„Devět deset let je dlouhá doba. Přicházím a počítám s tím, že bych měl být jedním z lídrů, to je důvod, proč tady jsem. Už v Jaroslavli, kde jsme měli možná nejmladší tým z celé KHL, jsem měl podobnou roli, takže to pro mě nebude nic nového,“ myslí si nyní 32letý Nakládal, jenž ve středu s Pardubicemi podepsal novou smlouvu na tři roky.
Pardubice přivábily obránce Nakládala, podepsal tříletou smlouvu |
Jaký je to pocit být po letech zpátky?Krásný, v Pardubicích jsem doma a nemusím už řešit žádné odlety a žití v cizině. Mám rodinu, takže se můžu naplno věnovat dětem, manželce a zároveň u toho v klidu hrát hokej.
Měl jste i jiné nabídky než tu pardubickou?
To by byla otázka na mého agenta, ale pro mě byly Pardubice jasná volba. Neumím si představit, že bych oblékal jiný dres. S manželkou jsme se chtěli vrátit domů, a kdybych podepsal v jiném městě, tak by to vůbec nedávalo smysl. Chceme žít normální pohodový život a já hrát za Pardubice, kde jsem hokejově vyrostl.
Na papíře to vypadá, že Dynamo má hlavně v obraně obrovskou sílu...
Asi jo, ale já v tom budu opatrnější, už se mi párkrát stalo, že jsem si říkal, jak je to skvělé, budeme hrát o titul, a nakonec byla realita trochu jiná. Ale určitě sílu máme a víceméně už je jen na nás, abychom to potvrdili. Věkově je tým namíchaný výborně.
 |
Trnul jste v minulé sezoně, kdy klub málem spadl, hodně?
Přiznám se, že ano. Už před rokem bylo jasně dané, že se budeme vracet, a věděl jsem, že pokud Pardubice spadnou, tak by to mohl být problém. Sám sebe jsem několikrát přistihl, že jsem víc fanoušek než hokejista. Pamatuji si, že mamka mi vždycky nadávala, když jsme hráli nějaký vyhrocený zápas, že se to nedá zvládat. A teď jsem byl v té samé situaci. Stačilo prohrát jedno utkání navíc a dnes to mohlo být úplně jinak.
Zahraničí je pro vás v tuto chvíli už tabu?
Naprosto, na 99,9 procent je to pro mě uzavřená kapitola. Vracím se domů kvůli sobě, ale hlavně kvůli rodině. Syn by měl jít v září do školy, takže pro mě už jiná varianta, než že to dotáhnu tady, není. Nebo alespoň teď ne.
Na které venkovní angažmá budete nejradši vzpomínat?
Těžká otázka. Ve Finsku se nám narodil první syn Kubík, NHL je NHL, i když jsem si myslel, že tam strávím víc času, v Rusku to bylo parádní. Jaroslavl podle mě předčila i Carolinu a možná i Calgary, ať už zázemím nebo klubovou filozofií. Každá štace má svoje, i ve Lvu to bylo pěkné... Možná za Spartakem bych se úplně nemusel ohlížet.
