Pokud se chcete seznámit se všemi slavnými motorovými letouny poválečného československého leteckého průmyslu, tedy až na akrobatickou padesátku, není nic lepšího, než navštívit Letecké muzeum v Kunovicích. Ve Kbelích je samozřejmě také uvidíte, ale na jihu Moravy nehrozí sklouznutí pozornosti k nějakému legendárnímu šturmoviku nebo špičkové německé turbíně.
Ale ani v Kunovicích nepřijdete zkrátka, co se týče dalších zajímavých exponátů. A tak vedle „taxíku“ Ae-45, poctivých Trenerů, ladné Moravy, trojice různých Delfinů, neúnavného Čmeláka, Albatrosa a čtyř různých Turboletů zde také uvidíte naprostý unikát jinde neviděný – jediný prototyp bitevního „turbočmeláka“ Z-37TM, dále jeden z prototypů největšího letounu československé konstrukce L-610 nebo cvičnou jadernou pumu a mnohé další. Největším exponátem, a zároveň jedním z největších taháků, je dopravní letoun Tupolev Tu-154M. (Pozn.: jmenované typy jsou vybrány z kompletního seznamu sbírky muzea, v danou chvíli však mohou být některé stroje v depozitáři kvůli opravám; aktuální seznam vystavených k polovině roku 2020 je na konci článku.)
 |
Přidanou hodnotou Leteckého muzea v Kunovicích bez navýšení vstupného je zpřístupnění interiérů některých dopravních letadel návštěvníkům, také u některých stíhaček a Delfinů jsou přistaveny schůdky využitelné k nahlédnutí do kokpitů, přičemž někdy jsou i odsunuté překryty kabin. Letadla zkrátka nejsou chráněna žádnou, ani provazovou bariérou, muzejníci spoléhají na slušnost každého návštěvníka. K nasátí letecké atmosféry můžete využít i poslech radiokomunikace osádek s letištní věží Kunovice.
Kunovické letecké muzeum je po tom kbelském, které bylo založeno v roce 1968, naším druhým nejstarším leteckým muzeem (pokud tedy nepočítáme letecké oddělení Národního technického muzea). Jeho život je však mnohem těžší, vzniklo a žije jen díky zapáleným lidem z řad veřejnosti.
Také ho můžeme klasifikovat nejen jako druhé nejstarší, ale vzhledem k už výše částečně prozrazené skladbě exponátů zároveň i jako naše druhé nejvýznamnější. Samozřejmě opět po tom kbelském, což snad ani nebylo třeba dodávat.
A protože si Letecké muzeum v Kunovicích letos připomíná 50 let své existence, podívejme se alespoň stručně, jak se těmi náročnými dekádami proplétalo.
Nulté dějství
Fairchild UC-61K s imatrikulací OK-ZES ze Slováckého aeroklubu
Nejprve se musíme ponořit hlouběji než do roku založení muzea, mnohem hlouběji. Koncem 50. let vyřadil kunovický Slovácký aeroklub z provozu olétaný americký Fairchild UC-61K s imatrikulací OK-ZES a stejně „postižené“ dvoumotorové Aero C-3A (původně německá konstrukce Siebel Si 204D) imatrikulované OK-AES, stroje používal k seskokům parašutistů.
Doba byla zlá, podle mocenského nařízení se taková letadla musela ničit, aby nemohla posloužit k případným úletům na Západ. Když někteří členové aeroklubu, včetně budoucích zakladatelů muzea, viděli, jak na okraji letiště stravují fairchild se smíšenou konstrukcí plameny a celokovový siebel úpí pod nelítostnými údery krumpáčů, přišlo jim líto, že ani při nejlepší vůli nemohou tyto stroje zachránit ve formě neletových exponátů pro budoucí generace. Koncem padesátých let se totiž oba tyto typy hromadně vyřazovaly z provozu a mizely v propadlišti dějin (naštěstí alespoň jeden celý siebel a nějaká rezidua dalších má ve svých sbírkách VHÚ).
Mezitím plameny dohořely a zlověstné krumpáče utichly. Něco z trosek siebla se odvezlo do šrotu a zbytky z obou nešťastných letounů byly zakopány v aeroklubu.
V průběhu let šedesátých se poměry v zemi začaly uvolňovat. Například pro aeroklubové letce to znamenalo, že už nemuseli po skončení letového dne odmontovávat z letadel vrtule a čističe benzínu a na noc je odevzdávat esenbákům.
A nyní již nastal čas představit si alespoň jednou větou a obrazem budoucí zakladatele kunovického leteckého muzea. Těmi byli zaměstnanci Letu a průkopníci paraodboru Slováckého aeroklubu, Alois Hráček a Jiří Marek.
Alois Hráček (vlevo) a Jiří Marek, zakladatelé Slováckého leteckého muzea (dnes Letecké muzeum v Kunovicích)
Půlstoletí dlouhá historie
První myšlenka na vytvoření leteckého muzea v Kunovicích napadla Aloise Hráčka v roce 1970 při návštěvě Leteckých opraven Trenčín, kde spatřil vyřazený stroj Let C-11. Jak sám v kronice muzea uvádí, chtěl vytvořit skansen letadel vyráběných v podniku Let. Později se záběr rozšířil i na letadla vyrobená jinde, přesto i dnes je většina vystavených letadel spjata s výrobou v Kunovicích. A to ať už vznikaly v Letu jako výrobky finální, nebo se zde na jejich výrobě nějakou měrou podíleli ve formě subdodávek pro jiného generálního zhotovitele.
Se svou myšlenkou se pan Hráček po návratu z Trenčína svěřil svému kamarádovi mechanikovi Jiřímu Markovi, u kterého vyvolala kladnou rezonanci. A to tak silnou, že okamžitě nabídl ve věci založení muzea svou nezištnou účast.
Ale samozřejmě to nebylo tak jednoduché, Slovácké letecké muzeum, jak zněl jeho první oficiální název, muselo získat nějaké prostory a samozřejmě exponáty. Předmětná cé jedenáctka stála sice za prvním impulsem, ale to neznamená, že si ji pan Hráček hned odvezl do Kunovic.
Obecně získávání letadel pro muzeum nebylo až tak jednoduché, a pokud ano, tak se jednalo o vraky vyžadující pracnou renovaci. V každém případě se to muselo řešit papírově a získaný letoun případně zaplatit (pokud nebyl věnován), a to minimálně v ceně šrotu. Někdy dokonce stačilo platit kapalnými naturáliemi, o které na Moravě není nouze.
První roky získávali muzejníci „pouze“ různé součástky z aeroklubových letadel a podobně. První skutečné letadlo měli až v roce 1974, ale zato hned pořádnou pecku L-29A Delfin Akrobat. Tento proudový jednomístný akrobatický speciál vycházející z cvičného dvoumístného L-29 vznikl pouze ve dvou exemplářích.
Aero L-29A Delfin Akrobat. Obrázek delfina na letoun namaloval známý a populární přírodovědec a karikaturista Pavel Kantorek. Letoun byl předán do muzea v pozdější civilní podobě se znakem praporovým a civilní imatrikulací. V plánu je návrat do podoby původní vojenské s kruhovými znaky a číslem 0517.
Když máte štěstí, střetnete se v kunovickém muzeu i s autoveterány. Občas tam mají situovanou zastávku veteránské srazy. Bylo tomu tak i v dobách dřívějších, zde vidíte návštěvníky obdivující akrobatický speciál L-29A Delfin Akrobat, u kterého stojí Tatra 97.
Rok 1974 se tak označuje v souvislosti se získáním L-29A rokem zahájení výstavní činnosti muzea. Tvrzení je to trochu odvážné, protože muzeum sídlilo v areálu podniku Let, takže běžně se tam člověk stejně neměl šanci dostat.
A v podniku sídlilo muzeum dlouhá léta. Už v roce 1974 získalo do své sbírky již zmíněný Let C-11 z Trenčína a jako třetí exponát školní kluzák LF-109 Pionýr z aeroklubu Břeclav. V dalších letech se portfolio stále rozrůstalo. Například v roce 1977 se podařilo v Bratislavě koupit šrot představující předtím a následně i po zrekonstruování designový skvost L-200D Morava. Darem k nezaplacení se stal v roce 1979 jeden z prototypů turboletu.
Designový skvost Let L-200D Morava získalo kunovické letecké muzeum v roce 1977. Nálezový stav byl tristní.
L-200D Morava v Leteckém muzeu v Kunovicích
Do roku 1980 vstupovalo muzeum se šesti letadly. Vzhledem ke stále přetrvávajícímu umístění sbírky v podniku Let bylo šťastným počinem muzejníků vyvézt vždy letadla na letecký den, kde si je mohla veřejnost dosyta prohlédnout. Myšleny jsou samozřejmě pouze letecké dny na kunovickém letišti (v podstatě se jednalo o letiště tovární za humny podniku Let), kam se mohly po zemi jednoduše přetáhnout).
Již první tři exponáty se dočkaly veřejné prezentace na „putovním“ Leteckém dnu s Květy v roce 1976 a na jubilejním X. Leteckém dnu s Květy v roce 1981 se už kunovičtí muzejníci pochlubili s letouny deseti.
Fotografie z jubilejního X. Leteckého dne s Květy konaného v roce 1981
Kunovické letecké muzeum dlouhá léta sídlilo v areálu podniku Let.
S první polovinou 80. let je spojena i snaha muzejníků získat od ČSA vyřazený čtyřmotorový Iljušin Il-18. Letoun se dokonce objevil na Zdeňkem Hanzelkou vypracovaném návrhu rozmístění muzejních exponátů. Pro neústupnost ČSA ve věci svých finančních požadavků (50 tisíc Kčs, na tu dobu relativně vysoká suma, zvlášť pro hobby muzejníky) však z toho nakonec sešlo a letoun pak skončil u rychlostní silnice R10 (od roku 2015 dálnice D10).
Návrh na rozmístění letadel ve Slováckém leteckém muzeu (dnes Letecké muzeum v Kunovicích) vypracovaný Zdeňkem Hanzelkou
V roce 1985 hrozil muzeu zánik a exponátům sešrotování, využívání prostor uvnitř podniku se již ukázalo neúnosným. Už jich tam bylo patnáct. Muzeum zachránilo dočasné přestěhování do místa zvaného Hektary, které se nacházelo za velkou stojánkou v areálu továrního letiště podniku Let. Ani sem si nemohl „obyčejný civilista“ jen tak vyrazit, i když asi o píď lepší než za plotem podniku to bylo.
Za pár let kvůli projektu L-610 vyvstal požadavek uvolnit z bezpečnostních důvodů lokalitu Hektary. A zase ten Neruda, kam s ním? Ohrožené muzeum tam muselo vydržet až do roku 1991, kdy se mohlo konečně přemístit do míst u Slováckého aeroklubu Kunovice, kde ho najdete dodnes.
V letech 1985 až 1991 využívalo kunovické letecké muzeum prostor v areálu továrního letiště podniku Let Kunovice za velkou stojánkou (ta je vidět vpravo), místu se říkalo Hektary.
Právě Slovácký aeroklub na přelomu 80. a 90. let sbírku zachránil před opětovnou hrozbou sešrotování. Převzetím celé sbírky do své péče se stal Slovácký aeroklub Kunovice oficiálně správcem leteckého muzea. Klíčovou úlohu při záchraně muzea měl tehdejší náčelník aeroklubu Ivan Kubíček a ředitel Aerotechniku Kunovice Jaromír Puk.
V roce 2005 byla s příslibem dalšího rozvoje muzea podepsána třístranná Smlouva o spolupráci mezi Slováckým muzeem Uherské Hradiště, Městem Kunovice a Slováckým aeroklubem Kunovice. S tím souvisela i změna názvu na Letecké muzeum Kunovice. Díky této spolupráci byly revitalizovány plochy muzea a byl zajištěn řádný provoz s pokladními, pevnou otevírací dobou a pravidelnou údržbou areálu. Platnost smlouvy skončila k poslednímu dni roku 2014.
V roce 2015 převzal po desetileté pauze správu nad muzeem opět Slovácký aeroklub Kunovice, přičemž došlo k drobné změně jména na Letecké muzeum v Kunovicích.
Pětkrát roura a za nimi jeden z prototypů největšího letounu domácí konstrukce Let L-610 (Letecké muzeum v Kunovicích)
Největším exponátem a zároveň jedním z největších taháků Leteckého muzea v Kunovicích je dopravní letoun Tupolev Tu-154M.
Vzácným unikátem Leteckého muzea v Kunovicích je prototyp bitevní verze práškovacího turbočmeláka označovaný jako Z-37TM. Ačkoli to může budit dojem, že letoun měl ničit nepřátelské kombajny a traktory, nebylo tomu tak. Východní Němci s ním počítali jakou s nouzovým bitevníkem proti vojenským cílům.
Vojenský historický ústav Praha - Letecké muzeum Kbely v roce 2018 dlouhodobě zapůjčil Leteckému muzeu v Kunovicích stroj L-39ZA Albatros. Na fotografii ze samého úvodu přepravy L-39 z Kbel do Kunovic by nás měl zaujmout i kus křídla dlící u haly v pozadí, který však nemá s touto akcí pranic společného. Ten patří letounu L-29 Delfin výrobního čísla 290108, na němž se zkoušela kamufláž speciálními antireflexními barvami.
Od roku 2017 je Letecké muzeum v Kunovicích neziskovým pobočným spolkem Slováckého aeroklubu Kunovice, muzeum má vlastní samostatné řízení i hospodaření. Svůj provoz financuje především ze vstupného a prodeje služeb (opravy letadel). V menší míře přispívá na provoz muzea město Kunovice a dále sponzoři a dárci. Město Kunovice navíc bezplatně poskytuje muzeu pozemek.
V březnu 2017 muzeum získalo od českých leteckých organizací „Zvláštní cenu za mimořádný počin v oblasti leteckého muzejnictví a za propagaci letectví“. Ocenění bylo uděleno za realizaci akce „Velký přelet vládního Tupolevu TU-154M - Naganský expres“, kterou připravovali v létech 2014 až 2016 a zakončili 23. až 25. září 2016 pozemním transportem letounu z letiště Praha - Kbely do Kunovic.
Letecké muzeum v Kunovicích (podzim 2019)
Do roku 2020 vstupovalo muzeum s pětadvaceti letadly vystavenými v expozici (včetně jednoho dronu a jednoho létajícího terče) a sedmi letadly umístěnými v depozitáři a čekajícími na uvedení do stavu vhodného k vystavení.
Letecké muzeum v Kunovicíchpobočka Slováckého aeroklubu Kunovice Otevírací doba
 Neviditelný letoun ZX-1. Pokročilá technologie zatím nefunguje na kolech podvozku, jenže ten je za letu stejně zasunutý, tak to nikdo neřeší (horší by bylo, kdyby si chtěl pilot s sebou vzít ty schůdky, protože by je nesl na hřbetu (letadla), a to už by byl viditelný problém. Aktuální expozice (2020)
Depozitář (2020) / připravuje se Letadla v opravě či nové exponáty ve fázi montáže
|
