče. Partner na každou takovou výzvu zareaguje buď vstřícně, nebo odmítnutím. Vstřícnost vůči partnerovi je základem důvěry, citového propojení, vášně i spokojeného sexuálního života. Zní to možná komicky, ale láska kvete v uličce supermarketu, když se vás partner zeptá: „Máme ještě máslo?“ a vy odpovídáte: „Nevím, raději jedno vezmu.“ – místo abyste apaticky pokrčili rameny. Vzkvétá i tehdy, když váš partner má v práci špatný den a vy si ukrojíte ze svého nabitého programu pár vteřin a napíšete mu povzbudivou esemesku. Ve všech těchto případech se manželé rozhodují, zda se zachovají vstřícně, nebo odmítavě.“ Z knihy Sedm principů spokojeného manželství
Domácí úkol: Zkuste si těchto drobných pokusů víc všímat. Projděte si poslední 2 nebo 3 dny – snažil se partner navázat nějak konverzaci? Obrátil se na mě s něčím? Zkuste najít a uvědomit si případy, kdy jste podobné pokusy o sblížení propásli.
Jasně, každý něco propásne, nemůžeme být pořád „na příjmu“, to je realita. Ale každý den je fajn, když aspoň jednou dvakrát přihrávku lásky vstřícně a jasně chytíte.
3.Každodenní mini rituály
Věřte nebo ne, nikdo po vás nechce, abyste se sobě každý den věnovali hodiny a hodiny. Stačí málo, ale často.
Co se počítá:
- Rituál loučení a vítání zabere pár minut.
- Popřát si hezký den, dobrou noc.
- Udržujte oční kontakt, když spolu mluvíte.
- Pusa, objetí, pohlazení – jen tak.
- Sednout si na 10 minut a společně projít, co koho zítra / o víkendu čeká.
- Sdílení mimořádných nepříjemných zážitků, průšvihů, křivd – 5-10 minut aktuální zpravodajství ze života. „Jsem tu pro tebe, poslouchám, povídej.“
- Miluju tě…
LÁSKY PLNÉ LÉTO!
0 komentářů