Výtvarník s titulem sběratele. Výstava Otise Lauberta je reprezentativní ukázkou jeho uměleckého cítění

Sestavit výstavu tak nevšednímu umělci, jakým Otis Laubert v mnoha ohledech je, vyžaduje kurátorskou invenci i zkušenost. V klatovské Galerii U Bílého jednorožce se tohoto nelehkého úkolu ujal Jiří Machalický. Ve zhuštěné retrospektivě přináší ukázky z umělcových nejvýznamnějších sérií nazvaných Sbírky, Blekenvajt, Tapisérie, Fotografie, Květy…

Slovenský výtvarník Otis Laubert (1946) nabízí množství koláží, asambláží a objektů, jimž nikdy nechybí kuriózní nápad. O to větší problém je vybrat reprezentativní vzorek, dokazující autorův široký záběr. Jiří Machalický naznačil zvolený koncept již názvem expozice Systém i hra. Představuje Lauberta pracemi, které dostatečně vystihují jeho tvůrčí myšlení a postupy. Laubert si hraje, jeho fantazie a nápaditost obohacená o smysl pro humor dává vzniknout dílům, která divák může vnímat jako zajímavá, vtipná, vkusná, bláznivá..., a to v závislosti na svém vkusu. Za tím vším se však nachází podstatný fakt, jímž je Laubertem vymyšlený systém, jeho osobité know-how.

Pan Sběratel s panem Šetrným

Základem výtvarníkovy tvorby je celoživotní vášeň shromažďovat cokoliv, co by se mohlo použít pro vznik uměleckého díla. Laubert několikrát zdůraznil, že nechce být vnímán jako Otis – sběratel. V souvislosti s jeho pracemi se této definici zcela vyhnout nelze. Ze zdánlivě nepotřebných cetek nebo věcí běžné potřeby sestavuje objekty, kterým dokáže vtisknout myšlenku a řád. Soubor nazvaný Komentáře ke komerčnímu textilu vytvořil například z desítek rozmanitých malých prvků (dětských miniaturních hraček, ozdob do vlasů, korálků, figurek, magnetků) stejné barvy, lišících se pouze intenzitou pigmentu. Zasazeny do předkreslené šachovnice jsou výstižným odkazem na někdejší metrový textil. Stejného cíle dosáhl i malými černými vinylovými deskami s barevným středem tvořeným polepem s názvem hitu a interpreta. Jejich poskládáním vznikla „zástěrovina“, ale i dekorativní obrazec. Odlišně zpracované oděvní téma představují Laubertova saka. Jedno je pokryto odznáčky (Sběratel), další poštovními známkami (Pošťák), jiné hodinkami (Hodinář) nebo mincemi (Šetrný).

Použité předměty autor shromažďoval řadu let, slouží tedy i jako historický materiál evokující vzpomínky několika generací na to, „co se tenkrát sbíralo“. Celkový dojem zároveň nezavání archaismem. Retro fragmenty poskládané s lehkostí a vtipem vytvářejí nové předměty. Všechna saka by mohl směle nabídnout podobně výstřednímu umělci, jakým je třeba Elton John. O společenských berlích od Lauberta potažených luxusní látkou a posetých napodobeninami drahokamů ostatně po úraze snila nedávno zemřelá Eva Pilarová. I v tom je kouzlo Laubertových děl.

Československo slepené pro jistotu páskou

Příchylnost k ornamentu řeší umělec blyštivými sklíčky, draze vypadající bižuterií či podkůvkami na podpatky a na špičky bot. Tím vším zvýraznil a dokreslil původní vzory menších obdélníkových koberců. Vtipně pojal také vzpomínku nazvanou Jak vypadaly SMS předtím. Pochází z roku 2013 a tvoří ji desítky rozlepených obálek s barevným vnitřkem. Jiný přístup uplatnil u křehkých koláží, pojatých jako reminiscence na slavná barevná období Pabla Picassa.

Pracuje i s fotografickými portréty, výrazy lidí mění pomocí hracích kostek přilepených v různých seskupeních na obličeje. Široké rozpětí si výtvarník udržuje také ve výběru témat od velmi odlehčených po vážnější, neopomíjí ani politická, kdy humor střídá ironie. K těm posledně zmíněným patří například mapa Československa slepená kousky hnědé papírové pásky s přípisem Jen aby nám ta republika držela pohromadě.

Expozici prospívá členěný prostor galerie, který kurátor Machalický uměl důmyslně využít. Komorní sály menších rozměrů mu umožnily oddělit jednotlivé tematické okruhy, jimž se umělec věnuje. Sled místností zároveň přispěl k nenásilnému propojení různorodých okruhů v reprezentativní ukázku autorova výtvarného cítění a jeho vyhraněného pohledu na svět, umění i společnost.