Připadá mi, že v poslední době se hodně sportovců změnilo v tatínky. Alespoň sportovci, které známe my, namátkou Pavel Maslák, Honzové Veleba, Kudlička a Micka, Lukáš Krpálek, Petr Frydrych. Jak jim to ovlivňuje kariéry? Napadlo mě vyzpovídat mého muže, desetibojaře, tátu čerstvě dvouleté Evelinky.
Tak jdeme na to, Ádi. Co prvního ti prolétlo hlavou, když jsi zjistil, že budeš otec?
„Ty jo… Hm… Že to nebude úplně jednoduchý. Že to je velká změna. Ale vzápětí jsem se začal hrozně těšit.“
Vím, že hodně lidí říkalo, že jakmile má sportovec dítě, jeho kariéra končí.
„Tenhle mýtus převládá v české společnosti hodně, protože mi to říkal skoro každej: Už nic nedokážeš. Nebudeš zvládat. Nevyspíš se. Přijde stres. Samozřejmě jsou to starosti, už nemám takovou pohodičku. Ale nejhorší byl první rok a půl. Pak, když dítě začíná komunikovat a dá se s ním normálně mluvit, je to úplně jiný a zvládá se to mnohem líp. První rok a půl je na té ženské, jak to zvládne. A tys to, Denčo, zvládala dobře. Věděla jsi, co sport obnáší, co všechno je potřeba splnit, aby se sportovec mohl stoprocentně soustředit, regenerovat, odpočívat. A to všechno jsi mi dopřávala. A co jsem se bavil s jinými úspěšnými lidmi, jejich velké úspěchy kolikrát přišly až po dítěti. Dítě neznamená konec kariéry.“
Takže si myslíš, že to je hodně o ženě, jak nechá sportovce sportovat a jak se postará o dítě, aby měl sportovec čas na sebe?
„Přesně tak. Protože v přípravě se trénuje třeba dvoufázově, některé sporty mají i víc fází. Čas, aby otec pomáhal s dítětem po několik hodin denně, tam prostě není. Musí to na tom stadionu odkroužit, v posilovně odmakat. Nesmí nic ošidit.“
Vyspal ses tenkrát pořádně, se nebo jsi byl často vzhůru?
„Vzhůru jsem nebyl, protože jsem spal pro v jiné místnosti než ty s malou. (směje se) Mám jemný spaní, slyším, vzbudím se, ale že by mě to budilo na dlouho, to ne. Spal jsem líp než teď, když se malá v noci vzbudí a cestuje, jde za námi do ložnice.“
Změnila Evelin něco zásadního v tvém sportovním životě?
„Všechno zůstalo ve stejných kolejích. Nebyla žádná změna. Ani nemůže být. Mám vyzkoušený systém tréninku, který se - pokud myslím na nejvyšší mety - musí splnit, a podle toho se jede. Změna spočívá v tom, že ve dni volna jsem rád, že se jenom neválím a můžu se věnovat malé. Většina kluků to profláká hraním počítačových her, já si hraju s malou nebo jedeme na výlet. Je to příjemnější.“
Jak dlouho jsi vlastně nejdéle neviděl Evelin? Měsíc?
„To je možný…“
Když jsou děti malinké, každý týden je znát. Tys přijel, a Evelin byla úplně jiná.
„Poznal jsem to, když jsme si volali třeba přes FaceTime. Malá měla jiné projevy, používala jiná slovíčka. V ten moment mi bylo líto, že jsem nebyl doma.“
Pomohla ti karanténa ve vztahu k Evelince?
„Bude to znít zvláštně, ale za karanténu jsem hrozně rád. Protože normálně bych byl někde pryč na soustředění, ale teď jsme si tohle období krásně užili. A i Evelinka vůči mně… Abych to nějak přiblížil: teď mi sedí na klíně, má ruku za trikem, šahá mi na prso, kouká na pohádky a je spokojená. (usmívá se) Víc se mazlí, má k tátovi mnohem blíž. Tím, že jsem byl pořád doma, jezdili jsme spolu na výlety, byli jsme několik týdnů na chalupě u mých rodičů. Bez karantény by mi to všechno uteklo.“
A co další dítě? Když jsi zjistil, že bude holčička, řekl jsi, že budeme rodit tak dlouho, dokud nebude kluk. Platí to pořád? Že si to vyzkoušíš pětkrát šestkrát, než třeba zjistíš, že ti kluci nejdou?
„Další mimčo bych chtěl, a vůbec by mi nevadilo, kdyby to byly jenom holky. Ze začátku jsem z toho byl trošku vykulenej. Říkal jsem si, že s holkou nemůžu mít takový vztah jako s klukem. A teď si naopak nedovedu představit, jak bych vychovával kluka. Holčička je můj mazlíček, blbneme spolu. Ženský mají v tátovi vzor, tak se snažím, abych byl pro dítě morálním vzorem.“
Dobře. A o tom, jestli za tebou můžeme jet s Evelin na soustředění a jak pomáháš doma, zase příště.
Témata:
dítě, atletika, sport, Adam Sebastian Helcelet, isportlife, Denisa Helceletová, Sport na Heureka.cz
Související články
