Přednedávnem se jako prezidentka Unie rodinných advokátů účastnila e-konference, kterou pořádala Asociace manželských a rodinných terapeutů. Téma bylo: Manželství pro všechny, nebo jen pro muže a ženu? Konference hledala úhly pohledu a těch dostala vrchovatě. „Pro mě byl nejsilnějším pocitem nedostatek empatie a pochopení pro postoj a argumenty ostatních ve shodě s konstatováním: „Vy nás chápat musíte, ale my sami nemusíme nic!“ říká advokátka Daniela Kovářová.

Kteří účastníci vykazovali tento nedostatek empatie?

Zastánci manželství pro všechny říkají: „Nechápeme, proč by jim to mělo vadit. Vůbec tomu nerozumíme.“ Otázka je, zda pohled druhé strany nechápou, nebo pochopit nechtějí.

Aktivisté přichází s tvrzením, že chtějí stejné šance a stejná práva. Často se debata nevede o tom podstatném, tedy o pojmech, ale o představách a přáních lidí, co by mělo být podle jejich mínění nějakým právem. Na této konferenci se debatovalo věcně o pojmech?

Konference byla věcná, účastníci na sebe neútočili, snášeli argumenty pro své postoje. Samotné téma ovšem vzbuzuje velké emoce a v takové debatě argumenty nepomáhají, naopak jen utvrzují oponenty v jejich postoji a posléze vzbuzují odpor. Možná je na místě s argumenty přestat a snažit se najít kompromis. O ten ovšem bojovníci obvykle nestojí, vidí jen vlastní cíl a vítězství.

Byla řeč také o povinnostech?

O povinnostech se ve společnosti nemluví. To samo o sobě je chyba, ovšem v právu je třeba vidět ještě jinou rovinu: jakmile někomu přidáte právo, jinému je vezmete.

Jaké je vaše stanovisko k tématu?

Líbilo by se mi srovnat práva a povinnosti, pojem manželství by zůstal jako označení pro muže a ženu, stejnopohlavní svazek by se nazýval jinak, třeba jen partnerství.

A proč?

Bavím se o tomto tématu se spoustou lidí ze všech skupin a vrstev společnosti. Existují konzervativní vrstvy, jimž se nelíbí adopce, nicméně srovnání práv partnerů s manželi společnost jako celek akceptuje. Většina střední a starší generace však odmítá změnu definice manželství. Je to tak trochu posvátný pojem. Proto mi připadá krátkozraké útočit právě na manželství. Naprostá většina žen i mužů o něm stále sní. Možná se jim nepodaří sen uskutečnit, nebo se o něj pokusí a nejsou úspěšní, ale to na jeho posvátnosti nic nemění.

Je to také stanovisko Unie rodinných advokátů?

Unie rodinných advokátů podporuje srovnání práv a povinností, nicméně manželství si přeje ponechat jako svazek pro muže a pro ženy.

Před chvílí jste řekla, že zastánci manželství pro všechny říkají, že „nerozumějí, proč by uzákonění stejnopohlavního manželství mělo někomu vadit“. Z toho by se dalo usuzovat, že moc porozumění na konferenci nebylo. Nebo ano?

Mně se děje zvláštní věc. Jsem velmi svobodomyslná, jako advokát jsem už slyšela, viděla i zažila kdeco a vím, že každý jedinec je individualita. Jsem empatická, empatie mě živí. Snažím se spojovat, ne provokovat. Chápu bojovníky i aktivisty a bolí mě, když mě opakovaně urážejí obviňováním z xenofobie. Snažím se přece pomoci, jak to jen jde. Zastupovala jsem lesby ve sporech o děti, snažím se vysvětlovat, nikoho neurážím, rok jsem s kolegy pracovala na návrhu zákona, který právní postavení manželů a stejnopohlavních dvojic srovná. 

Místo pochopení, ocenění a kompromisu se mi naopak dostává urážek ze stran aktivistických bojovníků. Nebojím se, jsem připravena pokračovat, jen stále častěji potkávám jiné lidi, kteří se bojí vyslovit vlastní názor, aby jim kvůli tomu aktivisté nenadávali. Na první pohled se zdá, že v době sociálních sítí je svobody více než jindy, ale ve skutečnosti je tomu naopak. Svobody možná ano, ale k urážení, zatímco tolerance k jinému pohledu na věc ubývá. Píšou mi desítky lidí, že hovořím i za ně, že oni sami se bojí, ale já abych nepřestávala. Je mi z nedostatku tolerance smutno. Musím tolerovat jiné názory, ale oni ten můj nikoliv? Proč? Oč je můj pohled horší než jejich?

Zastánci manželství pro všechny tvrdí, že prý současný stav ubližuje jejich emocím. Jejich odpůrci kontrují, že vyvlastnění pojmu manželství ublíží emocionálně zase jim. Hovořili jste i o toleranci?

Výborné konstatování. Srovnání práv je jednou věcí, za to přece léta bojuji. Ale proč jsou emoce malinkaté skupiny populace horší než emoce většiny, mi není příliš jasné. Můžu přijmout, že jsou srovnatelné, ale ty moje či vaše nejsou horší než emoce kohokoliv jiného.

Měli by si tedy homosexuálové pro své soužití vymyslet jiný termín?

To by bylo ideální řešení. Oslovila jsem známého lingvistu Jiřího Hejlka, který přislíbil, že se nad problémem zamyslí. Když vidím, jak velké pochopení a pomoc vyvíjí heterosexuální většina naší společnosti, pak se ptám, kde je snaha po kompromisu z druhé strany? Bylo by ideální, kdyby si homosexuální menšina a aktivisté za lepší zítřky nějaké termíny pro své svazky vymysleli. Zklidnily by se emoce a srovnání práv by prošlo bez problémů. Hovořila jsem o tom s mnoha poslanci i senátory. Vím, že i jim by se ulevilo. Téma si tu hysterii kolem nezaslouží.

Vysvětlili zastánci manželství pro všechny, proč tak trvají na slově „manželství“, když tvrdí, že jim jde jen o stejná práva? Těch však lze dosáhnout i bez použití tohoto slova.

Nikoliv, požadují všechno. Dnes část lidí věří, že má právo na vše, na co si ukáže. Samé nároky a žádná pokora. Leckdy se mi zdá, že urputnost, síla, tlak a urážení oponentů je kontraproduktivní. Něco ve smyslu: Buď tolerantní, jinak dostaneš po tlamě. Jenže tlak, a to nejen ve fyzice, vyvolává protitlak a urážky a znevažování oponentů vedou k nenávisti. Pokud bojovníci nepřestanou, nakonec se jim to vymstí. Možná si tlakem vyvzdorují, co chtějí, ale společnost je bude nenávidět. Nejsem si jista, oč jim jde. Zda o přijetí nebo o nároky. Nároků ve smyslu právní úpravy lze dosáhnout poměrně jednoduše, stačí zmanipulovat nadpoloviční část aktuálně přítomných poslanců, třeba v nich vzbudit strach z obvinění z xenofobie, což je dnes oblíbená metoda. Ale přijetí veřejností si tímto způsobem nevybudují. Kdo okopává modly, tomu se dostane jen nenávisti. K tomuto trendu pomalu už dochází. Přátelím se s několika gayi a ti tvrdí, že veřejné a okázalé demonstrace a tlaky jim samotným škodí.

Mluvili jste na konferenci také o významu manželství v dnešní době?

Všichni vystupující se shodli na obrovském významu manželství v dnešní době. Nejen jako vzoru, ale i jako bezpečném přístavu, a to ve významu historickém, právním, sociologickém, psychologickém, pojmovém i emocionálním. Kdo útočí na tento institut, nechápe jeho význam. Nerozumí, jak ubližuje zejména těm, kteří v manželství dlouhá léta žijí, kteří o něm sní, i těm, kteří by v něm rádi žili, ale nedaří se jim najít správného partnera.

Co by mohlo případné přijetí požadavků aktivistů udělat s klasickým manželstvím muže a ženy? Nic, jak tvrdí aktivisté? Nebo něco ano?

Dovolím si příměr: Obýváme spolu planinu. Homopáry pijí s ostatními z jedné studny, obdělávají stejnou zemi, jedí plody z rostlin a stromů. Manželství je domem na planině, možná je to klášter nebo kostel. Aktivisté chtějí dovnitř, většina obyvatel domu se brání. Tak ať si postaví vlastní dům či chrám o kousek vedle. Budou mít svůj svatostánek. Když se násilím vlomí dovnitř, bude to loupež a znesvěcení a původní obyvatelé je budou nenávidět. Schválí-li změnu Sněmovna, nezbude lidem nic jiného než okupanty snášet. Otázka zní, zda je to nezbytné. Náklonnost a přijetí si vyvlastněním a okupací vybojovat nelze. Jsem mediátor a celou advokátní praxi se snažím o dohodu, o kompromis, o smíření. Jako vhodnou cestu proto vidím narovnání práv a odlišný termín pro stejnopohlavní vztahy.

A adopce dětí homosexuálními páry? Jak se na to díváte?

Pokud právo umožňuje osvojit dítě jednotlivci, mohla by si dítě osvojit i stejnopohlavní dvojice. Problém nastane s právní úpravou: dnešní pojetí rodičovství předpokládá matku a otce. Jakmile rozšíříme manželství i pro homopáry, musíme pojmy nahradit termíny rodič 1 a rodič 2. Ztráta pojmů otec a matka je pro mě velmi bolestná, nechci být jen rodičem. Další problém nastane s domněnkami otcovství. Jak a pro koho budou platit? Najednou nejde „jen“ o manželství, ale o řadu navazujících institutů. To, co aktivisté považují za technikálii, by mělo obrovský dopad do právní teorie rodinného práva. I proto je na místě zachovat manželství a odlišně v tomto bodě upravit svazek homopárů. To ovšem vidí jen právník. Právníci jsou z podstaty spíš zdrženliví a uvážliví, zatímco aktivisté mají obrovskou mediální podporu a jsou halasní. Otázka zní, kvůli kolika lidem činíme tolik povyku. Registrovaných partnerů je hrstka. Dvojic, které mají zájem o osvojení, setinky procent. Lidská touha po pokračování je pochopitelná, nicméně je otázka, jakou cenu za ni chceme zaplatit a kdo ji má nést.

Po několika vašich poznámkách o průběhu této konference na Twitteru se na vás sesypali zastánci manželství pro všechny. O co šlo?

Vždy mě znovu udiví, jak brutálně a urážlivě utočí lidé na sociálních sítích, a to často i pod svými jmény. Sami volají po toleranci, vulgárně se jí dožadují, ale nejsou ochotni tolerovat opačný názor či pohled na věc. A to jsem přitom postovala jen informace z konference.

Byl to první podobný případ?

Jsem zvyklá na odlišné názory, celý život je jich plný. Ani se svou nejlepší přítelkyní se neshodnu ve všech pohledech na film, na muže či knihu. Nevidím však důvod, proč bych měla kýmkoliv opovrhovat jen proto, že má jiný pohled na věc. Když čtu hluboce urážlivý komentář, který mě třeba posílá až kamsi, přemýšlím, zda se sama nepletu, zda můj pohled není překonaný. Pak si promluvím se svými dospělými dětmi, poptám se přátel, vyvěsím dotaz na sociální síť – a hned vidím, jak velká část veřejnosti si myslí totéž. Můj názor není osamocený, naopak jsem mluvčím většinové veřejnosti. Nestála jsem o tu roli, ale mám-li, pak ji unesu.

***

Autorka je advokátka, spisovatelka, prezidentka Unie rodinných advokátů. Dříve zastávala post ředitelky Justiční akademie a ministryně spravedlnosti. Bydlí na vesnici u Plzně, pracuje v Praze, je 32 let vdaná a má dvě dospělé děti. Vyučuje a popularizuje právo, je autorkou řady odborných textů a právnických komentářů a 15 beletristických knih. Získala ocenění Právník roku 2016 v oboru rodinné právo.

Ptal se Ladislav Henek, MfD, 19.6.2020