Devatenáct

Co může dělat spisovatel v čase pandemie – ve dnech, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtená-ři se nejezdí? Být doma, držet zdravotníkům, pečovatelkám a prodavačkám palce, šít roušky a chodit starším sousedům na nákup. Stačí to ale? Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mi, že nestačí – tím spíš, že roušky šít neumím a v našem vchodě jsem skoro nejstarší. Spisovatel ovšem může taky psát – psát a zapojit se do charitativního projektu.

Ten nápad se opíral o číslovku devatenáct: oslovím 19 autorů, ti napíšou 19 povídek, vznikne kniha, přičemž 19 % z její prodejní ceny bude směřovat na boj proti nemoci covid-19. „Pojďte do toho se mnou. Napište povídku či esej s tematikou nákazy (nemusí jít o koronavirus, doba a charakter textu je na vás) a udělejte to zdarma,“ oslovil jsem své kolegy spisovatele a spisovatelky. Jejich zájem byl opravdu masivní. Ten pocit, že držet palce nestačí, jsem zjevně neměl pouze já. Všichni zúčastnění spisovatelé se vzdali odměny. Autorský honorář za knihy se běžně pohybuje kolem 8 %, na zamýšlených 19 % bychom se nedostali, pokud by nám nevyšel vstříc i nakladatel a distributor. Nakladatelství Prostor a distribuční síť Kosmas snížily svůj obvyklý rabat – a to v době, kdy je celý knižní trh ohrožen a odborníci varují před jeho krachem či těžkými časy.O těch 19 % se ale v první řadě musí přičinit naši čtenáři. Snad to opravdu udělají. Jestli za stržené peníze nakoupíme roušky, respirátory, podpoříme seniory či zdravotníky, se ukáže podle aktuálních potřeb v době vydání knihy. Budeme o tom průběžně informovat.Jednotlivé příspěvky řadíme abecedně podle příjmení autora. Kromě domácích autorů a autorek se nám podařilo získat esej amerického spisovatele Paula Austera. Jeho text a dále zamyšlení Marka Slouky byly přeloženy z angličtiny. Dvě ze zařazených povídek rozvíjejí motivy z dřívějších úspěšných románů – Petr Stančík vytvořil nový příběh komisaře Durmana, hrdiny Mlýnu na mumie. Alena Mornštajnová se vrátila k epidemii z roku 1954 a napsala scénu, jak Hana kupuje věnečky... Příjemné čtení to chvílemi asi nebude, spíš burcující a zneklidňující. Přesto věřím, že tato kniha není pouhým gestem dobré vůle. Přeji si, aby čtenářský zájem dal našemu společnému úsilí opravdový smysl. Díky – a hodně zdraví.

Aleš Palán, duben 2020