Vladimír Strejček: Duchovní život v praxi

109
Ilustrační foto: Pixabay.com

Dnes je na trhu mnoho duchovních knih a také jejich překlady z celého světa. A tak máme opravdu velkou možnost číst a číst. Někteří lidé přečtou mnoho knih a mají velké znalosti. Na druhé straně, však tyto znalosti ve svém běžném životě nepraktikují.

Ve skutečnosti, opravdu dobré duchovní knihy jsou napsány proto, aby si člověk vzal z nich to, co pro život potřebuje. A to nejdůležitější je, aby to co přečetl, také praktikoval. Kdyby všichni křesťané praktikovali a řídili se jenom jedním Ježíšovým přikázáním „Nedělejte druhým to, co nechcete, aby oni dělali tobě“, byl by na světě skoro ráj. Ve svatém písmu hinduistů Bhagavadgitě, můžeme číst podobná slova. „Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo je povznesen nad chválu a hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený a pevné mysli, takový nalezl jednotu s Bohem.“ (XII. 18, 19).

V jiném svatém písmu Srimad Bhagavatam nalezneme slova velmi podobná slovům Ježíše. Zde se říká: „Jestliže ti někdo ublíží, nesnaž se mu tento čin oplatit. Ani nepociťuj nenávist v srdci. Spíše o takovém člověku přemýšlej v dobrém. Neboť láska zvítězí nad nenávistí.“ (Srimad Bhagavatam, p. 148). A ještě v knize Žalmů můžeme číst tato krásná slova: „Hospodin je síla má a štít můj. Mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.“ (Žalm 28, 7).

Zde vidíme, jak je důležité si uvědomovat, že po té duchovní, ale také praktické stránce, jsme stále propojeni s Božím Vědomím. Ať jsou to naše myšlenky, nebo naše slova, tak jejich vibracemi vytváříme dvě věci. Vytváříme náš charakter a za druhé také naše okolí. Náš přístup ke druhým, vytváří prostředí, ve kterém žijeme.

Zajímavý je příklad, který měl Rogers Strickland, který vlastnil stavební firmu. Během let si Rogers uvědomil, že život není jenom o tom, vydělávat peníze. A tak říká: „Asi před šesti lety, jsem se rozhodl uvést do praxe mou náboženskou víru. A tak jsem v Guatemale a v Brazilii postavil se svou firmou školy, obecní domy a kostely. Toto rozhodnutí mě naplnilo velkým uspokojením.“ Zde vidíme, jak víra a duchovní kontakt s Bohem, může mít velkou sílu v praktickém životě.

Také výkonný ředitel biotechnologické firmy Biogenex, říká: „Modlitba, meditace a jóga, harmonizují celý můj den. Napojení se na duchovní energii, mi dává mnoho energie do celého dne.“ (Mt. Airy News, 8. 10., 2004). Zde vidíme, že duchovní víra, má v sobě mnoho síly, kterou můžeme v praktickém životě použít. Nemusíme být náboženští fanatici, ale stačí si uvědomit, propojení naší lidské existence, s univerzální duchovní energii, která je stále zde.

Možná bychom měli praktikovat tento přístup v běžném denním životě. Dnes, některé velké firmy praktikují cvičení jógy, harmonické cvičení Tai Chi, nebo meditace pro své zaměstnance během pracovní doby. Zjistili, že potom je jejich pracovní výkon mnohem lepší a koncentrovanější.

Možná v 21. století je na čase si uvědomit, že člověk nebyl stvořen jenom pro práci samu. Ale že bez harmonické vyrovnanosti fyzického a duchovního, ztrácí nejen na svém lidském poslání, ale také se nevyrovnanost může objevit, a objevuje se, jak dnes víme, stále častěji na zdraví člověka.

Na konci roku 2018 vyšla od Marie Vilánkové kniha „Léčba Informací“. Její autorka se zabývá mnoho let přírodní léčbou, homeopatií, telepatií a také kvantovou fyzikou. O tom, že člověk sám musí na svém léčení pracovat, říká pani Vilánková tato slova: „Všechny léky a alternativní prostředky jsou pomocné berličky. Život je jako cesta, během které se učíme. Nemoc, je signál, že v některé oblasti života nemáme rovnováhu a vyváženost. A to se potřebujeme naučit, a to za nás nikdo neudělá. Každý problém má nějaké řešení. Tělo dokáže zázraky i větší, než oficiální medicína.“ (Meduňka, prosinec, 2018).

Zde vidíme, jak je důležité si uvědomit, že člověk sám, hlavně jeho přístup a myšlení v době nemoci, ale i v denním životě, mají velký vliv na zdraví, tak také na uzdravení. Jak víme, naše myšlenky jsou energie, které mají vliv nejen na naše okolí, ale hlavně na nás samých, na naše tělo. Energie myšlenek se propojuje s energií našich buněk, které na tuto myšlenkovou energii – reagují.

Dr. Christian Echter, ve své slavné knize „Energie pro všechny buňky“ píše. „Psychický stav člověka, má velký vliv na imunitní systém, který je posilován pozitivním životním postojem, ale také otevřeností, odvahou a sebedůvěrou. Negativní myšlenky způsobují nemoci. Kdo si často dělá starosti, je v nebezpečí, že jeho imunitní systém se oslabí. Negativní pocity způsobují stres, který oslabuje práci imunitního systému. Čím pozitivněji a tvořivěji myslíme, tím pozitivněji bude nabit náš imunitní systém, a může nás chránit před nemocemi.“ (Ch. Echter, Energie pro všechny buňky, str. 80, 81).

Je zajímavé, jak v dnešním 21. století si uvědomujeme, důležitost našich myšlenek na zdraví. Avšak nejsme první, kdo si tuto skutečnost uvědomil. Již svatý Benedikt, který byl narozen roku 480 v Italském městě Nursii, se vlivem myšlenek zabýval. Když založil Benediktinský řád, tak tyto své poznatky vložil do jeho regulí, pro své následovníky. Když se do těchto řádových regulí zaposloucháme tak zjistíme, jak jsou nám, právě v naší uspěchané době, velmi blízké.

Svatý Benedikt říká: „Miluj Boha celým svým srdcem a oddaností. Nenech se ovládat zlostí nebo klením. Nevracej příkoří zlem, nebuď domýšlivý, nepij přes příliš, nespi příliš dlouho, neužívej hrubých slov, nemluv příliš.“

Na druhé straně nám svatý Benedikt říká, co bychom naopak měli dělat. A to také následovali jeho žáci. Zde jsou jeho slova: „Měj čas na čtení duchovní knih, nezlob se na druhé, vždy jdi večer spát v míru s těmi, kteří ti odporují, a nikdy nepochybuj o Boží milosti a vedení.“ (A. Meisel, The Rule of St. Benedict, p. 52 – 54).

Určitě z těchto doporučení najdeme několik, které bychom mohli praktikovat jak v běžném životě, tak také v pracovním prostředí. Je škoda, že o těchto zásadách, praktikovaných v životě, se netočí seriály. Určitě by nám to pomohlo k hlubšímu zamyšlení o našem přístupu ke druhým, ale také druhých k nám.

Ve skutečnosti je to naše ego, někdy naše domýšlivost, nebo i lhostejnost, které se potřebují transformovat. Změnit se na – skromnost, toleranci a pozitivní přístup v našem myšlení. Někdy hledáme uspokojení jenom v materiálním světě. Někdy ve věcech, které vlastníme, hlavně v jejich množství. To nás vlastně udržuje ve stálém stresu a strachu o naší existenci, o jistotu našeho příjmu, o jistotu naší pozice ve společnosti.

Ve velmi inspirativní knize, které se prodalo přes dva miliony, s názvem „Muž, který chtěl být bohatý“ od Marka Fischera, který studoval na jezuitské koleji v Kanadě, můžeme číst tato slova.

„Všechny události vašeho života jsou zrcadlovým obrazem vašich myšlenek. Chcete-li změnit svůj život, musíte začít tím, že změníte své myšlení. Úspěšní lidé se nenechají rozhodit okolnostmi. Překážky, kterým někdy musejí čelit, je přiměly k tomu, aby si sáhli na dno svých vnitřních sil. …Největší omezení jsou ta, která si člověk stanovuje sám. A největší překážka úspěchu je překážka duševní. Rozšiřte své duševní hranice. Zbavte se svých omezení a zbavíte se omezení svého života.“ (M. Fischer, str. 48, 49, 50).

Zde vidíme, že je zcela na nás, na našem myšlení, jak se k různým situacím postavíme. Jak tak zvané životní překážky, pochopíme, jako naše učební lekce života. Jak jejich jakoby „negativní“ přístup, budeme transformovat na důležitou životní zkušenost.

Když jsem pracoval jako kaplan, a staral se o stovky umírajících pacientů, někomu by se to mohlo zdát, jako velmi těžká, až psychicky namáhavá práce. Pro mne však tato práce byla tou nejdůležitější a nejlepší školou života. A také velmi radostná, moci se setkávat s tolika lidmi, které sdíleli své životní zkušenosti a svou moudrost. A při pohřební řeči, jsem mohl jejich nádherné vlastnosti vyzdvihnout, aby tak byly poučením i přítomným, kteří se s nimi přišli rozloučit.

Avšak nejen lidé, mají své životní zkušenosti, a také své anděly. To se také dá říci o zvířatech. A v případě černého kocoura Sama to platí troj-násobně. V článku „Nepotopitelný Sam“ můžeme číst o tom, jak tento německý kocour přežil potopení – tří válečných plavidel.

První byl německý válečný křižník Bismarck, který byl potopen v roce 1941. Kocour Sam přežil na kusu dřeva, a byl zachráněn námořníky, britského torpédoborce. Sam bavil námořníky a chytal myši. Avšak později torpédoborce potopila německá ponorka. Sam se však dostal na pobřeží a dostal přezdívku „Nepotopitelný Sam“.

A tak se Sam nalodil na další, nyní letadlovou loď Ark Royal. Avšak i ta byla zasažena německým torpédem. Všechny pasažéry se podařilo zachránit, ale na Sama se zapomnělo. Později jej objevil motorový člun, ležícího na plovoucím prkně. Sam byl nezraněn, ale velmi rozzlobený, že jim to tak dlouho trvalo jej najít. A protože Britové nechtěli riskovat potopení dalších lodí, tak byl Sam převelen na souš. Nejdříve do domu guvernéra Gibraltaru, později do města Belfast. Žil dalších deset let v klidu, až do roku 1955.

Jak vidíme, i kočka může mít své anděly, kteří jí ochraňují za každého počasí, i při každém potopení válečných lodí. Při vstupu do kočičí nebeské brány, mu byl sdělen důvod jeho poslání na Zemi. Na zemi ve skutečnosti splnil kocour Sam své, dá se říci až mírové poslání. Svým životem ukázal, že může mít rád lidi na všech stranách válečného konfliktu, ať mluví různými jazyky, nebo se plaví pod vlajkami různých zemí na svých velkých lodích.

Mgr. Vladimír Strejček, Th.D., motivační poradce a bývalý duchovní
Napsáno pro portál Ve hvězdách

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk